Fort Hospiz St. Gotthard

Fort Hospiz (Fort Hospiz St. Gotthard/Hospizwerk San Gottardo) s kódovým označením B9477 tvořil společně s fortem Airolo páteř obrany Gotthardského průsmyku. Vybudován byl přímo v sedle, jeho hlavním úkolem bylo blokování silnice ležící přímo pod ním. Stavba probíhala v letech 1893 - 1894. K dalšímu rozšiřování postupně docházelo až do roku 1918. Jádro fortu tvořila dvojice kasárenských budov, hlavní výzbroj se skládala ze dvou otočných kopulí pro kanón ráže 12cm Gruson. Celý prostor byl obehnán soustavou krytých zákopů a úkrytů. V roce 1900 byl do horní kasárenské budovy vestavět pozorovací zvon a protipěchotní obrana zesílena pomocí postavení pro Fahrpanzery (s rychlopalnými kanóny 5,3cm). Tyto úpravy byly dokončeny v roce 1902.

V průběhu 1. světové války zde byla tedy instalována výzbroj - 2x 120mm kanóny v pancéřových otočných věžích M1891 a 4 rychlopalné kanóny 53mm M1887 v "pojízdných věžích". Další výzbroj tvořilo 7 těžkých kulometů M1894 (Maxim) a dva 105mm minomety M1917. Vzhledem k existenci mnohem silnějšího opevnění v prostoru Airolo - Motto Bartola mělo zdejší opevnění spíše provizorní charakter.

V meziválečném období došlo k nahrazení kulometů Maxim modelem 1911 a dva Fahrpanzery byly nahrazeny 47mm kanónem M1935/41. Vyřazení z aktivní služby proběhlo v roce 1947 a dále objekt sloužil pouze k ubytovacím účelům, od roku 1998 je v horní části zřízeno muzeum, spodní kasárenský trakt i nadále slouží jako ubikace.