Forte di Oga
Západně od Bormia nad obcí Oga v nadmořské výšce 1730 metrů byl v letech 1908 - 1914 vybudován fort, jehož hlavním úkolem bylo postřelování komunikací vedoucích od Stelvia a Livigna. Hlavní výzbroj tvořila čtveřice kanónů ráže 120mm d/40 vz 1912 RE. Původně námořní kanón byl osazován pro potřeby pevností do pancéřových otočných věží Armstrong typ A s tloušťkou stěn pouhých 40mm. Vnitřní průměr věže činil 360 cm. Do vypuknutí války došlo k osazení této kombinace věže a kanónů pouze do tohoto fortu. K dispozici byly tři typy granátů - ocelový, litinový a šrapnelový.
Stavebním provedením se fort podobá brialmontovým pevnostem, které byly budovány v Lutychu nebo Namuru. Hlavním stavebním materiálem byl prostý beton. Fort je obehnán příkopem s vyzděnou kontreskarpou na jehož dně, stejně jako v celém okolí se dodnes nachází hustá síť protipěchotních překážek. Blízkou obranu zajišťovaly dvě otočné výsuvné věže umístěné po stranách pancéřové baterie. Na východní straně byla navíc část příkopu, který zde kvůli terénu na kontreskarpové straně chybí, postřelována z pancéřové kasematy přístupné ze spodního patra pancéřové baterie. Ze stejného důvodu byl na této straně příkop v týlu, který zde tvoří jakési nádvoří se vstupy do baterie na straně jedné a s hlavním vchodem na straně druhé, přepažen masivní zdí a nebylo dokončeno jeho hloubení do plného obvodu, aby se zabránilo případné přímé nepřátelské palbě přímo do nitra fortu.
Týlová část obvodového příkopu bula využita k umístění potřebné infrastruktury. Do fotru se vstupovalo cestou vedenou pod úrovní terénu. Na masivní bránou byl vstup chráněn pomocí posuvného mostu a postřelován řadou střílen. Do kontreskarpové stěny zde byly zabudovány kromě samotného vstupu také další místnosti, ve kterých se nacházela strážnice, kuchyně, sklad proviantu, latríny, místnosti pro laborování munice a vstup do podzemních skladů munice. Přímo na dně příkopu byly pod povrchem umístěny nádrže na vodu. Pomocí dvou vchodů bylo možné vstoupit do spodního patra pancéřové baterie. Tudy byla také dopravována munice, která byla poté transportována pomocí ručních výtahů do bojového patra. Okna byla opatřena okenicemi se střílnami pro potřeby blízké obrany. Na bocích spodního patra se nacházely vstupy do poteren vedoucích k otočným výsuvným věžím, ve kterých byl osazen americký dvouhlavňovým kulometem ráže 10,4 mm (dle patentu W. Gardnera) s dostřelem 2.000 metrů. Na pravé straně se nacházel navíc vstup do poterny vedoucí k pancéřové kasematě postřelující východní část obvodové překážky.
Ve spodním patře se dále nacházely sklady munice, ubikace posádky, ošetřovna, zbrojnice, strojovna a místnost pro akumulátory, sociální zázemí, ubikace důstojníků (důstojníci měli k dispozici polní lehátka, zbytek posádky dřevěné palandy a slámu) a vstup do pancéřové kaponiéry, která postřelovala týlovou část příkopu tvořící "nádvoří" fortu s výše popsanou infrastrukturou. Po schodišti se vstupovalo do bojové části pancéřové baterie, kde si již klasicky nacházely vstupy do jednotlivých věží a také do velitelství, které disponovalo pozorovacím zvonem. K dispozici byly také čtyři příruční sklady munice a toalety.
Přímo z "nádvoří" je možné po schodišti sestoupit do podzemní prachárny. Zde jsou vyzděny speciální "sklady" s dřevěnou podlahou a otvory pro osvětlení, se kterým bylo manipulováno zvenčí, aby nedošlo k nechtěnému výbuchu. Odtud lze pokračovat dále do podzemí, kde se jednak nachází válečný vchod pro posádku, ústící v jedné ze serpentin přístupové cesty a také nasávání vzduchu, který byl pomocí kotle a soustavy radiátorů před rozvedením do jednotlivých částí spodního patra pancéřové baterie temperován na požadovanou teplotu. Všechno toto vybavení se dochovalo dodnes.
Také tento fort byl v aktivní službě ještě v meziválečném období. V polovině 30. let byla vybudována u přístupové cesty nová kasárna pro posádku. V současné době je zde umístěno muzeum. Samotné kanóny, ani jiná výzbroj se nedochovaly.
