Garderhøjfortet

Garderhøjfortet je jediným zachovalým pancéřovým fortem vnitrozemského opevnění Kodaně. Zároveň byl také nejsilněji vyzbrojený a na rozdíl od ostatních fortů trojúhelníhového půdorysu byl postavena na obdelníkovém základu. Důvodem bylo jeho financování se soukromých sbírek. Výstavba probíhala v letech 1886 - 1892 dle návrhu E.J. Sommerfeldta, který se po dokončení stal jejím prvním velitelem. Fort zůstal v majetku sdružení Fædrelandets Forsvar, které ho pouze zapůjčilo armádě. Ta ho využívala až do roku 1920. Hned o rok později byl fort znovu pronajat, tentokrát ke skladovacím a výcvikovým účelům. V této roli přečkal celou Studenou válku a definitivně byl opuštěn v roce 1996. Následovaly dlouhé roky rekonstrukcí, které probíhaly až do roku 2013.

Podoba fortu nezapře inspiraci v návrzích francouzských a především belgických fortů. Většina hlavní výzbroje je umístěna do středového masivu, který tvoří velká betonová stavba zapuštěná do okolního terénu. Některé části fortu jsou však řešeny poněkud rozdílně. Masivní šíjová kasárna bráněná oboustrannou kaponiérou sloužila k ubytování dělostřelců, umístěna zde byla kuchyně a velitelství. Nejsilněji vyzbrojená otočná kopule od společnosti Gruson pro dva kanóny ráže 15 cm se nacházela nad kasárnami, přičemž přístupná byla po točitém schodišti přímo z jednoho ze sálů. Obdobně byl řešen vstup také do dvojice otočných výsuvných věží pro rychlopalné kanóny ráže 5,3 cm, které sloužily primárně pro blízkou obranu. Z kasárenské budovy vedou dvě souběžné poterny pod centrální masiv, který je přístupný z obou konců pomocí schodišť. Pod zde umístěné pancéřové kopule se vstupuje ze společné spojovací chodby. Na křídlech jsou umístěné otočné výsuvné kopule pro kanón ráže 7,5 cm francouzského původu. Směrem do středu centrálního masivu následují dvě kopule pro dělostřelecké pozorování, které byly jako jediné domácí produkce. Uprostřed se pak nachází dvojice otočných kopulí pro kanón ráže 15 cm s krátkou hlavní od společnosti Gruson. Poterny vedou od centrálního masivu dál na čelo fortu, kde se přímo nad nimi nachází šachty pro dvojici výsuvných otočných věží anglického původu, které byly původně vyzbrojeny desetihlavňovým kulometem (mitrailleuse) ráže 8mm Gatling. Výzbroj v těchto kopulích se v průběhu let několikrát změnila. Obě poterny ústí přímo do obvodového příkopu o šířce 6,5 metru. Na čele fortu totiž byly do kontreskarpové zdi vestavěny kasárenské sály pro ubytování pěchoty s celkovou kapacitou 200 mužů. Jednotlivé sály byly propojeny centrální chodbou vedoucí v podzemí souběžně s příkopem. Na obou křídlech se pak nacházely kontreskarpové kaponiéry pro obranu příkopu. Jejich výzbroj, stejně jako v případě oboustranné kaponiéry v šíjových kasárnách, tvořily původně rychlopalné kanóny ráže 4,7 cm, které byly později nahrazeny různými typy kulometů/mitrailleuse. Toto řešení je obecně považováno za jednu z největších slabin fortu - neumožňovalo chráněný přesun vojáků mezi centrálním masivem a kontreskarpou.

