Alpský val na východní hranici
Na území Slovinska se nachází část Alpského valu vybudovaná na obranu proti tehdejší Jugoslávii (označované jako Vallo Alpino Orientale). Převážná část výstavby spadá do poloviny třicátých let. Díky tomu je většina objektů postavena podle typové řady 200. Ve druhé linii je však možné nalézt také monobloky a tvrze vybudované podle oběžníku 15 000, přičemž většinu z nich se do přerušení výstavby nepodařilo stavebně dokončit. Zdejší koncepci obrany definoval oběžník 800, určený pro obranu zalesněných, obtížně schůdných oblastí s členitým terénem. Ve značném množství zde bylo kromě permanentního opevnění budováno také zesílené polní opevnění. Většinou má uzávěrový charakter důležitých komunikací. Pouze lokálně přechází spíše do liniové podoby.
Stupeň zachování objektů se na území Slovinka do značné míry liší region od regionu. Je možné narazit na zcela zachovalé úseky. Naopak v jiných místech jsou objekty velmi poškozené. Na svědomí to má hned několik faktorů - destrukce provedené ustupující armádou v závěru války, trhací práce v poválečném období, stejně jako reaktivační činnost jugoslávské armády. Přesto je Slovinsko velmi vhodným místem pro průzkum opevnění.
Především v extrémních podmínkách Julských alp byla celá řada průsmyků bráněna pouze pomocí kasáren, kde byly ubytovány polní jednotky. Silnější opevnění bylo budováno pouze k uzavření průsmyků, kterými vedly dobré komunikace (Vršič, Bogatinské sedlo, Petrovo Brdo), nebo tam, kde hrozil nenadálý útok nepřátelských jednotek.
Jižně od Julských alp probíhala první linie opevnění od Petrova Brda přes Porozen, okolo Cerkna a podél hranic po Godovič. V blízkosti hranic zde vznikaly kasárenské objekty a výjimečně také zesílené polní opevnění. Uzávěry první linie stálého opevnění zde uzavírají až komunikace v údolí řeky Idrijca. Druhá linie obrany zde nebyla budována vůbec. Silné opevnění první linie s permanentním opevněním začíná až v prostoru Godovič a pokračuje dále ve směru Planina - Sněžnik - Klana (Chorvatsko) - Bregi, kde se opírá o Jaderské moře, přičemž jeho síla kulminuje v okolí obce Planina. V prostoru Sněžniku hustota opevnění opět klesá a bráněny jsou především důležité komunikace pomocí menších uzávěrů.
Obecně lze říci, že druhá linie opevnění je v některých místech silnější, než pevnosti umístěné přímo na hraničním pásmu. Na severu byla dluhá linie opevnění vybudována v okolí města Bovec a Tolmin (v obou případech se jednalo o tvrze typu 15000). V okolí obce Bača pri Modreju byly blokovány důležité komunikace vedoucí z Podbrda. Jižním směrem tvořily dostatečnou překážku řeky Idrijca a Zala, které zde vytvořily hluboké údolí se strmými srázy. Směrem do týlu vedlo z tohoto údolí pouze několik komunikací, které byly blokovány pomocí menších uzávěrů první linie. Dále na jihu se nacházely opěrné body druhé linie v prostoru Zadlog – Črni vrh – Hrušica. Silný uzávěr přehrazoval důležitou komunikaci Postojna – Trieste na linii Strane – Hruševje – Orehek - Varda. Dále na jih bylo vybudováno silné opevnění v okolí Pivky a východně od Ilirske Bistrice. Tyto části opevnění druhé linie nacházející se mezi Nanosem a Monte Milanja měly být pravděpodobně následně sloučeny do jedné. Existují i připravené nákresy opevnění zacelující mezeru mezi opevněním v okolí Pivky a Monte Milanja.
Menší část opevnění se dnes nachází na území Chorvatska v okolí města Rijeka. Toto opevnění se navíc dochovalo ve velice dobrém stavu. Za zajímavou lokalitu pro průzkum italského opevnění lze považovat také například přístav Zadar (Zara), který byl v průběhu třicátých let velice silně opevněn v několika obranných liniích. Postavena byla celá řada malých tvrzí, stejně jako různých druhů samostatných objektů a zesíleného polního opevnění. Za pozornost stojí především masivní použití kopulí pro těžký kulomet. Na druhou stranu střílny většiny objektů jsou pouze z prostého betonu. Samotná výstavba opevnění zde spadala do kompetence námořnictva a nikoliv pozemních sil. Další zajímavostí jsou velké úkryty pro pěchotu. O toto opevnění se navíc vedly boje také v devadesátých letech. Obdobné opevnění se nachází také například v okolí Šibeniku.
Pokud pomineme opevnění zadarské enklávy, nachází se první linie permanentního opevnění v prostoru Gomance (hranice se Slovinskem) - Klana - Opatija. V druhé linii byl postaven pouze jediný uzávěr v okolí obce Pasjak. K samotné Rijece vedl pouze úzký pobřežní koridor, který byl pouze obtížně hájitelný. V Rijece hranice probíhala řekou Rječinou, městské části Trsat a Sušak tak byly v meziválečném období v jugoslávských rukou. Na hřbetu Sveta Katerina (na jižních svazích kaňonu, který vyhloubila řeka Rječina) byly vybudovány dvě dělostřelecké tvrze S. Cateria A a B typu 200, které byly schopné svojí palbou postřelovat celé údolí řeky až po její ústí do moře. Dále západní směrem byla vybudována modernější tvrz typu 15000 "Monte Lesco", kde se zároveň lomila linie opevnění směrem zpět k moři. Jedná se také o poslední stavebně dokončenou tvrz. Další, ovšem již pouze rozestavěné se nacházejí na svazích Vrhaku a Vršaku (prostor obce Drenovac). Přičemž stavebně nejdále se dostala výstavba na Vršaku, kde se podařilo osadit i několik pancéřových prvků. Ještě dále bylo ve výstavbě několik dalších objektů, jejichž pozůstatky však již zmizely pod moderní městskou zástavbou.
Případným zájemcům o ještě podrobnější mapu opevnění na území Slovinska (italského i jugoslávského) doporučuji internetové stránky rapalskameja.si a jejich aplikaci vytvořenou v esri s řadou podkladových vrstev včetně lidaru.
