Dělostřelecká tvrz Sainte Agnes

 

Dělostřelecká tvrz Sainte Agnes je poměrně malou tvrzí, zabudovanou do skalního masivu nad stejnojmennou obcí, která však disponuje extrémně silnou výzbrojí. Skládá se ze čtyřech objektů - vchodového (B1), dvou dělostřeleckých (B2 a B3) a jednoho pěchotního (B4). Vchodový objekt alpského typu tvoří pouze opěrná zeď s padacím mostem, jejíž obranu zajišťuje kaponiéra pro tři lehké kulomety a zvon pro pozorování a blízkou obranu GFM. Dělostřelecký objekt B2 je vybaven mohutnou výzbrojí. Tvoří ji dvě houfnice ráže 135 mm, dvě ráže 75 mm a dva minomety ráže 81 mm. Kromě této dělostřelecké výzbroje disponuje srub také dvojčetem těžkých kulometů, zvony GFM (pozorování a blízká obrana), LG (minomet) a VDP (dělostřelecké pozorování). Tento čtyřpatrový objekt je zároveň největším vybudovaným na celé Maginotově linii. Hlavním důvodem byla především jeho ideální poloha s výborným výhledem na úsek hranice až k moři. Druhý dělostřelecký objekt (B3) má ve svých střílnách osazeny dvě houfnice ráže 75 mm a dva minomety ráže 81 mm. Pancéřové prvky na stropnici objektu jsou typu VDP a GFM. Jako poslední patří do sestavy tvrze pěchotní srub B4 s jedním zvonem GFM a dvěma lehkými kulomety (FM) ve střílně pod betonem.

O výstavbě tvrze bylo rozhodnuto v roce 1931, kdy byl také vybrán zhotovitel stavby. Samotná realizace probíha od roku 1932, kdy započala ražba podzemních prostor. Po stavební stránce byla tvrz dokončena v roce 1935. Další 3 roky zabrala instalace výzbroje a vnitřního vybavení. Zásobování vodou zajišťovalo napojení na obecní vodovod a soustava cisteren v interiéru. Stejně tak byla tvrz napojena, stejně jako ostatní, na veřejnou elektrickou rozvodnou síť. Pouze v případě jejího přerušení mělo dojít ke spuštění agregátů ve strojovně SMIM 4 SR 19. Posádku mělo tvořit 318 mužů včetně osmi důstojníků. Tvrz se po vypuknutí války aktivně zapojila do bojových operací v tomto úseku. V poválečném období byla reaktivována a v rukou armády zůstala až do konce 80. let.

Vnitřní vybavení se zachovalo ve velmi dobrém stavu. Otevřeno je po celou letní sezónu, otvírací doba se občas mírně mění, proto ji doporučuji před návštěvou prověřit na stránkách obce, v jejímž majetku se muzeum nachází.

Od první návštěvy v roce 2001 došlo k výrazným změnám. Prohlídky již nejsou s průvodcem, při návštěvě v roce 2008 byly řešeny volnou prohlídkou, prostorem však procházel člověk který jednak kontroloval návštěvníky, případně jim i podával fundovaný výklad. V roce 2011 se již jednalo o zcela nerušenou prohlídku, navíc postupem let byl rozšiřován návštěvnický okruh, proto lze dnes již navštívit tři patra dělostřeleckého srubu (a zároveň největšího objektu na Maginotově linii). V posledním nepřístupném čtvrtém patře se nacházejí pouze komory pro vystřílené nábojnice.

 

Další fotografie - Dělostřelecká tvrz Sainte Agnes