Skans 211 Särna a další opevnění v povodí Osterdalu

Skans 211 Särna je vlajkovou lodí švédského opevnění v regionu Dalarna. Je součástí poměrně zajímavého skanzenu věnovaného primárně těžbě dřeva v tomto regionu. Do okolních lesů byly přesunuty různé historické stavby a propojeny naučnou stezkou. Součástí je také část opěrného bodu Särna.

Opevnění na norských hranicích v regionu Dalarna

Hustě zalesněným regionem Dalarna s rozlohou 29 tisíc kilometrů čtverečných dodnes vedou od norských hranic dvě hlavní silnice. Severní kopíruje tok řeky Osterdal a vede do města Mora. Jižně položená pak vede od hranic do údolí řeky Västerdal a kopíruje ji až do města Malung. Výstavba opevnění v tomto regionu započala provizorně již v roce 1940. Většina stavebních prací byla provedena v letech 1941-1942, přičemž další zesilování opěrných bodů probíhalo až do roku 1945. V tomto roce byl pak vybudován také poslední opěrný bod č. 218. Opevnění se soustředilo na blokování komunikací podél výše jmenovaných řek, v omezené míře pak na blokování menších komunikací vedoucí mezi nimi. Celkem zde bylo vybudováno 16 opěrných bodů, přičemž nejmenší byl Skans 205 Tandsjön a největší Skans 210 Särna (co do velikosti posádky). Opevnění bylo rozděleno do tří oblastí - Sälen, Fulunäs a Särna/Idre, přičemž každá byla bráněna samostatným Plukem obrany hranic (Gränsförsvarsbataljon). Podle německých invazních plánů z roku 1943 bylo jižněji položené opevnění v regionu Värmland vyhodnoceno jako příliš silné a hlavní směr útoku na Švédsko měl být veden právě tudy.

Foto
Přehled opěrných bodů na horním toku Västerdalu. Podkladová mapa: mapy.cz

Údolí Västerdalu bylo bráněno opěrnými body č. 201 - 210. Přímo podél řeky se nacházely od jihu k severu opěrné body 202 Malungsfors, 203 Limedsforsen, 206 Torgasmon, 207 Fiskarheden, 209 Högstrand a 210 Fulunäs. Na přístupech do údolí od norských hranic pak 204 Norra Almsjön, 205 Tandsjön a 208 Styggbäcken. V týlu západně od města Malung se nachází opěrný bod 201 Vimyren a komunikace mezi řekami Osterdal a Västerdal blokovaly opěrné body 218 Branäs, 217 Ärnäs a 216 Nornäs. Severovýchodně položené údolí řeky Osterdal pak blokovaly opěrné body 211 Särna, 213 Idre a 214 Drosbacken. Opěrný bod Idre je příkladem zcela zaniklého opevnění, osudným se mu stalo rozšiřování stejnojmenné horského střediska. Přístup do údolí po vedlejších komunikacích pak blokoval opěrný bod 212 Mörkret, který se nachází u vstupu do Národního parku Fulufjället.

Foto
Přehled opěrných bodů na horním toku Osterdalu. Podkladová mapa: mapy.cz

Většina opěrných bodů se alespoň částečně zachovala. Pochopitelně nejzajímavější jsou dva největší, a to Skans 211 Särna a Skans 210 Fulunäs.Vzhledem k minimu informací o opevnění na norských hranicích většina dat pochází z vyhodnocení lidarových snímků povrchu. Více podrobností zde.

Opevnění v povodí Osterdalu

První zachovalý opěrný bod blokující silnici od norských hranic v Osterdalu je Skans 214 - Drosbacken. K obraně bylo využito místo, kde silnice přikonává soustavu jezer západně od stejnojmenné osady. Předpolí tvořila jezera Tosättfjorden a Flickenrhän. Jádro opevnění se nacházelo severně od silnice (61.8123589N, 12.4335019E - poloha zachovalého bojového objektu). Vodní tok mezi jezery Flickenrhän a Flacken byl dokonce přímo ve vodě přehrazen protitankovou překážkou, která se dochovala dodnes. Samotná silnice byla na dvou místech blokována protitankovou překážkou, patrně se počítalo také s odstraněním silničního mostu. Opevnění se nacházelo také u mostu a na výběžku do jezera Tosättfjorden 200 metrů východně od něj.

Jak již bylo zmíněno, opěrný bod Idre byl patrně kompletně zničen při rozšiřování stejnojmenného horského střediska. Zhruba ve dvou třetinách cesty z Idre do Särna překračuje hlavní silnice řeku z východní na západní stranu. V tomto místě severně od osady Örebäcken se nachází silné polní opevnění. Nejsou o něm ovšem žádné informace a název nefiguruje ani v soupisu opěrných bodů v tomto regionu.

Přístupy po vedlejších komunikacích k Särna blokoval opěrný bod Mötken (Skans 212 Mötken), který se rozprostírá na výšinách v okolí mostu přes řeku Fulan (61.6539861N, 12.7569936E). Stejnojmenná osada je vstupní bránou do Národního parku Fulufjället. Přímo v předpolí opevnění se na břehu řeky nachází samoobslužný kemp. Opevnění se podle dostupných informací zachovalo v poměrně dobrém stavu, i když vstupy do většiny objektů jsou nejspíš zazděné.

Poněkud stranou se nachází opěrný bod Nornäs (Skans 216), který blokoval silnici č. 1037 mezi Västerdalem a Osterdalem. K opevnění nejsou žádné informace kromě lidarového snímku. Střed opěrného bodu se nachází na křížovatce cest na jezerem Kesjön (61.4190353N, 13.2051156E). Menší polní opevnění pak přímo na břehu jezera severně od silnice.

