Fort Centrale (Tende)

Fort Centrale byl vybudován v letech 1881 - 1885 jako součást obrany průsmyku Tende (1871 m.n.m.). Ten byl důležitou spojnicí mezi Ventimiglií na pobřeží Středozemního moře a městem Cuneo, které bylo vstupní bránou do Piemontu. Tento průsmyk uzavíral údolí řeky Roya a stal se velmi důležitým místem především po postoupení Nice Francii v roce 1860. Samotné údolí nebylo možné vojensky hájit, a proto byly postupně opevňovány okolní hřebeny. V roce 1882 byl dokončen pod průsmykem silniční tunel a v roce 1898 také železniční. Všechny forty v okolí byly určené k vedení dalekých přímých paleb, což by účinně blokovalo nejen přístup do samotného průsmyku, ale také k oběma zmiňovaným tunelům.

Vzhledem k době výstavby fortu se jednalo o klasické řešení bez použití pancéřových prvků. Dvoupatrová kamenná budova měla v přízemí umístěné kasematy pro přímou palbu hlavních zbraní. V prvním patře se nacházely střílny pro ruční zbraně. Obvodový příkop bylo možné vybudovat pouze po stranách a v týlu, čelo fortu tak zůstalo nechráněno. Do nádvoří byla vestavěna kasárenská budova. Prachárna se poměrně neobvykle nacházela v nadzemní budově. Na straně fortu se dále nachází velký kasárenský komplex, který byl uzpůsoben k protipěchotní obraně. V roce 1900 byla dále vybudována zásobovací lanovky. Stranou za skalním masivem je umístěna další prachárna.

V přízemí fortu bylo k dispozici celkem 16 kasemat - čtyři mohly působit do každého z boků, zatímco ostatních 8 čelně do údolí Roya. Údaje o výzbroji se poněkud liší. Do boků z kasemat působily původně pravděpodobně vždy dva kanóny 9 ARC/Ret a dva 12 GRC/Ret, které byly později nahrazeny vždy dvojicí kulometů Gardner a dvojicí kanónů 9 BR/Ret. V čelních kasematách bylo umístěno 8 kanónů 15 GRC/Ret (149,1 mm).

V okolí průsmyku byly vybudovány tyto forty: Fort Centrale (1908 m.n.m.), Forte della Margheria (1842 m.n.m.), Fort Taborda (1942 m.n.m.), Forte Pernante (2117 m.n.m.), Forte Giaura (2253 m.n.m.) a Forte Pepino (2263 m.n.m.). Vyzbrojeny byly až do roku 1915, kdy jejich děla zamířila na rakousko-uherskou frontu.

V meziválečném odbobí byl v průsmyku budován jeden z uzávěrů Alpského valu. Jelikož se jednalo o týlové postavení, nemělo zdejší opevnění přílišnou prioritu a stavba se značně vlekla. Některé objekty se nepodařilo stavebně dokončit do přerušení prací v roce 1941. Po 2. světové válce připadlo celé údolí Roya Francii a současná hranice se tak nachází přímo před fortem. Sousední forty se dokonce dostaly na území Francie. Celá oblast je především v letních měsících velmi oblíbenou turistickou destinací na rozdíl od opevnění v okolí, které je naopak zcela opuštěné. Přístup do průsmyku je možný autem z italské strany.