Rödbergsfortet

Jediným fortem vybudovaným na západní straně řeky Lulea byl Rödbergsfortet. To také bylo patrně důvodem, proč jeho výstavba započala jako poslední z celého pevnostního prstence. Vybudován byl v letech 1903 – 1908. Hlavní výzbroj tvořily čtyři houfnice ráže 15 cm model 06 umístěné v otočných kopulích. Blízkou obranu zajišťovaly čtyři otočné kopule pro kanón ráže 8,4 cm model 94-04 a osm rychlopalných kanónů pro obranu obvodového příkopu. Na stropnici se kromě pancéřových prvků hlavních zbraní nacházely také pěchotní parapety, později také kulometné objekty a stanoviště minometů. Většina vnitřních prostor byla vylámána v žulovém podloží. Celková posádka činila přes 400 mužů, z toho 250 dělostřelců.

Fort kontinuálně procházel celou řadou modernizací a přestaveb. V původní podobě například kontreskarpové kaponiéry nebyly napojené na podzemní systém. Dodatečně došlo navíc na čele fortu k jejich zesílení. Stavební úpravy se nevyhnuly ani pěchotním parapetům a hlavnímu vchodu do podzemí, který byl původně přímo proti vstupnímu tunelu a navíc přímo na něj navazovaly kasárenské sály. Z tohoto důvodu byl v roce 1950 zaslepen a na jeho místo osazeny dvě masivní pancéřové desky. V jedné z nich byl umístěn kanón ráže 8,4 cm m/03-47, který vznikl přestavbou kanónu ráže 7,5 cm (vyprodukováno bylo pouze 5 kusů, zde se nacházející je jediným zachovalým). Ten postřeloval příjezdovou komunikaci a vstupní tunel, ve druhé se nacházel těžký kulomet. Také rychlopalné kanóny v kontreskarpových kaponiérách byly později nahrazeny těžkými kulomety. V roce 1976 byly věže s 15 cm houfnicemi přezbrojeny na kanóny ráže 12 cm model 24, což si vyžádalo rozsáhlé přestavby a úpravu pancíře. Zároveň byla severně od fortu vybudována moderní cvičná baterie pro dvojici otočných věží s identickou výzbrojí.

Dnes se zde nachází pevnostní muzeum. Možné jsou dva typy prohlídek - bez průvodce a s průvodcem. V první variantě ovšem není obvykle možný výstup na povrch fortu. Rödbergsfortet je zároveň jediným přístupným fortem Pevnosti Boden.

Fort má čtyřúhelníhový tvar, přičemž na východní straně nebyl vyhlouben příkop, ale byla pouze upravena kolmá skalní stěna, která v těchto místech dosahuje místy až 30 metrů. Zbylé tři strany disponují již klasickým příkopem, který se však nachází ve dvou výškových úrovních. Jižní a západní strana fortu je bráněna podvojnou kontreskarpovou kaponiérou umístěnou v jihozápadním rohu. Její výzbroj tvořily 4 rychlopalné kanóny ráže 5,7 cm. Vstupovalo se do ní přímo z příkopu, stejně jako do kaponiéry, která postřelovala východní skalní stěnu. Do ní bylo nutné sestoupit tunelem se schodištěm. Teprve ve 40. letech byla vyražena pod příkopem spojovací chodba a propojeny tak byly také obě kaponiéry. Nejhlubší příkop se nachází v severní, tj. vchodové části fortu. Vstup do něj byl veden tunelem s dvojitou mříží. Kaponiéra byla umístěna v západní straně příkopu, východní konec pak byl přehrazen fortovou mříží. Na většinu potvrchu fortu je výborný výhled ze stezky vedoucí po jeho západní straně. Dominantně umístěné byly otočné kopule pro houfnice ráže 15 cm, které byly později přezbrojeny kanóny ráže 12 cm. Otočné věže pro blízkou obranu s kanóny ráže 8,4 cm jsou primárně určeny k obraně západní a severní strany fortu. Na povrchu se nachází poměrně komplikovaný systém pěchotního parapetu, který je částečně otevřený a částečně krytý. Z nitra fortu na něj existují dva odolné vchody - v severní a jižní části. Součástí parapetou jsou otevřená palebná postavení pro těžké kulomety i malé kulometné bojové objekty. Blízkou obranu navíc zesilovalo 8 minometů ráže 8 cm umístěných v otevřených palebných postaveních.

