Alpský val na západní hranici

Na hranici s Francií byla od roku 1931 budována silná opevnění. Tento prostor měl totiž ve výstavbě společně s hranicí s Jugoslávií udělenou prioritu. Díky tomu je zde možné narazit na opevnění ze všech stavebních fází, na zdejší opevnění byla směrována výrazná část pancéřových prvků všeho druhu. To vše předurčuje lokalitu Francie jako vhodné místo pro průzkum italského opevnění, a to především ve dvou regionech - průsmyk Mont Cenis a údolí Roja. Část opevnění ze dostala těsně za hranice Francie také na dalších místech, ovšem koncentrace opevnění je nejvyšší právě ve výše zmiňovaných regionech. Nejvíce známým úsekem, s velmi silným opevněním, se nachází v průsmyku Mont Cenis, ostatní oblasti tak leží poněkud bokem pozornosti.

Foto — Pěchotní tvrz č. 243 (Opera 243) vestavěná do skalního masivu Castel Tournou, opěrný bod (Caposaldo) Monte Corto - Monte Bertrand, Francie

Na území Francie se dostala část italského opevnění díky posunu hranic, ke kterému došlo na základě výsledků 2. světové války. Jedním z důvodů, proč se tak stalo byla právě přítomnost opevnění na tomto území. Zdejší objekty se díky tomu zachovalo ve velmi dobrém stavu, i když až na výjimky bez vnitřního vybavení, na rozdíl od opěrných bodů, které zůstaly u francouzských hranic na území Itálie a které měly být v poválečných letech vyhozeny do povětří. Toto opatření bylo realizováno především u opěrných bodů přímo u hranic, týlová postavení se většinou zachovala. Časté jsou zde také objekty v různém stádiu výstavby, díky čemuž je možné narazit na množství pancéřových prvků na místech nepostavených bojových objektů, což je v našich podmínkách věc zcela neuvěřitelná. Podobně tomu tak je i v případě několika málo objektů, na kterých byly provedeny destrukce, i jejich pancéřové prvky se zachovaly na místě, nebo v jejich blízkosti.

Armádní sbor Alessandria - Sektory: Alta Roja - Gessi, Strura, Maira-Po

Na níže uvedené mapě jsou zachyceny objekty Alpského valu v prostoru Sektorů Media Roja, Alta Roja-Gessi, Stura a Maira-Po. Značná část tohoto opevnění se na základě mírové smlouvy z roku 1947 ocitla na území Francie a unikla tak nařízené destrukci. Samotné opevnění začíná na středomořském pobřeží v blízkosti města Ventimiglia. Opevnění prvního sektoru Bassa Roja, který se nachází mezi pobřežím a kótou Testa dell´Alpe (Tête d'Alpe, 1587 m.n.m.) zůstalo na italském území a z tohoto důvodu se také naprostá většina objektů nachází zcela v troskách. Výjimku tvoří především ty objekty, které se v severní části sektoru dostaly na území Francie. Z tohoto důvodu je tento sektor až na dva objekty z mapy vynechán.

Sektor Media Roja byl vybudován ve dvou liniích, přičemž první z nich se nachází z většiny na území Francie a až na výjimky se zachovala. Druhá linie opevnění zůstala opět na území italském a proto je až na pár případů zcela zničena (na mapě opět vynechána). Sektor se skládal ze dvou subsektorů. První z nich - Muratone chránil hustě zalesněný úsek s řadou menších cest vedoucích z údolí řeky Roja přes hřeben do Itálie. Objekty z byly vysunuty extrémně blízko k hranici. Celý úsek navíc bočně postřelovala kavernová dělostřelecká baterie umístěná na vrcholku Monte Lega. Druhý subsektor Marta byl díky hůře schůdnému terénu o něco slabší, jeho dominantu nicméně tvoří silná kavernová dělostřelecká tvrz na Balcone di Marta, která bočně postřelovala linii následujícího Sektoru Alta Roja-Gessi.

Následující Sektor Alta Roja-Gessi se nachází téměř celý na území Francie a jedná se o jednu z nejzachovalejších částí Alpského valu v původní podobě. Výchozím místem na většinu opevnění je městečko Tende. I ostatní objekty, především v týlových opěrných bodech, které zůstaly na území Itálie se dodnes zachovaly kompletní. Páteř obrany subsektoru Alta Roja tvoří tři kavernové dělostřelecké baterie (Peluna, Sapelli, Monte Angellino), hlavním úkolem poměrně silného opevnění bylo blokování přístupů k průsmyku Tende a pod ním ležícím tunelům (silniční a železniční). Naopak subsektor Gessi byl poměrně slabě vybudovaný, a to díky neprostupným hraničním hřebenům ve výšce okolo 3 000 metrů s minimem schůdných průsmyků.

