Salpa linie v okolí Miehikkälä

V rámci prohlídkového okruhu muzea Miehikkälä (Miehikkälän Salpalinja-museo) je nejsevernějším objektem, který je možné navštívit bojový objekt č. 321 (objekty muzea jsou popsány v jednom z předchozích článku). Od tohoto objektu je možné pokračovat lesní cestou severovýchodním směrem. Lemována je protitankovou překážkou z žulových bloků. Zdejší koncepce obrany zcela odpovídá původním představám o efektivním vybudování opevněné linie. Bojové objekty a úkryty měly být pokud možno budovány na vyvýšených místech, odkud bylo možné kontrolovat níže položené předpolí, ideálně tvořené jezery, bažinami, protipěchotními a protitankovými překážkami.

V okolí Miehikkälä bylo využito skalnatých ostrohů, které sice okolní terén převyšovaly pouze o několik výškových metrů, přesto však poskytovaly místo pro obranné pozice tvořené ve skále vylámanými zákopy a palebnými postaveními. Prostory mezi nimi jsou zde často podmáčené, případné se zde nachází špatně prostupné rokle. To je také důvod, proč se zde nachází více pasivních úkrytů, než bojových objektů. Jako protitankové překážky zde byly využívány samotné skalnaté ostrohy (částečně dodatečné podsekány), v prostorech mezi nimi se nacházely klasické překážky ze žulových bloků (na Salpa linii celkem cca 200 kilometrů) a protitankové příkopy, tvořené výkopem ve tvaru Vprofilu s průměrnou hloubkou 2,5 m. Předepsaná šířka horní části byla 3 - 8 m a spodní část 0,5 - 1 m (celkem cca 130 kilometrů).

Po levé straně cesty se jako první nachází pasivní úkryt č. 319 pro 40 vojáků. Přístup je možný pomocí hlubokého zákopu vylámaného ve skále. Následující bojový objekt č. 318 se nachází přímo u cesty. Jedná se bezesporu o jeden z nejzajímavějších objektů celé linie. Určen byl pro boční palbu protitankového kanónu a těžkého kulometu, ubikace byla určená pro 20 vojáků. Na stropnici byl osazen pozorovací zvon Model 1940. Do objektu se vstupuje velkým, nijak nechráněným vchodem, který vede přímo do střelecké místnosti. V ní je osazena mohutná střílna s výklopnou okenicí, kterou bylo možné manipulovat pomocí dvou madel pod stropnicí místnosti. O zbrani, která zde měla být osazena nejsou bližší informace. Pravděpodobně se mělo jednat o kořistní? polní kanón minimálně ráže 76mm. Stejná výzbroj měla být umístěna ještě na ostrově Ruohosaari u Lappeenranty, zdejší kaverna se však nachází pouze ve hrubém výlomu. Z této dělostřelecké místnosti se vstupovalo pancéřovými dveřmi do zbytku již standartního objektu pro boční palbu, který tak bylo možné hermeticky uzavřít.

Po necelých 200 metrech následuje výrazný skalní ostroh, do kterého je umístěna čtveřice pasivních objektů. Turistická trasa vede přímo přes něj, a tak nelze jednotlivé objekty minout. Prvním z nich je pasivní úkryt č. 386 tvořený úkrytem protitankového kanónu, malou ubikací a pozorovatelnou s pancéřovou kopulí. Sousední pasivní úkryt č. 378 disponoval garáží PTK a ubikací pro 20 vojáků. Na severní straně ostrohu se nacházel úkryt č. 377 se stejnou dispozicí jako výše popsaný a hluboko ve skalním výlomu také úkryt č. 379 pro 20 vojáků.

Na druhé straně údolí se nachází další skalnatý hřeben, do kterého je vkomponováno hned několik objektů. Vzhledem k velmi členitému a nepřehlednému terénu jsme vynechali pasivní úkryt č. 351 pro 40 vojáků a protitankový kanón. Na vrcholku hřebene následuje dvojice identických pozorovatelen č. 573 a 572. Jedná se o velmi neobvyklé stavby ve snížené - 5. odolnosti. K dispozici zde byla malá ubikace pro dva vojáky vylámaná ve skále a prostor pod pancéřovou deskou o rozměrech 150x150cm. V ní se nachází uzavíratelný otvor 28x38cm pro periskop.

