Fort Lusern

Fort Lusern (Werk Lusern, nebo Campo di Luserna) byl vybudován v letech 1908-1912 na výšině přímo nad stejnojmennou obcí a zároveň s výborným výhledem na sousední forty Gschwent a Sebastiano za cenu 2,25 milionů Korun. Bohužel pro něj se však nacházel zároveň na velmi exponovaném místě, na které měli italští dělostřelečtí pozorované výborný výhled ze svých pozic. O 200 metrů výše položený italský fort Campolongo je z předsunutého postavení Viaz viditelný pouhým okem. Jádro fortu bylo obehnáno trojúhelníkovým příkopem o hloubce 8 metrů a šířce dosahující 10 metrů vysekaným do skalního masivu. Na jeho čele byla umístěna kontreskarpová kaponiéra. V přízemí dvoupatrové stavby se nacházely dvě pancéřové kasematy pro kanóny ráže 6 cm M.10 a jeden těžký kulomet, o patro výš byly umístěny dva těžké kulomety v pancéřové desce a jeden ve střílně pod betonem. Navíc zde byly instalovány dva světlomety o průměru 21 centimetrů. Se zbytkem objektu byla propojena pomocí podzemní poterny.

Hlavní kasárenský trakt byl třípatrový, se vším obvyklým vybavením - sklady, ubikace, strojovna, kuchyně apod. V přízemí byla k dispozici také pancéřová kasemata pro dva těžké kulomety, které postřelovaly prostranství před stavbou a příjezdovou komunikaci do fortu, o patro výš byl ke stejnému účelu umístěn světlomet a střílny pro ruční zbraně. Před šíjová kasárna vysunutá pancéřová baterie disponovala hlavní výzbrojí tvořenou houfnicemi 4x 10cm v pancéřových kopulích M.09. Řízení palby zajišťovala otočná pozorovací kopule, blízkou obranu kopule pro dvojici těžkých kulometů.

Do sestavy fortu byla zařazena také dvě předsunutá postavení, která s ním byla spojena protipěchotní překážkou. Jednalo se o již zmíněné postavení Viaz, které bylo tvořeno betonovým objektem s jednou kopulí pro dvojici těžkých kulometů (patrně až dodatečně byla vyražena do objektu přístupová podzemní chodba ústící u vojenské silnice na druhé straně hřebene) a podstatně větší postavení Oberwiesen s výborným výhledem na obec Luserna a sousední fort Gschwent. Zde byla umístěna pancéřová kasemata pro dva těžké kulomety a světlomet o průměru 35cm, pancéřová kasemata pro dvojici těžkých kulometů, pancéřová kopule pro dva těžké kulomety a otvor pro další světlomet o průměru 35cm. Dodatečně byl umístěn jeden těžký kulomet do kaverny vysekané na straně přístupového zákopu.

Již od počátku války se fort stal cílem těžkého dělostřeleckého ostřelování, které je děleno do tří fází a bylo ukončeno až jarní ofenzivou v roce 1916. Na ně navazovaly dvě fáze oprav. V rámci jedné z nich byla například vybudována nová stropnice objektů, tentokrát o tloušťce 3,5 metru. Na povrch fortu od května 1915 za přibližně rok dopadlo ve zmiňovaných třech vlnách celkem 100-200 projektilů ráže 305mm, 5000-8000 ráže 280mm, a přibližně 16.000 ráže 149mm (udávané informace se značně liší).

Po zmiňovaných opravách a znovuosazení pancéřových prvků, které byly nepřátelskou palbou „vystříleny“ ze svého osazení, přečkal fort válku v relativně dobrém stavu. Osudným se mu stal italský hlad po železe ve 30. letech, který ho zanechal zcela v troskách. Již několik let probíhá přestavba na dokumentační středisko. Obě předsunutá postavení jsou přístupná, ovšem zcela v troskách.