Muzeum Rödbergsfortet

Otvírací dobu muzea je vhodné ověřit předem na internetových stránkách, kde je možné také rezervovat místo v komentovaných prohlídkách. Kromě nich je v nabídce také volná prohlídka fortu, v rámci které ovšem není možné vystoupit na povrch do pěchotních parapetů a k samotným věžím. V době,kdy je otevřené muzeum je přístupová silnice jednosměrná a odjezd je směrován přes jinak nepřístupný areál vojenského prostoru. V ostatní časy je poměrně úzká silnice obousměrná a není na ní problém potkat pásová obrněná vozidla. Stejně tak lze ve volných chvílích pozorovat od fortu aktivitu na nedaleké vojenské střelnici, která zde v posledních letech výrazně vzrostla.

Od parkoviště se servisní budovou, ve které se nachází pokladna s kavárnou a od které začínají komentované prohlídky, je možné se vydat po cestě podél západní strany fortu. Většina pancéřových prvků a malých kulometných objektů, které jsou součástí pěchotního parapetu je odtud přes příkop velmi dobře viditelná. Na čele fortu je možné nahlédnout do příkopu na masivní objekt oboustranné kontreskarpové kaponiéry. S výjimkou jedné věže pro kanón ráže 12 cm jsou ostatní překryté ochranným laminátovým krytem. Stejně tak je překryta i jedna věž pro kanón ráže 8,4 cm.

Samotný vchod do fortu je řešen malým tunelem, který bylo možné uzavřít pomocí dvojice masivních mříží. Příjezdová cesta je vylámaná ve skále. Tunel ústí v severním ochranném příkopu, který je zapušněný hlouběji oproti ostatním a dosahuje až 18 metrů. Hlavní vchod do podzemí se původně nacházel přímo proti tunelu. Až v 50. letech byl zaslepen, stejně jako většina dalších otvorů vodoucích do podzemí, a na jeho místo byly osazeny dvě pancéřové desky. V jedné se nacházel těžký kulomet, v druhé kanón ráže 8,4 cm vyprodukovaný patrně v počtu pouhých pěti kusů přestavbou původně protiletadlových kanónů ráže 7,5 cm a určených výhradně k obraně vjezdů do bodenských fortů. Hned vedle se nachází pamětní deska s podpisem Krále Gustava V. připomínající návštěvu 16.7.1921. Vyústění příkopu do skalní stěny na východní straně fortu je zabezpečeno fortovou mříží. Na opačném konci se pak nachází kontreskarpová kaponiéra, která byla vyzbrojena dvojicí rychlopalných kanónů ráže 5,7 cm. Střílny jsou vkomponované přímo do skalní stěny. Uzavřít je bylo možné dvoudílnou okenicí ovládanou z nitra objektu. Pro strážní účely byly v příkopu vypuštěni psi.

Do interiéru se v rámci prohlídek nevstupuje hlavním vchodem, ale vedlejším, který se nachází po straně konstreskarpové kaponiéry. Zde se jako první nachází ošetřovna s ordinací lékaře, zubaře a kancelářemi. K dispozici bylo také lůžkové oddělení. V naprosté izolaci měl fort vydržet po dobu 3 měsíců. Dále se zde nachází velký kasárenský trakt se třemi tubusy, primárně určený pro pěchotu. Umývárky byly umístěny přímo v hlavní galerii. Do zbytku fortu je nutné projít galerií, která vede přímo kontreskarpovou kaponiérou. Tu bylo možné v případě nutnosti na obou stranách uzavřít pancéřovými dveřmi. Tyto prostory se nacházejí v podzemí mimo prostor ohraničený obvodovým příkopem.

Původně zde nebyla zavedena elektřina ani centrální vytápění. Postele byly původně projektovány jako třípatrové. Velkým problémem v ubikacích byla vlhkost, která se srážela především na stropnici. Z tohoto důvodu byla opatřena vlnitým plechem s okapy, což si vynutilo snížení postelí o jedno patro. Také na podlaze byly u zdí vedeny odvodňovací kanálky. Celý objekt byl vybaven ústředním topením až na konci 30. let. V průběhu 1. světové války zde byla instalována elektřina a zařízení pro ohřev nasávaného vzduchu.

Hlavní galerie se v prostoru, kde se nachází sklady proviantu a alkoholu, stáčí a pod západní stranou obvodového příkopu vede přímo do nitra fortu. Zde se ve velkých sálech nacházely ubikace dělostřelců. Přístupná je zde velká kuchyně s kapacitou 900 porcí jídla denně. Ta byla průběžně modernizována. Přímo proti ní se dnes nachází jídelna, která je umístěna v bývalých ubikacích. Hned vedle se v menším sálu nachází stanoviště řízení palby. Rozděleno je do tří částí - velení věží ráže 12 cm, věží ráže 8,4 cm a 8 cm minometů. K dispozici zde bylo přímé spojení do ostatních fortů pevnostního prstence. S dělostřeleckými pozorovateli v rámci fortu bylo spojení pomocí zvukovodů. Později byla komunikace převedena na radiové spojení.