Odtud je nutné vrátit se velmi špatně schůdným lesem do týlu linie (západně) na lesní cestu, po které zároveň vede turistická trasa. Po ní je možné severním směrem dojít na jedno z odpočinkových míst, které se nachází přímo před vchodem do kavernového úkrytu č. 387. Ten byl původně plánován pro 120 vojáků. Výlom je však dlouhý pouze 22 metrů, poté byly veškeré práce přerušeny. Lesní cesta odtud vede podél zákopu severním směrem k hraně skalní stěna, na jejímž vrcholu se nachází malý bojový objekt vyzbrojený protitankovým kanónem ráže 45mm. Hned za vchodem se nachází 9 metrů hluboká šachta vedoucí do pasivního úkrytu č. 311/348 (naštěstí překrytá ocelovým roštem). Na stropnici je osazen pozorovací zvon Model 1940. Celý objekt je bohužel silně zarostlý a prakticky nefotografovatelný. Pomocí dřevěného žebříku lze zvenčí sejít ke střílně těžkého kulometu a obloukem kolem skály dojít ke vchodu do kaverny. Ta byla určena pravděpodobně pro 80 vojáků. Celková délka podzemí je 45 metrů, šířka kolísá mezi 3 až 5 metry.

Patrně nejzajímavější část linie opevnění jihozápadně od muzea v Miehikkälä (Miehikkälän Salpalinja-museo) se nachází v okolí skalního ostrohu značeného na mapách jako Riihimäki (60.6691383N, 27.6278886E). Dojet lze autem až přímo na místno lesní cestou značenou na mapách jako Rakolantie.

Čelo skalnatého ostrohu bylo samo o sobě dostatečnou překážkou, která byla chráněna pomocí polního opevnění. Na stranách byly vybudovány bojové objekty pro boční palbu, které postřelovaly níže položené okolí. Na západní straně se jedná o dvoupatrový bojový objekt č. 352 vyzbrojený PTK a TK s ubikací pro 20 vojáků a kamenem maskovaným pozorovacím zvonem Model 1940. Také samotná stěna se střílnami je maskovaná pomocí kamenného obložení. Stejně jako sousední pasivní úkryt č. 314 pro 30 vojáků s kopulí pro periskop Model 1940 je interiér nepřístupný.

Zhruba uprostřed skalnaté plošiny se nachází pasivní úkryt č. 316 pro 30 vojáků a PTK. Do východní stěny byl umístěn další dvoupatrový objekt č. 308 pro těžký kulomet a protitankovou pušku. V interiéru je k dispozici ubikace pro 40 vojáků, na stropnici osazen pozorovací zvon model 1940. Interiér jsme vzhledem k ne příliš komfortnímu přístupu nezkoumali.

Východním směrem následuje bažinaté údolí, na jehož opačné straně je do svahu vestavěn díky vegetaci takřka nefotografovatelný typizovaný objekt pro boční palbu těžkého kulometu č. 309. Vchod zároveň sloužil jako úkryt protitankového kanónu, k dispozici byla ubikace pro 20 vojáků a pozorovací zvon model 1939.

Mnohem zajímavější je sousední objekt č. 310/443. Jedná se jeden z mála oboustranných objektů pro dva těžké kulomety umístěné v pancéřových kopulích model 1941, který není zatopený a navíc je přístupný a částečně vybavený. Nachází se přímo u turistické trasy, je opatřený informační tabulí. V interiéru se nacházejí dřevěné postele a další informace především k tématu polního opevnění. Do objektu byla patrně dodatečně zavedena elektřina a instalováno osvětlení. Samotné kopule jsou velmi dobře maskované a opatřené betonovým límcem.