Dělostřelecká tvrz Janus

 

Jako součást obrany Brianconu byla na dominantním vrchu Janus (2529 m.n.m.) nejprve v letech 1884-1885 vybudována otevřená dělostřelecká baterie, blokující hraniční přechod v průsmyku Montgenévre a přístupy k hřebenu Gondran. Následně v letech 1886-1889 došlo k výstavbě Blokhausu Janus pro ubytování posádky. I přes exponovanou polohu se zdálo být zdejší opevnění dostačující. V roce 1898 ovšem začala na italské straně hranice výstavba Baterie Chaberton (Batteria dello Chaberton). Její vzdálenost od Janusu činila pouhých 6650 metrů, ještě větším problémem bylo její umístění na nejvyšší kótě okolí - Mont Chaberton (3.131 m.n.m.). Její výzbroj tvořilo celkem 8 kanónů ráže 149mm 149/35A v lehce opancéřovaných kopulích typu A.M. (Armstrong Montagna). Díky velkému dostřelu kanónů, který se pohyboval díky výhodné poloze patrně někde mezi 16 a 19 kilometry bylo možné pálit na veškerá francouzská obranná zařízení v okolí Brianconu. Jako první na ráně však byl Janus, který se nacházel o 600 výškových metrů níž.

Jako součást obrany Brianconu byla na dominantním vrchu Janus (2529 m.n.m.) nejprve v letech 1884-1885 vybudována otevřená dělostřelecká baterie, blokující hraniční přechod v průsmyku Montgenévre a přístupy k hřebenu Gondran. Následně v letech 1886-1889 došlo k výstavbě Blokhausu Janus pro ubytování posádky. I přes exponovanou polohu se zdálo být zdejší opevnění dostačující. V roce 1898 ovšem začala na italské straně hranice výstavba Baterie Chaberton (Batteria dello Chaberton). Její vzdálenost od Janusu činila pouhých 6650 metrů, ještě větším problémem bylo její umístění na nejvyšší kótě okolí - Mont Chaberton (3.131 m.n.m.). Její výzbroj tvořilo celkem 8 kanónů ráže 149mm 149/35A v lehce opancéřovaných kopulích typu A.M. (Armstrong Montagna). Díky velkému dostřelu kanónů, který se pohyboval díky výhodné poloze patrně někde mezi 16 a 19 kilometry bylo možné pálit na veškerá francouzská obranná zařízení v okolí Brianconu. Jako první na ráně však byl Janus, který se nacházel o 600 výškových metrů níž.

Vývoj 1. světové války svedl nakonec obě země na jednu stranu barikády, i když i v jejím průběhu docházelo k zesilování obrany na společných hranicích. Vyostření vzájemných vztahů v meziválečném období a stálá hrozba Baterie Chaberton, která byla zahrnuta do systému Alpského valu, nakonec vedla k výstavbě nové dělostřelecké tvrze Janus, která byla vestavěna do staršího opevnění. První návrhy tvrze vznikly již v roce 1929, ale další tři roky zabraly úpravy projektu a jejich schvalování. Od roku 1932 probíhala samotná výstavba. Tvrz byla napojena na rozvod elektrické energie, který se nacházel na hřebenu Gondran. Ze stejného místa byla čerpána voda do podzemních zásobníků. Během výstavby došlo k napojení na podzemní baterii systému Séré de Riviéres, i nadále byla využívána především samotná betonová kasemata pro 4 kanóny ráže 95mm a upravené muniční sklady. Stavba a vybavování tvrze se s přestávkami vleklo až do roku 1938. Průběžně byly měněny také některé konstrukční detaily.

Ve finální podobě se dělostřelecká tvrz Janus skládá celkem z 10 objektů. Dva z nich jsou objekty "Komín" (B9 a B10). Na čele se nacházejí ve strmých skalních stěnách tři objekty, jejichž úkolem bylo především pozorování. Blok 5 byl pozorovatelnou orientovanou severním směrem, Blok 7 byl určen k pozorován silnice vedoucí do obce Montgenévre a disponoval jedním dvojčetem těžkých kulometů ve střílně pod betonem. Jižním směrem působil Blok 6, který byl vyzbrojen také jedním dvojčetem těžkých kulometů. Nad nimi byl umístěn Blok 4, který byl hlavní pozorovatelnou tvrze a disponoval dvojici zvonů - pro pozorování a blízkou obranu GFM a pro dělostřelecké pozorování VDP. Již zmiňovaná kasemata pro čtveřici kanónů ráže 95mm byla označena jako Blok 8.

Zbývající tři objekty se nachází víc v týlu. Jedná se o smíšený vchodový objekt B1, který byl vyzbrojen dvojčetem těžkých kulometů a jedním lehkým kulometem (FM) ve střílně pod betonem. Na stropnici byl osazen zvon pro pozorování a blízkou obranu GFM. Hlavním úkolem bojového objektu B2 bylo postřelování silnice vedoucí do průsmyku Montgenévre. K tomu měla sloužit dvojice minometů ráže 81mm, dvě dvojčata těžkých kulometů a dva lehké kulomety ve střílnách pod betonem. Dělostřelecký srub B3 disponoval dvojicí houfnic ráže 75mm Model 1931 a svojí palbou působil do údolí Clarée. Tudy vede silnice do hraničního průsmyku Col de l'Échelle, který je jedinou alternativou k průsmyku Montgenévre v jinak velmi neschůdném horském terénu. Posádku mělo tvořit 240 mužů, z toho 12 důstojníků.

Po vypuknutí války s Itálií se stala tvrz Janus vděčným cílem nepřátelské dělostřelecké palby. Zásahy děly ráže 149 mm je možné si prohlédnout na dělostřeleckém pozorovacím zvonu VDP bloku 4 (B4). Zároveň odtud byla řízena vlastní dělostřelecká palba, která dne 21.6.1940 zničila italskou baterii Monte Chaberton, a to za pomocí baterie moždířů ráže 280 mm Schneider Model 1914 umístěných v předem připravených polních postaveních u osady Poët-Morand a v lokalitě Eyrette (Jižně od Fortu Infernet).

Modernizační práce zde probíhají také po 2. světové válce v 50. i 60. letech. Tvrz je definitivně opuštěna v roce 1986. Objekty na níže položeném hřebeni Gondran se nacházejí ve vojenském prostoru, který byl ještě v roce 2015 označován jako aktivní. Současná situace není příliš zřejmá, nicméně přímo na hřeben vede ze severní strany řada lyžařských vleků a i v létě je oblast hojně navštěvovaná. Samotná tvrz Janus je v majetku nedaleké obce Montgenévre a již mnoho let se uvažuje o jejím zpřístupnění veřejnosti.

 

Další fotografie - Dělostřelecká tvrz Janus