Fort Monte Maso

Na hranici s Rakousko-Uherskem byl v první fázi výstavby pancéřových fortů na čtvercovém půdorysu vybudován Fort Monte Maso (1883-1887), jehož hlavní výzbroj šesti kanónů byla umístěna v litinové kasematě Gruson o tloušťce 480mm, určené pro přímou palbu na silniční komunikaci vedoucí z Passo Pian delle Fugazze do Valli del Pasubio. Hlavní výzbroj tvořily kanóny ráže 149mm typ G (model 149G). Další čtyři kanóny 149G byly umístěny v kasematách v týlu fortu a působyly svojí palbou do opačného směru. K dispozici byly čtyři druhy granátů - šrapnel, kartáč, trhavý a litinový. Obvodový příkop byl chráněn pomocí střílen umístěných v kontreskarpové stěně. Stavebním materiálem byl kámen. Fort prošel těsně před 1. světovou válkou modernizací, která spočívala ve snesení zeminy a překrytí kasematy vrstvou betonu v síle 2 - 2,5m. Po vypuknutí války se naplno ukázala slabina pancéřových kasemat, které byly tak nešťastně směřovány severozápadním směrem na přístupy do Val Canale, že i když po několik let probíhala fronta pouze několik kilometrů daleko, nebyla z fortu vypálena jediná rána. Z tohoto důvodu došlo brzy také k jeho odzbrojení, pro případ průlomu fronty zde zůstaly patrně pouze 2 kanóny, ostatní byly přesunuty do výhodnějších pozic. V meziválečném období došlo k sešrotování pancéřové kasematy, také vnitřní cihlové příčky a další stavební materiál byl rozprodáván na okolní stavby. Přesto se samotný fort dodnes dochoval a prostor po litinové kasematě Gruson je dobře patrný. Interiér je nepřístupný