Standardizovanou výbavou stanovišť řízení palby pozemních dělostřeleckých baterií byly kruhové přehledové mapy. V jejich centru se nacházela dělostřelecká výzbroj baterie. Dělostřelecký pozorovatel uvnitř i vně fortu zasílal souřadnice cíle, na který měla být vedena palba. Tyto souřadnice byly nalazeny na této přehledové mapě a pomocí otočného pravítka a informací po obvodu mapy byl určen odměr a náměr zbraně. Následně bylo možné provést korekce palby mimo jiné v závislosti na povětrnostních podmínkách a předat je jednotlivým věžím.

I v dalších sálech se nacházely původně ubikace dělostřelců. Dnes se v prostoru okolo hlavního vchodu do fortu nachází strojovna se dvěma agregáty, v dalším sálu pak sociální zázemí fortu. Fort byl napojen na veřejnou elektrickou síť, agregáty se spouštěly pouze v případě jejího výpadku. Přímo v Bodenu byla postavena na řece Lulea vodní elektrárna. Poslední sály obsahují sklady PHM a úpravy vzduchu. Centrální vytápění a filtrace by se měla nacházet v nižším patře. Nedaleko hlavního vchodu z hlavní galerie vede široké schodiště do bojové části fortu. Uprostřed schodů se nacházející muniční výtah byl instalován až v 60. letech. V mezipatře se nachází ubikace, kanceláře a jídelna důstojníků.

Jádrem bojového patra fortu je rozlehlý sál označovaný jako Centrální tunel, ze kterého vedou schodiště do jednotlivých pancéřových kopulí, k východům na pěchotní parapet a vstupy do muničních skladů a dílen. Nacházely se zde také dvě studny s hloubkou 170 metrů, ze kterých byla čerpána voda do rozměrných zásobníků. Odtud již byla rozváděna dál do fortu samospádem. Na konci Centrálního tunelu chodba opět klesá a původně vedla k východu do jižní strany ochranného příkopu, přes který bylo nutné přejít a vstoupit do zde se nacházejících kontreskarpových kaponiér. Později byla vybudována chodba pod příkopem a obě kaponiéry vzájemně propojeny.

V rámci prohlídky je přístupná jedna z moderních věží pro kanón ráže 12 cm. V roce 1976 byly věže s 15 cm houfnicemi Rödbergsfortetu přezbrojeny na kanóny ráže 12 cm m/24C-66, což si vyžádalo rozsáhlé přestavby a úpravu pancíře. Dostřel činil 20 kilometrů při kadenci 4 výstřely za minutu. Minimem pro obsluhu věže bylo 5 mužů - velitel, 2 muži zajišťující odměr a náměr zbraně a 2 muži pro obsluhu samotné zbraně, kteří se jako jediní nacházeli v hodním patře. Zbytek posádky pak ve spodním. Odtud byl prováděn také samotný výstřel pomocí pedálu s elektrickým odpalovačem.

Pouze v rámci komentovaných prohlídek následuje výstup přes severní vchod na pěchotní parapet. Strmé schodiště končí masivním bezpečnostním uzávěrem. Parapet je částečně krytý s navazujícími malými objekty pro minomety ráže 8 cm, kulometnými objekty i otevřenými palebnými stanovišti. Vyjít je možné na stropnici fortu k nejsevernější věži pro kanón ráže 12 cm, který jako jediný není zakrytý ochrannou kopulí. Odtud se nabízí výborný výhled do širokého okolí s celým městem Boden. Dobře viditelné jsou všechny forty pevnostního prstence.

V rámci prohlídek sice nejsou přístupné všechny vnitřní prostory, i tak si ovšem lze udělat výbornou představu o podobě vnitrozemských pancéřových fortů budovaných ve Švédsku na přelomu 19. a 20. století. Rödbergsfortet je jediným velkým vnitrozemským pancéřovým fortem v zemi přístupným veřejnosti a udržovaným v původním stavu. Jeden menší, s opoznání slabší výzbrojí je pak přístupný jako muzeum na Gotlandu v Tingstäde.

Samotný fort ovšem není jediným objektem, který zde lze navštívit. V okolí fortu se nachází celá řada velmi dobře zachovalých a snadno přístupných objektů, což v jiných částech pevnostního prstence není vůbec obvyklé. Jejich popis je obsahem samostatné stránky.