Objekty pro světlomety

Specialitou Pevnosti Boden je velké množství objektů pro světlomety, které nahradily původně plánované výsuvné otočné kopule. Každý fort měl obvykle v blízkosti k dispozici dva světlomety o průměru 110, případně 90 centimetrů, které byly zakoupeny v Německu a ve Francii. Umístěny byly také v blízkosti otevřených baterií pro kanóny ráže 8,4 cm. Dnes je řada z nich z bezpečnostních důvodů zasypaná kamením. Řada velmi zajímavých staveb se ovšem zachovala v dobrém stavu.

V nejjednodušší podobě se postavení světlometu skládá z masivního úkrytu, který je opatřen dvoukřídlými dveřmi, ve kterém byl světlomet umístěn na podvozku úzkorozchodné železnice. Odtud ho bylo možné vysunout do jednoho, případně dvou předem připravených postavení. To mohlo být velmi jednoduché, s betonovým parapetem a přípojkou na zdroj elektrické energie, kterou dodával nedaleký fort. K dispozici byla také telefonní přípojka. Maximální dosvit dosahovat za dobrých povětrnostních podmínek 10 kilometrů.

Jednotlivé stavby ovšem bylo nutné často přizpůsobit okolnímu terénu, což si vyžádalo značné konstrukční změny. Často bylo nutné celou dráhu světlometu umístit do hlubokého zákopu, konstrukčně připomínajícího pěchotní parapet. K dispozici mohl být také pasivní úkryt pro jeho obsluhu. V obzvláště členitém terénu bylo nutné manipulovat se světlometem pomocí ručně ovládaného výtahu, který zajišťoval jeho dopravu z níže umístěného úkrytu.

Rödbergsfortet

Rödbergsfortet disponoval, stejně jako ostatní forty, dvojicí stanovišť. Jedno se nachází na jeho severní straně, přímo na hřebenu. K dispozici byl velký úkryt světlometu a kolejiště ke dvěma stanovištím na východním a západním úbočí hřebene. Samotné stanoviště bylo opatřené betonovou ochrannou zídkou a přípojkou na zdroj energie, která byla dodávána z fortu. Toto stanoviště se zachovalo ve velmi dobrém stavu včetně samotné světlometu o průměru 110 centimetrů s dosvitem 11 kilometrů. Jižně od fortu se nachází druhé, které je částečně zasypané kamením. Dodnes se však zachoval v hlubokém výlomu malý úkryt pro obsluhu a samotný objekt úkrytu světlometu. Ze zachovalých pozůstatků není úplně zřejmé, jak přesně zde světlomet fungoval. Nezachoval se zde ani samotný výtah. V jiných postaveních k manipulaci sloužil ručně ovládaný výtah. Na stropnici úkrytu nenavazuje na šachtu kolejnice, je tedy možné, že světlomet byl na úkrytu umístěn stacionárně a po stranách byly vybudovány pouze pěchotní parapety.

Södra Åbergsfortet

První pozice světlometu u Södra Abergsfortet byla velmi nezvykle umístěna na jeho čelo (jižní stranu), kde se nacházel v prostoru obvodového příkopu samotný úkryt, ze kterého bylo možné se světlometem vyjen na obě strany hřebene. V rámci pozdějších modernizací byl úkryt světlometu nahrazen dvěma kaponiérami s pancéřovými deskami, které byly podzemní chodbou napojené na zbytek podzemí a které opět zesilovaly blízkou obranu. Samotná postavení světlometů jsou dnes zasypaná.

Druhé zdejší postavení je ovšem výrazně zajímavější. Nachází se severozápadně od fortu a jeho cílem bylo osvětlování komunikací vedoucích po obou stranách řeky Lulea. Kvůli tomu ho bylo nutné postavit na značně exponovaném místě. Skládá se tak z poměrně krátkého betonového parapetu s kolejištěm, na který navazuje ruční výtah. Pomocí něj bylo možné světlomet zasunout do hlubokého prostoru vylámaného ve skalnatém podloží. V něm byl vybudován úkryt pro světlomet. Prostor mezi úkrytem a výtahem byl překryt konstrukcí pokrytou vlnitým plechem, který chránil obsuhu před povětrnostními vlivy. Dnes se již částečně rozpadá.

Degerbergsfortet

Degerbergsfortet disponoval klasickou dvojicí světlometů. Severozápadně od fortu se nacházelo jedno postavení přímo na hřebenu. Dnes je ovšem zcela zasypané. Dle navštívených pozůstatky se zdá, že se jednalo o klasickou kombinaci úkrytu a přímo navazující dráhy úzkorozchodné železnice, která byla zapuštěna pod úroveň okolního terénu.

Naopak pozice jihovýchodně od fortu se zachovala ve velmi dobrém stavu. Skládá se z úkrytu světlometu, který bohužel uzavřený a ve sklalnatém podloží vylámané dráhy úzkorozchodné železnice. Ta ústí do masivního betonovo-kamenného parapetu s přípojkou na zdroj elektrické energie a telefonu. Hlavním úkolem bylo osvětlování komunikací v okolí jezera Buddbysträsket a prostoru směrem k východně se nacházejícímu Mjösjöfortetu.

Baterie Leakersberget

Zatímco na jihu pevnostního prstence se nacházející otevřená dělostřelecká baterie Norra Åbergsbatteriet disponovala pouze jedním světlometem, měla baterie Leakersberget k dispozici hned dvojici světlometů. Důvodem byla patrně jeho exponovaná poloha na severu pevnostního prstenci, kdy jediný zdejší pancéřový fort Degerbergsfortet byl orientovaný spíše na vedení paleb severním a východním směrem. V tomto prostoru, případně trochu jižněji se původně počítalo s výstavbou dalšího menšího pancéřového fortu, k jeho realizaci ovšem nikdy nedošlo a těžiště obrany bylo soustředěno právě na otevřenou Baterii Leakersberget. V případě samotné baterie se jedná o velmi zajímavou a na rozdíl od druhé zmiňované dobře zachovalou stavbu. Bohužel patrně v roce 2023 byly všechny vstupy do interiéru zabezpečeny navařením mohutných ocelových plátů.

Zde jste navštívili pouze stanoviště světlometu nacházející se západně od baterie. Zachovalo se ve výborném stavu včetně vnitřního vybavení úkrytu. Ten je zapuštěn hluboko do skalního podloží stejně jako dráha úzkorozchodné železnice a betonový parapet s přípojkou na zdroj elektrické energie. Partně až dodatečně bylo nad parapetem postaveno další vyvýšené betonové postavení světlometu.

Světlomet na východní straně baterie byl spojen s podzemním kasárenským objektem pro pěchotu poternou.