Sektor Stura se skládá ze dvou subsektorů - 3a Collalunga - San Salvatore se z většiny nachází na území Francie v okolí lyžařského střediska Isola 2000 a naprostá většina objektů se dodnes zachovala v dobrém stavu. Horší situace je u subsektoru 3b Alta Stura, který celý zůstal na území Itálie. Bojové objekty umístěné přímo na hranicích jsou zničené až po jedinou kavernovou dělostřeleckou baterii tohoto sektoru Becco Rosso. Zachovaly se však objekty zesíleného polního opevnění, kasárna a další podpůrné stavby. Objekty v týlových opěrných bodech zůstaly nedotknuté. Od zmíněné dělostřelecké baterie Becco Rosso je opevnění kompaktní (zároveň se jedná o velmi zajímavý úsek opevnění postupně procházející vysokohorskou krajinou) až do chvíle, kdy se začne přibližovat zpět k francouzským hranicím v prostoru Monte Scaletta - Monte Oronaye - Monte Sautron. Zde jsou opět objekty prvního obranného pásma odstřeleny.

To se týká také prvních opěrných bodů Sektoru Maira-Po. Situace se opět lepší až v okolí obce Chiappera - odtud dál na sever se jednotlivé objekty až na výjimky zachovaly v dobrém stavu. Na týlových postaveních nebyly provedeny žádné destrukce. V předešlých sektorech je na mapě zachycena většina objektů, v Sektoru Maira-Po se mi však dlouhodobě nedaří lokalizovat objekty některých opěrných bodů (Colle Sautron, Ponte delle Fie a dále na sever začínají být problémy i s názvy jednotlivých opěrných bodů, které si různých pramenech odporují, o číslování ani nemluvím. To se týká hlavně skupin Varaita di Bellino a Varaita di Chianale (naopak s lokací objektů díky přehlednému terénu zde takový problém není s výjimkou západního křídla obrany u obce Chianale).

Navštívené lokality - Armádní sbor Alessandria

Sektor II Alta Roja - Gessi

Armádní sbor Torino - Sektory: Pellice-Germanasca, Monginevro, Bardonecchia, Moncenisio, Baltea

Na níže uvedené mapě jsou zachyceny objekty Alpského valu na západní hranici v prostoru Sektorů Pellice-Germanasca, Monginevro, Bardonecchia, Moncenisio, Levanna a Baltea. Pouze menší část zdejšího opevnění se ocitla na základě mírové smlouvy z roku 1947 na francouzském území a unikla tak destrukci, která týkala opevnění ve vzdálenosti 20 kilometrů od hranic. Vysokohorský charakter tohoto úseku navíc nevyžadoval výstavbu silnějších opevnění, a tak se obrana soustředila převážně do okolí důležitých průsmyků. Těžiště obrany tak leželo v průsmycích Mongenevro, Moncenisio a Piccolo San Bernardo a v okolí Bardonecchie s důležitým železničním tunelem a několika menšími, ne příliš schůdnými průsmyky.

Sektor Pellice-Germanasca bránil přechody přes hraniční hřebeny severně od Monte Viso, které zde dosahují výšky 2500 - 3000 metrů. Tomu odpovídalo také tempo výstavby, které nebylo nijak závratné. Veškeré objekty v blízkosti hranic byly navíc po 2. světové válce odstřeleny a vzhledem ke stavu některých opěrných bodů jsem některé na mapu ani nezanášel. Částečně se zachovaly kasárenské budovy. V dobrém stavu jsou naopak týlová postavení bránící důležitá údolí. Většinou se jedná o menší kulometné objekty maskované jako hospodářská stavení. Hlavním lákadle zdejšího sektoru je tak 149. dělostřelecká baterie GaF (Guardia alla Frontiera) v otevřeném postavení, která se nachází u jezera Ramella v nadmořské výšce 2586 m.n.m.). Vyzbrojena byla čtveřicí kanónů 149/35. V okolí se nachází několik kasárenských budov, částečně ještě z období před 1. světovou válkou a sklad materiálu. Baterie byla rozebrána v roce 1950 v rámci těžby železa, i tak se zde dochovaly torza kanónů.

