Ostrov Vallisaari je součástí vnitřního prstence ostrovů okolo Helsinek. První opevnění zde začalo vznikat již v 17. století. Silnou výstavbu však sebou přinesla až ruská nadvláda a datuje se do poloviny 19. století. Postupně zde bylo vybudována řada pobřežních dělostřeleckých baterií, povrchových i kavernových skladů munice. Zároveň došlo k umělému spojení se sousedním ostrovem Kuninkaasaari, který byl rovněž silně opevněn. Již před 1. světovou válkou se těžiště obrany přeneslo na vnější prstenec ostrovů a vojenský význam ostrova postupně upadal. Provedeny však byly ještě modernizační práce na starších bateriích a vybudovány nové sklady munice.
Po vzniku Finska se zde nacházely především velké sklady munice - torpéd a námořních min. 9.7.1937 zde došlo k mohutnému výbuchu v jenom z muničních skladů. Následky exploze jsou odstraňovány dodnes. V období Pokračovací války byl na východě ostrova Vallisaari vybudován velký podzemní komplex pro skladování torpéd. V poválečném období se zde nacházel jejich tajný vývoj a testovací zařízení.
V období studené války byla na jihu ostrova vybudována baterie s kanóny 100 56 TK. Dva kusy byly vestavěny do starší ruské baterie (VIII. Baterie), další dva nových objektů. Postaveno bylo také nové velitelské stanoviště a stanoviště řízení palby s dálkoměrem. V jeho okolí se nacházejí také stanoviště protiletadlových kanónů.
Armáda opustila ostrov v roce 2008. Od roku 2016 je zpřístupněn veřejnosti. Jižní část ostrova s baterií 100 56 TK je nadále oficiálně nepřístupná. Běžně jsou na ostrově nabízeny prohlídky starších ruských baterií. Pouze výjimečně se provádí také po podzemních skladech z různých období i po baterii 100 56 TK včetně interiéru (obvykle 1x ročně, dříve fungovaly v letních měsících 1x týdně). Exkurze lze domluvit také individuálně, vzhledem k ceně jsou však prohlídky určeny pro velké skupiny.