VNITŘNÍ VYBAVENÍ

Strojovny

Novinkou v sestavách tvrzí a později festů se staly strojovny, které vyráběly elektrický proud pro potřeby osvětlení a pohon celé řady výzbroje a technického vybavení. Nutno však podotknout, že tento "luxus" byl vyhrazen pouze těm nejsilnějším a nejmodernějším objektům.

Strojovna se obvykle nacházela v nejnižším patře hlavního kasárenského objektu, v blízkosti byla navíc umístěna dílna (případně i s kovárnou) a velké zásoby pohonných hmot. Přímo v místnosti s agregáty se nacházela také hlavní rozvodná skříň. Později byly strojovny ve velkých festech umisťovány do samostatných objektů nacházejících pod povrchem okolního terénu a stranou od ostatních staveb. Výjimku tvoří snad pouze fest Wagner, kde je strojovna "přilepena" k jedné z dělostřeleckých baterií.

Elektřinu vyráběly dieselové jednoválce, které dodávala společnost Deutz. Manipulaci uvnitř elektrárny usnadňoval portálový jeřáb.

Kuchyně

Pro potřeby zvýšení komfortu posádky v případech dlouhotrvajícího obležení byly v rámci festů i větších pěchotních postavení k dispozici na tehdejší dobu poměrně velkoryse koncipované kuchyně. Umístěny byly většinou v nejnižším patře kasárenských objektů. Obvykle se skládaly ze dvou místností, přičemž první sloužila pro přípravu jídla a druhá k vaření. To bylo povolenou pouze v noci, aby nepříteli neprozrazovalo kouřem lokaci úkrytů. Z tohoto důvodu zde byly připraveny rozměrné nádoby, které byly schopné uchovat teplotu jídla po delší dobu. Ve velkých kasárenských objektech a úkrytech bylo k dispozici více místností pro přípravu jídla, než pouze dvě zmiňované.

Pekárny

Podobně jako v případě francouzských fortů systému Séré de Riviéres nechyběly ani v německých pevnostech pekárny pro výrobu čerstvého pečiva. Poněkud paradoxně se ne vždy nacházely v blízkosti kuchyně, ale velmi často bylo jejich umístění navázáno spíše na přítomnost strojovny.

Například ve festu Prinz Regent Luitpold se pekárna nachází v samostatném objektu strojovny. Kromě samotné pece byly větší objekty vybaveny také zařízením na míchání těsta.

Sociální zázemí

V průběhu 1. světové války se ukázalo, že nedostatečně řešená problematika komfortního sociálního zázemí posádek pevností představuje závažný problém, který již nebylo v průběhu bojových operací možné řešit. To byl například případ Belgie, či Francie. V případě německých pevností byla této problematice věnována o něco větší pozornost, i když s komfortem moderních fortifikací se stále ještě srovnávat nemohly.

Ve větších úkrytech byly k dispozici komfortní záchody. Odděleny byly zvlášť pro vojáky a zvlášť pro důstojníky. Jímka byla umístěna přímo pod podlahou a disponovala také odvětráváním mimo objekt.

Ubikace

Od nepaměti bylo jedním z hlavních úkolů pevností poskytnout komfortní ochranu, ubytování a bezpečí jednotkám, které je měly za úkol bránit. V souvislosti s rostoucí silou obléhacího dělostřelectva byly v prostoru fortů a později festů a pěchotních postavení budována odolná kasárna, která kromě velkého množství podpůrné infrastruktury obsahovala především ubytovací prostory pro posádku.

Ubikace se nacházely v rozlehlých sálech přístupných ze společné chodby ve kterých se nacházely buď zavěšené kovové konstrukce postelí (ne nepodobné těm meziválečným), nebo pouze kovové konstrukce s háky, na které se až v případě příchodu posádky zavěšovaly spací vaky z celtoviny. Pro každého vojáka byl dispozici hák pro zavěšení polní výbavy a pod stropnicí byla zavěšena konstrukce držící dřevěné police, na které bylo možné odkládat další věci.

Prostory disponovaly ventilací a byly vytápěny buď ústředním topením nebo za pomocí malých kamínek. Ventilace fungovala na elektrický pohon, v případě výpadku bylo možné pokračovat na ruční ovládání.

Jako příjemné zpestření ubytovacích prostor posloužily malby (a pochopitelně nechyběla ani trocha propagandy), které se nacházejí v hlavních kasárnách festu Luitpold. Autorem byl jeden ze členů posádky v průběhu 1. světové války, malíř Willy Reue.

Vytápění

Především velké kasárenské objekty, které byly součástí festů disponovaly centrálním vytápěním. K dispozici bylo několik kotlů na uhlí, které ohřívaly radiátory umístěné ve většině místností.

Podzemní komunikace

Právě v případě festů bylo poprvé použito velkého množství podzemních komunikací, které zajišťovaly bezpečný přesun posádky mezi jednotlivými objekty. Hloubka se pohybovala okolo osmi až deseti metrů. Experimentováno bylo s různými tvary chodeb, až se ustálily na oválném tvaru, který byl následně používán i při výstavbě moderního opevnění v meziválečném období.

Na stěnách bylo přichyceno vedení jak elektrické energie, tak komunikačních kabelů. Pod podlahou bylo taženo vedení vody a odpadů.