Otočná věž Gruson - 2x 15 cm

Hlavním lákadlem muzea je restaurovaná otočná věž Gruson vyzbrojená dvojicí kanónů ráže 15 cm, které dodala společnost Finspang ze Švédska (později Bofors). Ta je provozuschopná a jednou měsíčně se z ní pořádají střelby. Ve své době se jednalo o velmi oblíbený exportní produkt společnosti Grusonwerke z německého Magdeburgu. Otočná věž z tvrzené litiny s celkovou hmotností cca 200 tun disponovala masivním předpancířem, který tvořil celou polovinu této hodnoty. Samotný vrchlík se v tomto případě skládal ze tří segmentů, které byly spojeny až na místě při instalaci věže. Ta byla vyprodukována v roce 1889. Osazená hlaveň ráže 15 cm M/1887 od společnosti Finspang váží každá přes 5 tun. Kadence čilina 2 výstřely za minutu s maximálním dostřelem 5 700 metrů. Ten byl limitován technickými parametry věže, dostřel samotných kanónů byl mnohem delší. V horním patře byl dostatečný prostor pro obsluhu děl, kterou tvořilo 7 mužů. Věž byla primárně určena k vedení nepřímých paleb. Pouze do týlu bylo možné vést palbu přímou. V tomto případě měl velitel věže k dispozici schůdky a otvor ve vrchlíku, ze kterého mohl řídit palbu. Dopravu munice zajišťovaly výtahy. Ve spodním patře se nacházel masivní otáčecí mechanismus, který ovládalo dalších 8 vojáků. Pro účely řízení nepřímé palby se po obvodu místnosti nacházela lišta se stupnicí, která udávala směr hlavní. Stupnice měla celkem 628 dílků. Na zdech se navíc nacházely také nápisy s názvy důležitých cílů v okolí usnadňující orientaci. Přesto při jedné ze cvičných střeleb bylo omylem páleno do týlu opevnění místo na předpolí. Vrchlík věže spočívá na 18 masivních válcích, které zajišťují její rotaci.

Otočné věže Gruson pro kanón ráže 15 cm s krátkou hlavní

Dalším zástupcem německé pevnostní školy jsou dvě otočné věže pro kanón ráže 15 cm s krátkou hlavní. Samotné kopule byly vyprodukovány společností Gruson, výzbroj pak dodala zbrojovka Krupp. Osazeny zde byly kanóny M/1884 s maximálním dostřelem 5500 metrů. Samotná kopule nesla označení M/1889 a vážila přibližně 40 tun. Předpancíř pak dalších 25 tun. Jednalo se o klasickou kopuli se středovým pivotem. Pro urychlení rotace je kopule v případě otáčení vysouvána o několik centimetrů výš ze své základní polohy. Věž je rozdělena do dvou pater, přístup do horního bojového patra zajišťuje žebřík, manipulaci s municí usnadňoval výtah.

Otočné výsuvné věže pro kanón ráže 7,5 cm

Zástupcem francouzské fortifikační produkce jsou dvě otočné výsuvné věže s kanónem ráže 7,5 cm. Ty dodala společnost Saint Chamond pod označením M/1890. Samotná rychlopalná děla jsou od německé společnosti Krupp typu M/1889 s maximálním dostřelem 3 800 metrů. Hmotnost věže činila 19 tun. Instalované protizávaží pak 15,5 tuny. Před palbou bylo nutné vysunout hlaveň mimo věž. Systém řešení protizávaží připomíná otočné výsuvné věže používané ve francouzských pevnostech systému Séré de Riviéres.

Další pancéřové prvky

Na stropnici šíjových kasáren se kromě kopule Gruson s dvojicí kanónů ráže 15 cm nacházely také dvě otočné výsuvné věže. Ty byly také vyprodukovány společností Grusonwerke z Magdeburgu. Vyzbrojeny byly rychlopalnými kanóny ráže 5,3 cm M/1890 s kadencí 20 ran za minutu a maximálním dostřelem 3 200 metrů. Věž nesla označení M/1892 a vážila 14 tun. Věže jsou přístupné pouze z vnějšku a nacházejí se zde v zasunuté poloze.

Na čele fortu pak byly přímo nad poternami umístěny dvě otočné výsuvné kopule taktéž určené k blízké obraně. Věže s označením M/1890 vyprodukovala anglická společnost Cammel & Co a jejich hmotnost činila 7 tun (a dalších 7 tun protizávaží). Původní výzbroj tvořily mitrailleuse M/1889 ráže 8 mm Gatling s deseti hlavněmi. Později sem byl instalován těžký kulomet Maxim-Nordenfelt.

Posledním instalovaným pancéřovým prvkem byly dvě věže pro řízení dělostřelecké palby domácí produkce. Výsuvná věž o hmotnosti 6 tun od společnosti Borch & Henriksen se zde nachází ve dvou exemplářích s označením M/1890. Sloužila k přímému řízení palby hlavní dělostřelecké výzbroje.

V kaponiérách byly umístěny rychlopalné kanóny ráže 4,7 cm M/1887, které byly později nahrazeny těžkými kulomety ráže 8 mm. Do fortu byla dodatečně instalována strojovna pro výrobu elektrické energie. Do okolí mimo samotný fort bylo dodatečně umístěno také několik dělostřeleckých pozorovatelen.