Výzbroj belgických fortů

Rychlopalné kanóny

Pro potřebu blízké obrany proti útočící pěchotě bylo do belgických fortů v roce 1887 objednáno celkem 185 rychlopalných kanónů Nordenfelt (Maxim-Nordenfelt) ráže 5,7 cm M1888. Dle britského návrhu produkovala tyto zbraně společnost Gruson, která také postoupila licenci belgické společnosti Cockerill, která zajistila jejich výrobu. Kadence zbraně činila 36 ran za minutu s úsťovou rychlostí 401 m/s. Pro blízkou obranu bylo počítáno především s kartáčovou municí. K dispozici ovšem byly také litinové a ocelové granáty. Teoretický maximální dostřel činil 6400 metrů, praktický 2700 metrů. Umístěné byly na pevnostní lafetě opatřené kolečky, aby se usnadnilo jejich přemisťování ve dvoupatrových kaponiérách. Ve střílnách je tak bylo nutné před palbou fixovat pomocí zarážek.

Osazovány byly jak do kontreskarpových kaponiér pro obranu příkopů, tak do otočných výsuvných věží od společnosti Gruson. Ty byly instalovány do rohů fortů. Po zvednutí věže do palebné pozice bylo nutné před výstřelem nejprve vysunout hlaveň ven z vrchlíku.

V pozdějších letech při výstavbě opevnění v Antverpách byly použity i další typy pevnostního dělostřelectva. O jejich produkci se postaraly domácí zbrojovky. Jednalo se o tyto zbraně:

• Kanón ráže 5,7 cm M1905 Cockerill - bylo ho možné použít jak v pancéřových střílnách, tak v pancéřových otočných věžích. Určeny byly pro blízkou obranu a postřelování prostor mezi forty
• Kanón ráže 7,5 cm M1906 Cockerill - bylo ho možné použít jak v pancéřových střílnách, tak v pancéřových otočných věžích. Primárně byl určen k postřelování mezilehlých prostor z traditorů
• Houfnice ráže 12 cm M1908 Cockerill - bylo ji možné použít jak v pancéřových střílnách, tak v pancéřových otočných věžích.
• Houfnice ráže 12 cm M1911 Cockerill pro postřelování mezilehlých prostor.

Žádná z těchto poměrně zdařilých pevnostních zbraní pravděpodobně nepřežila v kompletním stavu období německé okupace v průběhu 1. světové války, kdy byly z jednotlivých fortů odeslány k sešrotování. Část jich německá armáda použila v letech 1917 - 1918 při výstavbě objektů tzv. Hollandstellung, která probíhala v okolí Antverp a měla zajistit tuto oblast před útokem z Holandska.

 

 

Otočné výsuvné věže pro rychlopalné kanóny a světlomety

Jak již bylo zmíněno, působily rychlopalné kanóny ráže 5,7 cm svojí palbou nejen z kontreskarpových kaponiér, ale počítalo se s jejich použitím i proti pěchotě přibližující se k fortu. To ovšem vyžadovalo jejich umístění do dominantních míst, ideálně s kruhovým výhledem. Své místo tak nalezly v rozích a na čele fortů. Aby se zvýšila jejich šance na přežití intenzivní nepřátelské palby, byly osazovány do otočných výsuvných věží, které dodala společnost Gruson v počtu 82 kusů. Síla pancíře na stropnici činila 10, opláštění pak 8 cm. Po vysunutí věže do palebné polohy bylo nejprve nutné vysunout hlaveň děla a zafixovat jí. Energii výstřelu byla přenášena na celou věž, jak tomu bylo v tomto období zvykem.

Silného zastoupení se dočkaly také otočné výsuvné věže pro světlomety. Umístěny byly obvykle uprostřed centrálního masivu tak, aby byly schopné osvětlit celé okolí fortu. Vrchlík měl sílu 14 cm, uvnitř byl navíc pokryt dvojicí plechů o síle celkem 4 cm, která měla chránit vnitřní vybavení a obsluhu před odletujícími úlomky v případě zásahu nepřátelským dělostřelectvem.

 

 

Otočné věže pro kanóny ráže 5,7 a 7,5 cm

Nejmodernější otočné pancéřové věže produkovala společnost Cockerill pro své kanóny ráže 5,7 cm M1905 a 7,5 cm M1906, které byly používány v pevnostních lafetách také ve střílnách pod betonem. Použity byly výhradně ve fortech budovaných v okolí Antverp. Jednalo se až na detaily o téměř identické výrobky. Také je potkal stejný osud jako zbraně používané ve střílnách pod betonem, kdy byla většina v rámci německé okupace odeslána k sešrotování.

 

 

Otočná kopule Gruson pro houfnici ráže 21 cm

Otočné kopule Gruson pro houfnice ráže 15 a 21 cm byly oblíbeným exportním artiklem této německé zbrojovky se sídlem v Magdeburgu. V belgických fortech byla osazována varianta s houfnicí ráže 21 cm. Pancéřování vrchlíku mělo sílu 16 cm, zevnitř byly instalovány navíc dva pláty desek o celkové síle 4 cm jako ochrana před odletujícími úlomky v případě přímého zásahu. Maximální dostřel činil 6900 metrů, hmotnost projektilu pak 91 kilogramů.

