Pobřežní baterie Landsort (LO)

Od počátku 30. let byla požadována revize obranných plánů a obnovení výstavby pobřežního opevnění, především v okolí Stockholmu, přičemž tento záměr pocházel již z období okolo konce 1. světové války. Hlavním cílem bylo vysunutí obrany dál od hlavního města až na vnější ostrovy celého souostroví. Těžké a střední pobřežní baterie měly bojovat s nepřítelem na velkou vzdálenost a podporovat činnost vlastního válečného loďstva. Lehké pobřežní baterie pak společně s minovými poli blokovaly průplavy mezi jednotlivými ostrovy a případně se měly utkat s nepřítelem, kterému by se podařilo dostat přes palbu těžkého dělostřelectva. Toto opevnění bylo označováno jako Havsbandslinjen a jeho délka dosahovala 230 kilometrů. Toto opevnění bylo udržováno i po konci 2. světové války a dále rozšiřováno o moderní dělostřelecké baterie až do konce 80. let. Jako první sem byla osazována výzbroj z vyřazených starších pancéřových fortů z okolí Vaxholmu, následně byla používána děla z vyřazených válečných lodí. Později v průběhu 2. světové války byly kromě nově vyprodukovaných zbraní zabaveny také ty původně určené na export, které se ještě nacházely na území Švédska. Dominantní výzbroj lehkých baterií tvořila děla ráže 5,7, případně 8,4 cm.

Samotná baterie Landsort s kódovým označením LO byla součástí uzávěru Askö, jehož úkolem bylo blokování přístupu do zátoky Himmerfjärden s přístavem Södertälje. Součástí uzávěru byly baterie AV, AÖ a KN (viz mapa výše), minový uzávěr AÖ a dvě stanoviště reflektorů o průměru 150 cm. Všechny zmiňované baterie byly vyzbrojeny kanóny ráže 57 mm. Samotná baterie Landsort však mohla působit také východním směrem na podporu obrany přístupů k důležitému přístavu Nynäshamn. Ten byl blokován uzávěrem Mellsten (MS). Páteř obrany zde tvořily baterie Mellsten M1 s trojicí 15 cm vyřazených námořních kanónů a Baterie Järflotta (JF) s trojicí kanónů ráže 24 cm M/95, které sem byly přemístěny z Fortu Oskar Frederiksborg. Ostatní baterie jsou menších ráží. Na mapě zanesená baterie YG je někdy označována také jako Mellsten 4 (M4) a byla vybudována až v průběhu Studené války s výzbrojí 3x 7,5 cm M/57. Z výše popsaných pobřežních baterií se zachovala pouze jediná věž na pobřežní baterii Järflotta (JF) s kanónem ráže 24 cm M/95. Přístup na ostrov je ovšem možný pouze vlastní lodí.

O výstavě pobřežní baterie Landsort bylo rozhodnuto již v září 1933 a stala se tak vůbec první schválenou stavbou na nově budované linii opevnění. Osazeny zde byly tři otočné pancéřové věže M/1900A s kanóny ráže 15 cm M/98B, které byly vyprodukovány společností Bofors v roce 1900. Přesunuty sem byly z 12. Baterie umístěné na Rindö u Vaxholmu. Samotná stavba se ovšem značně vlekla. Nejprve bylo nutné vybudovat na ostrově přístav a komunikace, které by umožnily přesun masivních pancéřových prvků, což zabralo téměř rok. V roce 1934 byla demontována výzbroj z 12. Baterie, na Landsortu však byly nejprve osazeny kanóny a až dodatečně došlo také k osazení samotných věží. Bojové objekty byly dokončeny někdy kolem roku 1937, dále pokračovala výstavba stanoviště řízení palby a následně také podzemních prostor pod dělem č. 2 a stanovištěm řízení palby. Objekty pro blízkou obranu, protiletadlové kanóny a protipěchotní zátarasy byly budovány až v průběhu první poloviny 40. let. Hlavní výzbroj vydržela v aktivní službě až do 70. let, kdy byla na ostrově vybudována moderní baterie pro tři otočné věže s automatickým kanónem ráže 12 cm m/70 (12 cm tornautomatpjäs m/70). I přes vyřazení byly kanóny nadále udržovány jako záloha. Po zrušení pobřežního dělostřelectva bylo vnitřní vybavení věží č. 1 a 3 sešrotováno, stejně jako naprostá většina vybavení podzemních prostor pod majákem. Naproti tomu poslední věž č. 2 byla ponechána v původním stavu a je možné ji po předchozí domluvě navštívit.

Samotné objekty pro otočné věže (1-3 na mapě) jsou velmi jednoduché stavby. Kromě vstupu se zde nacházel sklad munice a úkryt pro obsluhu. Pomocí žebříku se vstupovalo do prostoru pod věží. Samotná zbraň byla umístěna na masivní otočné podlážce, přičemž po obvodu byl kolem ní dostatečný prostor pro manipulaci s municí. Podél cesty k majáku byla vybudována řada kasárenských budov, které dnes slouží k ubytování. Před objektem č. 1 se zachoval oboustranný objekt pro dva těžké kulomety se zvonem pro pozorování a blízkou obranu. Do jeho stěn byly vybourány střílny, které umožňovaly také čelní palbu. Přímo pod objektem č. 2 se nachází malý objekt, jehož úkolem patrně bylo postřelovat nedalekou malou zátoku. Stanoviště řízení palby je opět jednoduchou stavbou, která je volně přístupná a zachovala se v poměrně dobrém stavu včetně sklopných pancéřových oponek kryjících pozorovací průzor. Přímo pod majákem byly dodatečně vyraženy velké podzemní prostory, které měly původně sloužit jako ošetřovna. Šachtou bylo podzemí napojeno na objekt č. 2. Průchod je v současnoti nicméně zazděný. Kromě samotné ošetřovny se zde našlo místo také pro pasivní úkryt pro 82 mužů, kuchyni, sklady PHM a vody. Dodatečně byla vybudována postavení pro dva světlomety o průměru 150 cm a jeden o průměru 60 cm. Nechyběla stanoviště pro protiletadlové kanóny. Celý povrch je navíc prošpikován malými otevřenými stanovišti pro dva střelce a stanoviště minometu. V rámci výstavby moderní baterie Ersta sem byly v 70. letech umístěny další objekty. Jednalo se především o stanoviště tří 12 cm minometů a další zesílení protiletecké obrany. Po zrušení pobřežního dělostřelectva byla část objektů odstraněna, většina zasypána nebo alespoň zabetonována. To samé potkalo také velké množství otevřených palebných stanovišť pro dva střelce. Moderní baterie Ersta dopadla v tomto ohledu velmi podobně. Přesto je Baterie Landsort jednou z nejzachovalejších v okolí Stockholmu a díky svému umístění také bezesporu jednou z nejfotogeničtějších v celém Švédsku.

V rámci obrany před nepřátelským vyloděním byly v průběhu 2. světové války vybudovány na pobřeží ostrova oboustranné objetky pro dva těžké kulomety se zvonem pro pozorování a blízkou obranu. U většiny z nich ovšem nedošlo k osazení zvonu a otvor pro ně byl dodatečně zabetonován. Většina objektů je dnes zakonzervována. Přístupný interiér má pouze objekt, který se nachází východně od věže č. 1. Zde bylo proraženo několik dodatečných střílen, které umožňovaly i přímou palbu. Také přímo v civilní zástavbě osady Landsort bylo vybudováno několik pasivních úkrytů a menších netypových objektů pro blízkou obranu. Většina z nich je dnes využívána jako kůlny, případně jsou zazděné.