Na konci 2. světové války ztratilo Finsko definitivně část území v Karelské šíji a navíc muselo Sovětskému svazu pronajmout poloostrov Porkkala nedaleko Helsinek místo dříve pronajatého poloostrova Hankö (jako výsledek Zimní války). Oba poloostrovy měly strategickou polohu a dalo se z nich těžkým dělostřelectvem uzavřít Finský záliv s přístupem k Petrohradu. Poloostrov Porkkala měl navíc tu "výhodu", že jednotky na něm dislokované mohly přímo ohrožovat hlavní město. Součástí mírové smlouvy z 19.9.1944 bylo mimo jiné také omezení výzbroje finské armády - jednalo se například o limity pro těžké dělostřelectvo nebo použití torpéd. Poloostrov Porkkala byl opuštěn ruskou armádou v roce 1956. Předtím došlo k demolici všech významných obranných staveb v celém prostoru včetně těžkých pobřežních dělostřeleckých baterií, jejichž vybavení bylo sešrotováno.
Po ztrátě území v Karelské šiji zůstalo na území Finska na hranicích se Sovětským svazem jediné opevnění označované jako "Salpa linie" (Salpa znamená v překladu závora). To bylo doplněnou hustou sítí polního opevnění a překážek všeho druhu. Navíc bylo poměrně dobře skryto v zalesněném terénu. V poválečném období však bylo demontováno veškeré vnitřní vybavení a objekty zakonzervovány. Ve velmi omezené míře probíhala výstavba zesíleného polního opevnění a udržovány byly jak jednotlivé objekty, tak jejich maskování. Na některých místech probíhala také výstavba polního opevnění, pravděpodobně však pouze v rámci vojenských cvičení. Jinak bylo na obranu společných hranic rezignováno a pozornost se soustředila na obranu pobřeží. Finsko bylo ve Studené válce neutrálním státem, nicméně se nacházelo pod značným vlivem SSSR, kde také nakupovalo velké množství vojenského materiálu.
Historie opevnění Studené války je tak současně také historií finské pobřežní obrany, jejíž počátky sahají až do dob Carského Ruska. Při svém vzniku získalo Finsko bohatý arzenál ruského pobřežního dělostřelectva. Nejmodernější výzbroj pocházela z poslední fáze výstavby opevnění na přístupech k Petrohradu, která probíhala v období let 1912 - 1917 pod souhrnným názvem Mořská pevnost Imperátora Petra Velikého.
