Fixní pancéřové prvky - zvony a kopule

Zvony pro pozorování a blízkou obranu GFM (guetteur et fusil-mitrailleur) jsou nejrozšířenějším pancéřovým prvkem používaným při stavbě opevnění ve Francii. Celkově jich bylo osazeno 1118 kusů různých variant a označení. Model A pochází z roku 1929, vyprodukováno bylo přes 1000 kusů. Model B pochází z roku 1934, přičemž hlavním rozdílem byly střílny, které obsahovaly kulové čepy pro uchycení zbraně a vyšší ochranu posádky. Tento model byl prukován ve dvou variantách s pancéřováním silným 25 nebo 30 cm. Koncem 30. let navíc docházelo k repasování již osazených starších modelů zvonů a k instalaci moderních úchytů zbraní.

Zvony měly většinou 3 - 5 střílny, ve kterých bylo možné uchytit kryt s pozorovacím průzorem, lehký kulomet, případně minomet ráže 50 mm. Na stropnici zvonu se nacházel otvor pro periskop. Na jednotlivých objektech byly osazovány zvony se střílnami rozestavěnými v závislosti na konfiguraci terénů. V náročných horských podmínkách tak může mít zvon všechny střílny v různých výškových úrovních. Stejně tak mohl zvon vyčnívat ze stropnice objektu v různých výškach.

V závislosti na odolnosti a výšce zvonu, který se skládal z podkladového prstence a samotného zvonu mohla hmotnost kolísat v rozmezí 10 - 26 tun. Síla pancéřování pak mezi 20 a 30 centimetry. Vnitřní průměr zvonu činil 120 centimetrů (Modelu B o 10 cm více), přístup do zvonu byl po žebříku na podlážku, která byla uchycena na centrálním pilotu, zajištěno bylo také odvětráváni zvonu, vystřílené nábojnice byly skladovány v uzavřeném boxu na podlaze pod zvonem.

Zvony VDP (Vision Directe et Périscopique) byly určeny pro řízení palby pevnostního dělostřelectva. Na Maginotově linii bylo osazeno celkem 74 těchto zvonů. Zvon měl nižší profil, než zvony bojové, po obvodu měl umístěny tři pozorovací průzory, které umožňovaly přímé pozorování bojiště. Ve stropnici byl zabudován silný vysouvací periskop. Osazovány byly periskopy typu M, N a P2.

Produkován byl ve dvou variantách lišících se odolností. Silnější měla proměnlivou sílu pancéřování 25 - 30 cm, slabší verze pak 15 - 20 cm.

Méně nápadnou alternativou zvonu VDP byl zvon VP (Vision Periscopique), který byl zcela zapuštěn ve stropnici objektu, používán byl jak v sestavách tvrzí, tak v samostatných objektech. Postaveno bylo celkem 20 kusů. Osazovány byly periskopy typu B, C a P8. Tato varianta zvonu pro dělostřelecké pozorování byla záhy vyhodnocena jako nevhodná vzhledem k citlivosti používaného periskopu. Po jeho případném vyřazení by bylo další pozorování nemožné.

Zvon JM (Jumelage de Mitrailleuses) pro dvojče těžkých kulometů lze povazovat za velmi povedený. Měl nízkou siluetu a byl umisťován do zářezů ve stropnici objektů, takže nebyl tolik vystaven nepřátelské palbě jako zvony GFM. Celkem bylo osazeno 179 zvonů. Výzbroj tvořilo dvojče těžkých kulometů MAC 31 ráže 7,5 mm s dostřelem 1200 metrů.

Zvon byl vyráběn ve třech verzích (Model 1930) - typu malý, velký jednodílny a velký dvoudílný. Váha tak mohla dosáhnout od 11 do 29 tun, síla pancéřování kolísala dle typu mezi 20 a 30 centimetry. Vnitřní průměr činil 139 centimetrů, odměr zbraně 45 a náměr -17/+15 stupňů.

Zvon měl jednu střílnu, na obou stranách byly umístěny pozorovací průzory. V období před vypuknutím války byly některé zvony repasovány na výzbroj dvojče těžkých kulometů spřažených s kanónem AC model 1934 ráže 25 mm. Cílem bylo především zvýšit protitankovou obranu objektů.

Zvony LG (Lance-Grenades) pro 60 mm minomet byly osazovány především do stropnic vchodových objektů, případně dělostřeleckých objektů. Jejich hlavním cílem mělo být ochránit bezprostřední okolí objektu a především jeho stropnici před nepřátelskými vojáky. Zatímco zvony byly v počtu 75 kusů osazeny do budovaných objektů, vývoj minometu se nepodařilo převést do sériové výroby. Jeho výsledky nebyly dostatečné a nakonec byl nahrazen daleko efektivnějším minometem ráže 50 mm, který se používal ve zvonech GFM. Produkován byl ve třech odolnostech. Těm odpovídala i hmotnost - 8, 17 a 21 tun.

Jako památka tak na celé řadě objektů podél celé linie zbyly prázdné zvony, jejichž otvory ve vrchlíku (kde měla být umístěna hlaveň zbraně) zejí prázdnotou, případně byly po vypuknutí války zabetonovány nebo zavařeny pancéřovými pláty.

Nejmodernějším přírůstkem mezi fixní zvony používané ve francouzských opevněních budovaných pod taktovkou CORF se stal zvon pro smíšenou zbraň AM (oficiální název Zvon model 1934 typ B pro smíšenou zbraň - Cloche modèle 1934 type B pour arme mixte), jehož výzbroj tvořila dvojce těžkých kulometů Reibel spřažená s kanónem ráže 25 mm o délce hlavně 118cm. Zbraně byly umístěny v kulovém čepu, který poskytoval dostatečnou ochranu posádce. Zvon měl dvě střílny. Zbraň byla osazena vždy v jedné z nich, zatímco druhá střílna bylo uzavřena pomocí masivního uzávěru. Manipulaci takto těžké zbraně usnadňovala otočná podlážka ve zvonu, která spočívala na centrálním pivotu, který zároveň sloužil pro přísun munice a čerstvého vzduchu. Produkován byl ve dvou variantách, které se lišily pouze tloušťkou stěn s hmotností 26 a 35 tun. Zvony byly instalovány výhradně na tzv. nové frontě a to v celkovém počtu 75 kusů.

V omezeném množství se do opevnění dostaly také další zvony, jako například - pozorovací zvony Typ 1 a Typ 2 nebo Saint Jacques

V pozdějších letech se pod patronací MOM a STG začala do lehkých objektů dostávat široká škála různých pancéřových prvků, většinou nevalné kvality, případně exemplářů pocházejících z období 1. světové války, a to jak francouzského, tak německého původu. Jedná se například o zvony Héronfontaine, Digion, Pamart (označován jako kasemata), Allard, nebo německá pětiúhelníková pozorovací stanoviště.