Otočné výsuvné pancéřové věže

Kulometná věž TM

Kulometná otočná výsuvná věž byla nejhojněji používanou otočnou výsuvnou věží na Maginotově linii. Nalézt jí lze jak na celé řadě tvrzových objektů, tak i na monoblocích a samostatných objektech, které byly považovány za malé tvrze (P.O.). Hlavní výzbroj tvořilo dvojče těžkých kulometů Reibel MAC 31 ráže 7,5 mm. Dotace munice činila 200 000 nábojů, hlavním cílem věže bylo ničení útočících jednotek, hmotnost činila 61 tun, pancéřování dosahovalo tloušťky 30 cm. Postaveno bylo celkem 61 věží, které byly osazeny výhradně na severní frontě.

Foto
Otočná výsuvná věž pro dvojče těžkých kulometů (bez vrchlíku a další částí spodního patra) v expozici muzea Fermont.

Obsluhu tvořilo 10 vojáků, z toho dva poddůstojníci. Kopule se vysouvala pomocí protizávaží, které bylo ovládáno pomocí elektromotoru, případně ručně. Stejným způsobem bylo možné provádět také rotaci kopule. Před vypuknutím války docházelo k modernizaci nainstalovaných věží a jejich přezbrojování na dvojče těžkých kulometů spřažených s protitankovým kanónem, tato úprava byla provedena u 15 kusů.

Fotografie Otočná výsuvná věž pro dvojče těžkých kulometů ve vysunuté poloze - Immerhof
Fotografie Otočná výsuvná věž pro dvojče těžkých kulometů v zasunuté poloze - Immerhof
Fotografie Interiér otočné výsuvné věže pro dvojče těžkých kulometů - Rohrbach

Věž T2AM

Jednalo se o repasovanou starší kopuli původně produkovanou pro nasazení v objektech systému Séré de Riviéres. Kopule model 1905 75 mm byla modifikována pro použití dvojice dvojčat těžkých kulometů spřažených s protitankovým kanónem ráže 25 mm AC. Kopulí byly osazovány především objekty na "nové frontě" s cílem ušetřit finanční prostředky.

Kopule s průměrem 290 cm měla hmotnost 135 tun. Vysouvání věže bylo možné pomocí protizávaží, které bylo ovládáno původně ručně, později byl nainstalován také elektromotor. Podobně byla ovládána také rotace věže. Věž byla náročná na ovládání, obsluhu tvořilo celkem 18 lidí.

Osazeno bylo celkem 12 těchto kopulí, do dnešních dnů se jich však nedochovalo mnoho. Vrchlík věže se nachází v expozici muzea Fermont, kam byl přenesen z tvrze Chesnois. V excelentním stavu se zachovala kopule ve tvrzi Rohrbach, která je ve zcela funkčním stavu, což je předváděno v rámci prohlídek muzea. V okolí se dochovaly další dvě kopule a sice na tvrzích Haut-Poirier a Welschoff.

Foto
Interiér otočné výsuvné věže pro dvě smíšené zbraně AM - Rohrbach.

Věž TAM

Kopule pro smíšenou zbraň dvojčete těžkých kulometů MAC 31 a protitankový kanón ráže 25 mm model 1934 a pro minomet ráže 50 mm Model 1935 měla průměr 255 cm a celkovou hmotnost 151 tun. Instalována byla výhradně na severní frontě. S výjimkou jediného exempláře byly všechny tyto kopule sešrotovány. Jediná zachovalá by se měla nacházet na bloku číslo 9 tvrze Anzeling.

Minometná otočná výsuvná věž 81 mm vzor 1932

Výsuvná otočná věž pro dvojče minometů ráže 81 mm byla instalována do tvrzových objektů s cílem postřelovat hluchá místa v okolí tvrze, které nebylo možné zasáhnout jiným způsobem. Kopule o průměru 235 cm vážila celkem 125 tun. Vysouvání bylo možné díky protizávaží, které bylo ovládáno pomocí elektromotoru, případně ručně. Podobně byla zajištěna také rotace věže.