Následující Sektor Monginevro blokoval důležitý stejnojmenný průsmyk a především jeho jižní křídlo. Opevnění se zde rozkládá ve značné hloubce až po historický Forte di Fenestrelle. Na jižním křídle začíná sektor špatně průchozím horským hřebenem přesahujícím 3000 metrů s pouze dvěma menšími průsmyky. V tomto prostoru se mi nedaří lokalizovat přesnou polohu řady objektů. Situace se mění severně od Cima Fournier (2424 m.n.m.), kde se nachází poměrně snadno průchozí vysokohorská krajina s výškou okolo 2200 metrů. Odtud až po průsmyk Monginevro tak bylo budováno velmi silné opevnění včetně pravděpodobně čtyřech moderních kavernových dělostřeleckých baterií. Využito bylo i starší opevnění včetně Fortu Chaberton, který se nachází na stejnojmenné kótě (3131 m.n.m.) severně od průsmyku. Veškeré zdejší opevnění nacházející se přímo na hranicích bylo až na výjimky, především díky posunu hranic, zcela zničeno. V dobrém stavu jsou pouze některá týlová postavení tvořená menšími objekty typu 7000. Hlavním lákadlem je kromě již zmíněného Fortu Chaberton a zachovalého opevnění ve stejnojmenném průsmyku také kavernová dělostřelecká baterie B14 (610. Batteria GaF Vallonetto), vestavěná do skalního masivu pod starší dělostřeleckou Baterii Alta (Batteria Alta - Petit Vallon). Zničení unikla díky cílenému posunu hranice v roce 1947.

Sektor Bardonecchia, který začíná nedaleko Chabertonu opět nejprve probíhá nepřístupným vysokohorským terénem převyšujícím 3000 metrů, kterým vede jen minimum stezek. Situace se mění až průsmykem Col des Acles (2220 m.n.m.) a nedalekým Col de l'Échelle s výškou pouhých 1779 m.n.m.. Od prvně jmenovaného průsmyku bylo vybudováno velmi silné opevnění běžící ve dvou liniích. Jedna přímo po hranici, druhá využívala horského hřebene vedoucího k Bardonecchii přes Punta de la Mulattiera (2467 m.n.m) a La Selletta (2265 m.n.m.). Také severně od města kopíruje opevnění v jedné linii hranici s průsmykem Fréjus (2542 m.n.m.) a druhá využívá hřeben stoupající poněkud v týlu k Roccia Verde (2852 m.n.m.). Další opevnění bylo plánováno východně od města směrem k Monte Jafferau (2805 m.n.m.). Stejně jako v předešlých případech je i zde většina opevnění vyhozena do povětří. Výjimku tvoří objekty, které se dostaly na území Francie v okolí Valle Stretta včetně dělostřeleckých baterií B3 a B4 (Caposaldo Autonomo Tre Croci). Samotné objekty B4 však zůstaly na území Itálie a z tohoto důvodu jsou také zničené. Na území Itálie se v dobrém stavu zachoval poněkud stranou umístěný opěrný bod Rochemolles nebo například týlové uzávěrové postavení Monfol.

Sektor Moncenisio je ze své většiny umístěn přímo do stejnojmenného průsmyku (2083 m.n.m.), pouze menší část blokovala nedaleký Col de Clapier (2491 m.n.m.). Opevňování zdejšího prostoru probíhalo již v průběhu 19. století a velká pozornost mu byla věnována také při výstavbě Alpského valu. Jeho ideální poloha by umožňovala v případě francouzského útoku obejít silná opevnění v prostoru Bardonecchie a vést útok nejkratší cestou přes Susu na Turín. To je také důvodem, proč se zde na relativně malém prostoru v rámci jednoho průsmyku nachází hned pět kavernových dělostřeleckých baterií a velký počet tvrzí s masivním použitím pancéřových prvků. Díky posunu hranic v roce 1947 se navíc zdejší opevnění zachovalo dodnes ve velmi dobrém stavu.

Severně od průsmyku Moncenis se nachází pouze slabé opevnění v podobě samostatného subsektoru Levanna. Budováno zde bylo pouze slabší opevnění blokující komunikace dále ve vnitrozemí. Hranici zde totiž tvoří vysokohorské hřebeny ve výškách přes 3000 metrů, často pokryté ledovci pouze s minimem horských stezek. Navazující Sektor Baltea blokoval poměrně silným opevněním jediný zbývající dobře schůdný průsmyk - Piccolo San Bernardo a jeho okolí. Nejseverněji umístěné opevnění na hranicích s Francií se nachází v průsmyku Seigne (Colle della Seigne, 2516 m.n.m.). Veškeré objekty jsou a až na pár výjimek zničeny. V trochu lepším stavu jsou týlová postavení budovaná podle oběžníku 15000 ve 40. letech v okolí Pré-Saint-Didier. Zdejší opevnění bylo po stavební stránce většinou dokončené, nepodařilo se však dodat pancéřové prvky, místo kterých se tak v objektech nacházejí pouze velké otvory. Tento postup výstavby je v kontextu celého Alpského valu velmi neobvyklý. Do tohoto sektroru bylo dodatečně zahrnuto také opevnění na hranicích se Švýcarskem blokující průsmyk Gran San Bernardo, které se dodnes zachovalo v dobrém stavu. Na mapě je zanesena pouze část objektů posledních dvou sektorů.