Přímořská část Salpa linie

Nejjižnější část Salpa linie vede podél pobřeží Finského zálivu jižně od obce Ravijoki. Zdejší členité a nepřehledné pobřeží neumožňovalo efektivní obranu, obzvlášť v zimních měsících, kdy bylo snadné linii obejít po zamrzlém moři. Z tohoto důvodu na linii opevnění plynule navazovaly dělostřelecké baterie pobřežní obrany, například na ostrovech Mustamaa a Ulko-Tammio. V týlu linie opevnění se navíc u pobřeží nacházela další dělostřelecká baterie, která kromě podpory linie opevnění mohla postřelovat také pobřeží v okolí.

Opevnění přehrazuje poloostrov Siikasaari v nejuzším místě a dále vede podle pobřeží Ravijoenlahti k ústí potoku Ravojoki. Na předpolí se nachází protitanková překážka z žulových bloků, samotný potok bylo možné pomocí stavidel rozlít do okolí a vytvořit tak dodatečnou překážku.

Prvním objektem linie je pasivní úkryt č. 45 pro 20 mužů s garáží PTK. Na stropnici byl osazen pozorovací zvon Model 1940 maskovaný pohledovým betonem. Interiér je bohužel zatopený. Na pláži vedle objektu se nachází postavení PTK vylámané v žulovém podkladu. Nedaleko začíná turistická trasa po linii opevnění Salpapolku, která končí v obci Hostikka. Trasa vede podél řady objektů, které jsou přístupné a opatřené informačními tabulemi. Velkou část jich však zcela míjí a bez přesných souřadnic by byl problém řadu z nich najít. V pravidelných intervalech se na trase nachází komfortně vybavená odpočinková místa s WC, přístřeškem a grilem (včetně veškerého potřebného vybavení jako jsou pánve, dřevo na topení, pila, sekera apod.)

Sousední pasivní úkryt č. 44 blokoval cestu Siikasaarentie. Uvnitř se nachází ubikace pro 30 mužů, garáž PTK a pozorování usnadňovala kopule pro periskop Model 1940. Interiér je aktuálně nepřístupný, v okolí se nachází množství velmi hlubokých zákopů vylámaných v žulovém podloží. Na tento zákopový systém navazuje pasivní úkryt č. 164a pro 20 vojáků, který byl vybudován v kombinaci s nedaleko stojícím bojovým objektem č. 164 pro těžký kulomet s pozorovacím zvonem model 1940. Zvolené řešení velmi připomíná poslední generaci ruských objektů budovaných za 1. světové války v okolí Helsinek - také zde byly budovány samostatné pasivní úkryty napojené zákopovým systémem na objekt pro boční palbu těžkého kulometu. Oba objekty se zachovaly ve velmi dobrém stavu včetně částí vnitřního vybavení.

Dále následují dva pasivní úkryty - č. 43 pro PTK a 20 vojáků, který se nám i přes přehledný terén podařilo najít až pomocí GPS souřadnic a č. 42 pro 20 vojáků, který je až po strop zalitý vodou. Cesta dále vede podél protitankové překážky z žulových bloků až k mírnému návrší, do kterého byly vestavěny dva objekty. Bojový objekt č. 165 disponoval střílnou pro těžký kulomet. Jeho čelní stěna byla maskována pomocí kamenného obložení. K dispozici byly vstupy z obou stran velmi hlubokého zákopového systému. Uvnitř byly ubikace pro 20 mužů a k dispozici byl také úkryt pro PTK. Interiér včetně zákopu je bohužel zatopený. Na opačné straně se nachází malý bojový objekt č. 165a s kopulí pro těžký kulomet model 1940. Specifikum těchto objektů je, že naprostá většina z nich je v současné době zatopená, případně uzavřená.

V týlu linie se nachází kavernový úkryt č. 41 pro 40 vojáků. Jedná se o jeden z mála dokončených kavernových úkrytů, které je možné na linii navštívit. Vchod bylo možné postřelovat pomocí betonové střílny pro ruční zbraně. Kopule pro pozorování model 1940 byla přístupná pomocí žebříku. Také další, konstrukčně poměrně neobvyklý pasivní úkryt č. 40 se zachoval v dobrém stavu, vybudován byl pravděpodobně ve výlomu, k dispozici zde bylo místo pro 20 vojáků, pozorování zajišťoval zvon model 1940.

Do dominantního žulového návrší byl umístěn velký pasivní úkryt č 167, který se stejně jako většina ostatních velkých úkrytů nachází pouze ve hrubém výlomu. Dvěma zahnutými vchody se vchází do velké hlavní místnosti. Na severní straně je proražena šachta pro plánovaný přístup k pozorovací kopuli.

Přímo na břehu Ravijoenlahti se blízko sebe nachází dva bojové objekty č. 37 a 20. Oba v opačných směrech postřelovaly v tomto místě poměrně přehledné pobřeží a pás protitankových překážek ležící před nimi. Objekt č. 20 měl navíc k dispozici pozorovací zvon model 1940. Jinak se jedná o malé stavby pouze se střeleckou místností. Pasivní úkryt č. 39 by se měl nacházet na soukromém pozemku.

Již směrem do vnitrozemí se nachází trojice velmi zajímavých objektů. Prvním z nich je č. 169. Jedná se o oboustranný bojový objekt, jehož hlavní výzbroj, dva těžké kulomety, byla umístěna v pancéřových kopulích model 1940. Kromě toho se v objektu nacházel úkryt protitankového kanónu a ubikace pro 40 vojáků. Po obou stranách objektu bylo připraveno palebné postavení PTK. Následující objekt svojí boční palbou blokoval cestu Kankaantie vedoucí z předpolí. Jedná se o typizovaných objekt č. 170-171 pro boční palbu pevnostního protitankového kanónu a těžkého kulometu. Navíc se zde však nacházel také úkryt PTK a zcela neobvykle také pancéřová kopule pro těžký kulomet, který svojí palbou působil do opačného směru než střílny pod betonem. V týlu za ním se nachází původně pasivní betonový úkryt č 28 pro 30 vojáků s pozorovacím zvonem model 1940, ke kterému byla v týlu přistavěna střelecká místnost pro těžký kulomet č. 172, které svojí palbou působil jižním směrem. Následující pasivní úkryt č. 38 pro dvacet vojáků sice disponuje poměrně unikátním pozorovacím zvonem model 1938, ten je však tak zamaskován, že z něj není nic vidět.

Dále na sever pokračuje linie zastavěnou oblastí. Řada objektů se nachází na zahradách domů, případně je zahrnuta zeminou. Silné opevnění se nachází v okolí hlavní silnice vedoucí přes Ravijoki.