Minomet model Stokes Brandt 1927 - 1931 měl dostřel 2400 - 3600 metrů s kadencí 13 ran za minutu. Obsluhu tvořilo 20 lidí Celkem 20 kusů této věže bylo osazeno výhradně na objektech severní fronty.

Kopuli pro dvojče minometů je možné si prohlédnout například na tvrzi Hackenberg, kde těsně kolem ní vede prohlídková trasa. Interiér věže ve velice dobrém stavu je možné si prohlédnout na malé tvrzi Immerhof. Věž byla zapuštěna pod úroveň okolního terénu, čímž se minimalizovalo riziko přímé nepřátelské palby na tento pancéřový prvek.

Fotografie Minometná věž ve vysunuté poloze - Hackenberg
Fotografie Minometná věž v zasunuté poloze - Immerhof
Fotografie Spodní patro věže s protizávažím
Fotografie Prostřední patro minometné věže s ovládacím mechanismem a průlezem do horního patra se zbraněmi - Immerhof
Fotografie Prostřední patro minometné věže s ovládacím mechanismem - Immerhof
Fotografie Pohled do horního patra věže s minomety (kopule je zbavena vrchlíku) - Fermont

Dělostřelecká otočná výsuvná věž 135 mm vz. 1932

Věž byla vyzbrojena nejsilnější zbraní, která byla instalována na objektech Maginotovy linie. Jednalo se o houfnici ráže 135 mm. Trochu paradoxně bylo hlavním cílem této zbraně ochrana bezprostředního okolí tvrze a ničení nepřátelských postavení v okolí. Vnější průměr kopule činil 290 cm, celková hmotnost činila 163 tun. Houfnice měla dostřel v rozmezí 320 - 5600 metrů s kadencí 12 ran za minutu. Obě hlavně se odpalovaly naráz. Obsluhu tvořilo 21 mužů.

Na celé linii opevnění byla celkem osazeno 17 kusů této zbraně. Na alpskou část opevnění připadla jediná, která byla umístěna ve velké tvrzi Monte Grosso severně od Sospelu. Na severní frontě lze tuto zbraň spatřit mimo jiné na Hackenbergu, Rochonvillers, nebo Métrichu.

Fotografie Otočná výsuvná věž 135 mm vz. 1932 - Rochonvillers
Fotografie Otočná výsuvná věž 135 mm vz. 1932 - Rochonvillers
Fotografie Houfnice ráže 135 mm vz. 1932 - Michelsberg
Fotografie Pohled do bojové části věžě pro houfnice ráže 135mm - Fermont
Fotografie Pohled do bojové části věžě pro houfnice ráže 135mm - Fermont
Fotografie Prostřední patro věže pro houfnice ráže 135 mm - Monte Grosso

Dělostřelecká otočná výsuvná věž vzor 1905 R

Jak již název napovídá, byla tato věž zkonstruována dávno před vznikem Maginotovy linie. Primární užití věže bylo v systému Sére de Riviéres, kde sloužila k modernizaci starších pevností a byla používána během výstavby novějších opevnění zesilující již dříve postavené obranné prstence pevností.

Průměr kopule činí 290 centimetrů s hmotností okolo 135 tun. Pohyb věže již klasicky zajišťuje protizávaží ve spodní části věže, které bylo uváděno do chodu ručně. Podobně bylo možné provádět také rotaci kopule. Tloušťka pancéře dosahovala 180 - 280 mm. Dělo ráže 75 mm mělo dostřel 8200 metrů s kadencí 10 ran za minutu. Vyrobeno bylo celkem 73 těchto kopulí

Naprostá většina těchto kopulí je dodnes instalována ve starších fortech především v okolí Verdunu, Toulu a Epinalu. V rámci výstavby "nové fronty" a úsporným opatřením se tato kopule dostala také na Maginotovu linii, naprostá většina z nich byla repasována pro výzbroj smíšených zbraní. Jediná s původní výzbrojí byla umístěna v bloku 5 tvrze Chesnois.

