MJ-S 4 Zatáčka

 

 

Pevnostní kanón vz. 44/59 ráže 85 mm

Meziválečné 4cm pevnostní protitankové kanóny vz. 36 byly již po 2. světové válce zastaralé a jejich ráže nebyla dostatečná pro boj proti moderním bojovým vozidlům. Z tohoto důvodu již v roce 1952 zadala armáda do vývoje nový pevnostní kanón, který by bylo možné osadit do modernizovaných objektů těžkého opevnění na hranicích s Rakouskem. Základem se stal sovětský tankový kanón ráže 85 mm vz. 44. První testy proběhly v roce 1954, do výzbroje se však dostal až v roce 1959 a faktická instalace 20 vyrobených kusů z produkce společnosti Konstrukta Trenčín probíhala patrně na začátku roku 1960.

Před jejich osazením bylo nutné vybourat původní střílny pro zbraň L1 a osadit nový větší rám. Dlouhá hlaveň v bojové poloze vyčnívala z objektu. V mírové poloze však byla zasunuta uvnitř střelecké místnosti a střílna byla překryta plechem. V případě bojové pohotovosti a obsazení objektu posádkou činila normovaná doba pro uvedení kanónu do bojové pohotovosti 20 minut. Samotný kanón o délce 25 ráží disponoval kadencí 6 - 15 ran za minutu. Maximální teoretický dostřel činil 13.800 metrů, praktický při přímé palbě však pouze 1.500 metrů při úsťové rychlosti 800 m/s. V objektu bylo skladováno 600 kusů nábojů - tříštivých, protipancéřových a protipancéřových podkaliberních.

Celé horní "bojové" patro objektu již nebylo ventilováno a nebyl zde udržován přetlak tak, jako se to předpokládalo v případě meziválečných objektů. Místo toho se zde nacházely rozvody čerstvého vzduchu s napojením hadicemi na dýchací masky. Spodní patro bylo pak uzavřeno sérií protiplynových uzávěrů, které měly eliminovat pronikání jedovatých plynů z horního patra. Stejně tak byly i vstupy do zvonových šachet opatřeny protitlakovými uzávěry kvůli riziku pronikání tlakových vln z jaderných výbuchů dále do objektu.

Vnitřní vybavení

Značných změn doznala také ventilace objektu a strojovna. Oboje bylo umístěno do jedné místnosti. K filtrovány vzduchu se používaly standardní sady používané také například v objektech civilní obrany. K dispozici zde byly také agregáty pro výrobu elektrické energie. Menší se používal pouze pro osvětlení. Pouze v případě boje by došlo také na větší agregát, který by umožnil také pohánění dalšího vybavení.