Vestvolden

K obraně přístupů k hlavnímu městu ze západu bylo zvoleno poměrně neobvyklé řešení. V letech 1888 - 1892 byl vybudován více než 14 kilometrů dlouhý příkop Vestvolden (Západní val), ve kterém byla udržována voda pomocí soustavy stavidel a kterou dodávala jezera na jejím severním konci. Naopak na jižním konci se opevnění opíralo o břeh moře. Zemina vytěžená z příkopu posloužila pro navršení zemního valu. Samotný příkop byl postřelován pomocí jednostranných a oboustranných kaponiér se zbraněmi určenými pro boční palby. Později byly pro krytí hluchých prostor v blízkosti každé kaponiéry postaveny ještě menší bojové objekty. Do takto vzniklého zemního valu byly vestavěny typizované objekty skladů dělostřelectva, munice, střelného prachu a otevřené dělostřelecké baterie s pasivními úkryty. Nechyběly zde ani dělostřelecké pozorovatelny a dřevěné budovy, ve kterých byl uskladněn ženijní a dělostřelecký materiál. Podél valu vedla železnice, původně určena k plynulému zásobování dělostřeleckých baterií. Následně vznikla také mobilní dělostřelecká baterie s kanóny umístěnými na plošinových vagonech. Přes vodní příkop vedly lávky chráněné pomocí fortové mříže, často se nacházely v blízkosti kaponiér, což umožňovalo jejich palebné pokrytí. Do glacis přes vodním příkopem byly vestavěny malé pasivní úkryty.

Samotný vodní příkop měl šířku 16 metrů s hloubkou 2,5 metru. Uprostřed byl navíc kanál prohlouben o další metr. Rozestupy mezi kaponiérami činili přibližně 600 metrů. Veškeré stavby byly typizované a to včetně deseti otevřených dělostřeleckých baterií. Ty byly na jižní části vyzbrojeny kanóny ráže 12 cm, v severní pak 15 cm. Uspořádány byly vždy po čtyřech kusech uprostřed se skladem munice. K dispozici bylo také stanoviště řízení palby. Vybudovány byly také provizorní otevřené dělostřelecké baterie, které měly být obsazeny teprve v případě mobilizace a měly být vyzbrojeny kanóny ráže 9 cm.

Hlavním obranným prvkem proti útočící pěchotě byly oboustranné a jednostranné kaponiéry postřelující bočně vodní příkop. Výzbroj jednostranné kaponiéry tvořil kanón ráže 75mm, dva těžké kulomety ráže 8mm a 2 pušky, v případě oboustranné kaponiéry byla výzbroj dvojnásobná. K dispozici byl také výsuvný světlomet. Jednalo se masivní železobetonové stavby se stěnami o síce 1,5 metrů a stropnicí 3 metry. V některých případech byla výška stropnice snížena kvůli přílišné výšce stavby, v takovém případě ovšem došlo k překrytí stropnice 10 cm tlustými pancéřovými deskami. Celá stavba byla následně zasypána vrstvou zeminy. Do interiéru se kromě střeleckých místností a místnosti pro světlomet vešel ještě sklad munice, ubikace a místnost velitele, která byla později nahrazena strojovnou.

Před 1. světovou válkou byly identifikovány hluché prostory v okolí kaponiér. Tento nedostatek byl řešen výstavbou malých bojových objektů do hrany zemního valu. Uvnitř se nacházela jediná místnost s lavicí a telefonní přípojkou a dvě střílny a otvor pro světlomet.

Vybudována zde byla řada další podpůrných objektů. Jednalo se především o sklady munice a střelného prachu, později také odolná velitelská stanoviště nebo například strojovny pro světlomet. Naprostá většina objektů je dnes nepřístupná. Udržovaná je především centrální část Vestvoldenu, kde se o to starají stáda ovcí. Nachází se zde zrekostruované sklady dělostřeleckého materiálu a příležitostně zde probíhají komentované prohlídky. Po 2. světové válce zde bylo také vybudováno odolné komunikační středisko, které je dnes přístupné pod názvem Ejbybunkeren. Ostatní navštívené části jsou naopak již v polovině května beznadějně zarostlé.