Dělostřelecká otočná výsuvná věž 75 vzor 1932 R

Věž pro dvojče kanónů ráže 75 mm lze považovat za stěžejní zbraň Maginotovy linie. Hlavním cílem bylo vedení paleb podél linie opevnění a podpora sousedních objektů. Kanóny byly schopné střelby na vzdálenost přesahující 9000 metrů s kadencí 13 ran za minutu. Obsluhu tvořilo 25 mužů. Průměr kopule byl 304 centimetrů a váha dosahovala 190 tun. Vysouvání věže, stejně jako rotace bylo prováděna elektromotorem, v případě jeho výpadku také manuálně.

Tak jako ostatní otočné výsuvné věže lze i tuto rozdělit do tří částí (pater). V nejnižší části, která se obvykle nachází ve spodním patře bojového objektu se nachází ovládací mechanismus vysouvání věže společně s protizávažím. V horním bojovém patře (které je stále pod úrovní terénu) se nachází příruční sklad munice, ovládací mechanismus věže umožňující rotaci, zařízení pro zásobování věže municí a průlez do vrchlíku věže. Zde se nacházejí samotné kanóny, nabíjecí mechanismus a zařízení pro komunikaci a zaměřování. Tato část se zároveň jako jediná částečně vysouvá při palbě nad úroveň terénu.

Kopulí model 1932 bylo osazeno celkem 12 kusů. Všechny byly umístěny na severní frontu, výrobcem byla společnost Chatillon-Commentry. Nejvíc kusů se nachází v prostoru města Thionville. Všechny kopule se zachovaly v dobrém stavu. Návštěvník si ji může prohlédnout například na tvrzi Schoenenbourg, Four-á-Chaux, nebo Rochonvillers.

Fotografie Otočná výsuvná věž 75 vzor 1932 R - Rochonvillers
Fotografie Prostřední patro věže 75/32 - Schoenenbourg
Fotografie Dvojče kanónů 75/32 používané v otočných výsuvných věžích - Schoenenbourg

Dělostřelecká otočná výsuvná věž 75 mm vz. 1933

Druhým zástupcem moderních věží pro dvojče kanónů ráže 75 mm je vzor 1933. Vyroben byl ve 21 exemplářích. Pět z nich bylo umístěno v objektech v Přímořských alpách, zbytek byl určen na severní frontu. Zároveň se jedná o největší věž, která byla použita na Maginotově linii. Její průměr dosahuje 400 cm a váha 265 tun!

Vysouvání věže a její rotaci zajišťovaly elektromotory, rotaci bylo možné prováděl v různých rychlostech. V případě výpadku proudu bylo možné ovládat věž ručně. Dostřel instalovaného kanónu byl zvýšen na téměř 12 kilometrů s kadencí 13 ran za minutu. Posádku tvořilo 25 mužů.

Tak jako ostatní otočné výsuvné věže lze i tuto rozdělit do tří částí (pater). V nejnižší části, která se obvykle nachází ve spodním patře bojového objektu se nachází ovládací mechanismus vysouvání věže společně s protizávažím. V horním bojovém patře (které je stále pod úrovní terénu) se nachází příruční sklad munice, ovládací mechanismus věže umožňující rotaci, zařízení pro zásobování věže municí a průlez do vrchlíku věže. Zde se nacházejí samotné kanóny, nabíjecí mechanismus a zařízení pro komunikaci a zaměřování. Tato část se zároveň jako jediná částečně vysouvá při palbě nad úroveň terénu.

Až na jednu výjimku se všechny věže dochovaly v dobrém stavu a některé z nich je možné navštívit. Jedná se především o tvrze Roche la Croix, Monte Grosso a Agaisen v Přímořských alpách. Na severní frontě byly osazeny mimo jiné do objektů tvrzí Fermont, Rochonvillers, Métrich, Hackenberg, Michelsberg s Simserhof.

Fotografie Otočná výsuvná věž 75 mm vz. 1933 - Métrich
Fotografie Dvojče kanónů 75/33 pro otočnou výsuvnou věž - Michelsberg
Fotografie Dvojče kanónů 75/33 pro otočnou výsuvnou věž - Michelsberg
Fotografie Pohled do bojové části věže 75/33 - Fermont
Fotografie Spodní patro věže se zvedacím mechanismem (protizávažím) - Roche la Croix
Fotografie Prostřední patro věže s ovládacím mechanismem a průlezem do bojového patra - Rache la Croix