Flakfortet

Společně s nedalekým Middelgrundsfortet byl i Flaktortet vybudován v letech 1910 - 1914 na umělém ostrově pro obranu vjezdu do přístavu v Kodani. Společně nahradily již zastaralý, i když modernizovaný Fort Trekronen. Ostrov o rozloze 32 tisíc metrů čtverečných byl vybudován na mělčině za pomoci železobetonových kesonů. Po obvodu byla navršena ochranná bariéra, která taka tvořila obvodový ochranný příkop chráněný pomocí kaponiér vybudovaných z nýtovaných ocelových plátů. Tímto způsobem byl chráněn také přístav na nádvoří fortu. Na samotném ostrově byla vybudována jednopatrová kasárenská budova s veškerou potřebnou infrastrukturou - ubikace, jídelna, strojovna, ošetřovna, velitelství, sklady munice. Ta byla následně překryta z čelní strany 30 metrů silnou vrstvou zeminy, která byla získána při rozšiřování přístavu v Kodani. Nad stropnicí měla vrstva sílu 13 metrů a na ní byla následně postaveny palebné pozice hlavní výzbroje. Spojení s kasárenskou budovou zajišťovalo několik schodišť.

Původní výzbroj tvořilo pět houfnic ráže 29 cm M/1910 umístěné ve východní části fortu, šest kanónů ráže 21 cm L/51 M/1913, které tvořily hlavní výzbroj západní části. Na bocích se pak nacházely dvě dvojice kanónů ráže 12 cm L/45 M/1912. Týl s přístupem do přístavu pak postřelovaly dvojice kanónů ráže 7,5 cm (L/52 M/1913) a 4,7 cm L/44. Dodatečně byly jako protivzdušná obrana instalovány další dva kanóny ráže 7,5 cm. Blízkou obranu zajišťovalo osm těžkých kulometů. K dispozici bylo pět světlometů a sedm dálkoměrů různých typů.

V průběhu 1. světové války sloužil i nadále fort svému účelu, tentokrát ve službě německé armády. Ta ho využívala především ke strážním účelům a protiletecké obraně. Již v tomto období se na ostrov dostaly první výkonné protiletadlové zbraně. Období Studené války pak přineslo velkou přestavbu. V roce 1950 sem byly instalovány čtyři těžké protiletadlové kanóny německého původu ráže 105 mm, které se byly přeneseny z Atlantického valu. To si zároveň vyžádalo výstavbu nových objektů s rozsáhlým podzemím ve východní části fortu. Většina vnitřního vybavení a pancéřových prvků má taktéž svůj původ v Atlantickém valu. Mimo to se byly instalovány také 40 mm zdvojené protiletadlové kanóny M/36 Bofors v počtu šesti kusů a řada dalších ráže 20 mm. V tomto stavu byl používán do roku 1957

V letech 1965 - 1968 se byla provizorně umístěna raketová protiletecká baterie Hawk, která zde čekala na dokončení výrazné přestavby sousedního Fortu Middelgrunds. V roce 1968 byla zrušena přítomnost stálé posádky a následně v roce 1975 byl fort poprvé pronajat soukromé organizaci a zpřístupněn veřejnosti. To si ovšem vyžádalo výrazné destrukce především vnitřního vybavení. V roce 2001 následoval definitnivní prodej ostrova. Dnes se zde nachází přístav s restaurací a jsou zde pořádány různé kulturní akce. Povrch fortu je volně přístupný včetně objektů z období Studené války pro protiletecké kanóny ráže 105 mm. Interiér kasárenské budovy slouží jako zázemí přístavu a restaurace, umístěn je zde obchod a část slouží také pro ubytovací účely. Ve strojovně se podařilo zachránit jediný původní motor ze tří instalovaných. Ten byl zcela rekonstruován a je si ho možné po domluvě prohlédnout.