Vrchlík věže se skládá ze dvou vzájemně sešroubovaných plátů. Litinový předpancíř je čtyřdílný a usazován byl přímo na betonový podkladový prstenec. Interiér byl rozdělený do dvou pater, do vrchlíku se vstupovalo pomocí žebříku. Pohotovostní zásoba munice byla skladována ve spodním patře a k houfnici dopravována pomocí malého ručního výtahu. Obsluhu tvořilo 5 - 6 mužů. Úplné otoční věže trvalo 4 - 6 mužům přibližně 50 vteřin. Celková hmotnost včetně předpancíře a zbraně přesahovala 89 tun.

 

 

Otočná kopule pro dva kanóny ráže 12 cm od společnosti Chatillon-Commentry

Věže pro dva kanóny ráže 12 cm od francouzské společnosti Chatillon-Commentry s celkovou hmotnosti 188 tun byly určeny primárně do Pevností Lutych a Namur. Dodáno bylo celkem 20 kusů. Jejich výzbroj a lafety ovšem dodávala belgická společnost F R C pod označením Kanón 120 mm Mle 1889. Maximální dostřel činil 8 kilometrů, podle typu granátu ovšem kolísal mezi 5 - 8 kilometry. Hmotnost granátu činila 18 až 20 kilogramů v závislosti na typu. Pancéřování třídílného vrchlíku mělo sílu 17 cm, zevnitř byly instalovány navíc dva pláty desek o celkové síle 4 cm jako ochrana před odletujícími úlomky v případě přímého zásahu. Síla předpancíře kolísala mezi 18 a 30 centimetry. Posádku tvořilo 25 mužů. Jediné dvě věže se zachovaly ve Fortu Loncin v Lutychu.

Otočná kopule pro kanón ráže 12 cm

Tato varianta věže byla velmi podobná výše uvedené, lišila se pouze rozměry. Také ji dodávala společnosti Chatillon-Commentry. Pro potřeby pevnosti Namur část dodala také společnosti Saint Chamond. Dodnes se nezachoval žádný exemplář tohoto pancéřového prvku.

 

 

Otočné kopule pro dva kanóny ráže 15 cm

Otočné kopule pro dvojici kanónů ráže 15 cm tvořily jádro pancéřových fortů. V Pevnostech Namur a Lutych byly osazovány produkty několika výrobců, kromě německé společnosti Gruson (10 kusů - jedna v Antverpách) se jednalo také o Creusot/Van de Kerkhove (8 kusů) a Saint Chamond/Cockerill (4 kusy). Z vnějšku jsou si věže velmi podobné. Vrchlík byl složen ze tří segmentů. Věže společnosti Gruson i Creusot/Van de Kerkhove disponovaly pozorovacím průzorem pro velitele v prostřední části vrchlíku. Předpancíř pak měl obvykle 9 nebo 6 segmentů. Kopule Creusot/Van de Kerkhove měla posádku 25 mužů. Samotná výzbroj byla jednotná a dodávala ji společnost Krupp. Jednalo se o kanón M1886.

Do modernějších fortů Pevnost Antverpy již kanóny ráže 15 cm dodávala domácí zbrojovka F R C s označením kanón 15 cm M1890. V první fázi výstavby se o dodávky dělily výše zmíněné společnosti a Chatillon-Commentry. Následně se stala monopolním dodavatelem belgická společnost Cockerill s věží M1909. Původně manuální ovládání starších věží nahradilo dvourychlostní elektrické a ruční sloužilo pouze jako nouzové.

 

 

Meziválečná reaktivace

V meziválečném období došlo k modernizacím vybraných fortů pevnostního prstence Lutychu a Namuru. Využito bylo jak zde se stále nacházejících pancéřových prvků, tak na ně byly přesunuty zachovalé exempláře také z nemodernizovaných fortů a z Antverp. Zde bylo k reaktivaci přistoupeno až těsně před vypuknutím 2. světové války a zdejší forty byly upraveny na pěchotní opěrné body s kulometnou výzbrojí. Využito bylo především střílen pod betonem v kaponiérách a traditorech.

Otočné výsuvné věže pro blízkou obranu od společnosti Gruson byly přezbrojeny z kanónů ráže 5,7 cm na houfnice ráže 7,5 cm. Staly se nejzastoupenější věží modernizovaných fortů, kdy jich bylo osazeno celkem 53 kusů. Dalších šestnáct otočných věží bylo přezbrojeny na kombinaci dvou těžkých kulometů a dvou minometů, případně pouze dvou minometů ráže 12cm.

Otočné kopule Gruson pro houfnici ráže 21 cm v počtu sedmi kusů byly přezbrojeny pomocí výkonných kořistních kanónů ráže 15 cm (149 mm) německého původu M1915 L/40 s dostřelem okolo 18 kilometrů.

Vybrané otočné věže pro kanóny ráže 12 a 15 cm byly přezbrojeny pomocí kanónů ráže 105 mm (M1914 L/35 a M 1917 L/45), případně ráže 75 mm. Tato přestavba se týkala celkem 14 věží.

Žádná z nich nepřežila 2. světovou válku, kdy byly německou armádou demontovány a odeslány do hutí. Až v 90. letech byla na Fort Barchon v Lutychu nainstalována otočná výsuvná věž Gruson přezbrojená na houfnici ráže 75 mm. Jedná se o věž, která přežila 2. světovou válku na vojenské střelnici.