Dělostřelecká tvrz Sasso da Pigna

Výstavba dělostřelecké tvrze Sasso da Pigna, která se nachází přímo v Gotthardském průsmyku byla přímým důsledkem stavebních aktivit na opačné straně hranice v Itálii. Zde byla v roce 1929 zprovozněna vojenská silnice vedoucí až do hraničního průsmyku San Giacomo. To by umožnilo italským jednotkám vpadnout do boku existující obrany v prostoru Gotthardského tunelu, navíc sem bylo možné bez větších problémů transportovat těžké dělostřelectvo, pro které by nebyl žádný problém pálit na cca 14 kilometrů vzdálené pozice.

Reakce Švýcarska přišla v zápětí. Od roku 1935 bylo budováno nové opevnění přímo v prostoru průsmyku San Giacomo, jehož síla se dále zvyšovala ještě ve 40. letech. Pro podporu těchto pěchotních postavení byla požadována výstavba silné dělostřelecké tvrze. Starší objekty toto nemohly zajistit, proto bylo přistoupeno k výstavbě zcela nové kavernové dělostřelecké tvrze umístěné přímo v Gotthardském průsmyku. Její podoba se průběžně měnila, a to včetně výzbroje. Výstavba započala v srpnu 1941 a kompletně dokončena byla o 4 roky později. V průběhu výstavby padlo rozhodnutí, že finální výzbroj budou tvořit 150mm pevnostní kanóny. Problémy s jejich dodávkou však způsobily, že zde byly provizorně osazeny kanóny ráže 105mm a nahrazeny moderní výzbrojí až v průběhu roku 1944.

Kanón s označením 15 cm Bunkerkanone 42/46 L42 mě maximální dostřel 24 kilometrů. Obsluhu tvořilo 8 mužů. Kadence činila 1-4 střely za minutu, vyšší kadence bylo následně dosaženo instalací moderního poloautomatického nabíjecího zařízení (cca 6 ran/min). Projektil měl hmotnost 42 kilogramů. Dva kanóny působily svojí palbou ve směru průsmyku San Giacomo, zbylé dva do údolí vedoucího z Bellinzony.

Samotná tvrz se skládá ze dvou relativně samostatných celků. nedaleko vchodu se nacházely sály s veškerou potřebnou infrastrukturou pro posádku - strojovna, ubikace, kuchyně, ošetřovna. Odtud vedla přibližně kilometr dlouhá chodba ke svážnici se 400 schody, vedoucí nahoru do prvního bojového patra. Zde se nacházely menší ubikace, sklady munice - vždy pro jeden kanón zvlášť (skladována zde byla také náhradní hlaveň a části lafety) a také jeden z bojových objektů pro blízkou obranu vyzbrojený těžkými kulomety. Další svážnice vede do druhého bojového podlaží s obdobným vybavením, které není v rámci prohlídek přístupné. Celková délka podzemních komunikací činí 2.400 metrů, užitná plocha 8.000 metrů čtverečných. Přes různé plány zde již další stavební úpravy v poválečném období neprobíhaly, tvrz byla vyřazena z aktivní služby v roce 1998 a od roku 2012 je zde umístěno muzeum.

Protipěchotní obranu zajišťoval kromě objektů vkomponovaných přímo do tvrze také samostatný pěchotní srub A 8386 umístěný před tvrzí. Jeho těžké kulomety působily svojí palbou přímo proti střílnám hlavních zbraní dělostřelecké tvrze a postřelovaly také jejich okolí. V jeho blízkosti se dodnes nachází také několik postavení pro protiletadlové kanóny.