Fotografie Skans 214 Drosbacken - lidarový snímek opěrného bodu. Hlavní opevnění je soustředěno severně od silničního mostu. Zajímavostí je protitanková překážka umístěná přímo v jezeře.
Fotografie Skans 212 Mörkret - lidarový snímek opěrného bodu. K obraně byly využity výšiny východně od silničního mostu.
Fotografie Skans 216 Nornäs - lidarový snímek opěrného bodu. Těžiště obrany se nenachází přímo u jezera ale východně od něj za využití terénní vlny.
Fotografie Orebacken - lidarový snímek polního opevnění blokujícího silnici Idre - Särna v místě přechodu přes řeku. Toto opevnění není v soupisu opěrných bodů v regionu Dalarna.

Opěrný bod Särna

Pouze malá část opěrného bodu je zahrnuta do prohlídkové trasy. Udržována je část protitankové překážky tvořené třemi řadami žulových kvádrů severně od silnice. Samotný silniční uzávěr tvořený masivními betonovými bloky, do kterých se zasouvaly ocelové profily se ovšem nedochoval a byl odstraněn při rozšiřování silnice již někdy v 60. letech. U lesní cesty východně od protitankové překážky dodnes leží pouze oba původní profily. Celý opěrný bod leží v poměrně přehledném terénu a návštěva všech objektů je naprosto bezproblémová. Řada vstupů do těch nejmenších, často pohotovostních úkrytů a přiručních skladů munice, je zasypaná vlivem degradace polního opevnění.

Protitanková překážka ze tří řad žulových bloků na čele opěrného bodu Särna
Fotografie Jedinými pozůstatky po silničním uzávěru jsou ocelové nosníky pro přehrazení vozovky
Fotografie Protipěchotní překážka se zachovala jen výjimečně a to většinou v podobě jednoduchých ocelových kolíků.
Fotografie Protitanková překážka ze tří řad žulových bloků na čele opěrného bodu

První jednotky vyčleněné k obraně norských hranic dorazily do tohoto prostoru v květnu 1940. Nejprve bylo přistoupeno k provizornímu zajištění pomocí dřevozemních objektů. Již v průběhu roku 1940 byly vybetonovány první objekty - 8 objektů pro boční palbu těžkého kulometu, údajně označovaných jako "Typ 103" a jeden objekt pro protitankový kanón (Pv). Stavbu prováděla armáda. Na podzim již soukromá společnost postavila jeden úkryt Sk12 a 8 objektů pro kruhovou obranu vyzbrojených lehkým kulometem (Kg). Velká diskuze byla dále vedena o formě protitankové obrany. Nakonec dostala přednost překážka ze žulových bloků před protitankovým příkopem. Realizace stavby probíhala na přelomu let 1941-1942. Celkem bylo vybudováno 1800 metrů překážky. Zajímavostí je, že stejně jako v případě ostatní opěrných bodů pocházely žulové bloky až z jižního regionu Bohuslän a na místo určení byly dopravovány po železnici (v tomto případě do stanice Särna) a dále nákladními vozy. Práci prováděli civilní zaměstnanci, čímž se řešila vysoká nezaměstnanost. Výstavba překážek byla dokončena na konci roku 1942. Na podobu překážky z žulových bloků existoval předpis, který udával minimální požadavky na jejich tvar - základna, výška, šířka a na rozestupy, které měly činit mezi jednotlivými bloky 1,2 až 1,4 metrů. Základna každého bloku měla mít plochu minimálně 1,5 m2, výška pak minimálně 1 metr a hmotnost 3,5 tuny.

Foto
Opěrný bod Särna - zaneseny jsou pouze bojové objekty a úkryty PTK. Díky podkladovému lidarovému snímku jsou dobře patrná polní opevnění a vstupy do větších pasivních úkrytů.

Celkem zde bylo vybudováno 170 objektů a kilometry spojovacích zákopů a polního opevnění. Z tohoto počtu ovšem 118 objektů představovaly palebná stanoviště pro dva střelce. Postaveno bylo také 28 pasivních úkrytů, největší z nich byl již výše zmiňovaný Sk12, ostatní byly Sk4 a Sk6. Jednalo se jak o klasické úkryty, tak o válcové z betonových prefabrikátů. Již zmiňovaný objekt pro protitankový kanón disponoval po stranách dvojicí otevřených palebných stanovišť, kam bylo možné v případě potřeby přesunout protitankový kanón. Krom toho byly vybudovány ještě dva úkryty pro PTK. Jeden v severní části byl přistavěn k objektu pro TK a disponoval také dvojicí otevřených palebných stanovišť. Druhý úkryt v jižní části opěrného bodu pak poněkud nezvykle pouze jedním otevřeným palebným stanovištěm. Z udávaných 8 objektů pro kruhovou obranu (Kg) se bez problémů dají najít 4. Jeden byl se měl navíc nacházet zhruba v polovině cesty mezi nejseverněji položenými kulometnými objekty (č. 1 a 2 na mapě). Není jasné zda byly zbývající odstraněny, nebou jsou zahrnuty zeminou, což se stalo části objektů v nejjižnější části opěrného bodu v okolí jezera Lomtjärn. Na konci války se opěrný bod Särna rozkládal celkem na 30 hektarech. Všechny objekty budované na hranicích s Norskem měly vlastní číselné řady. Čísla objektů jsou k dispozici pouze u některých opěrných bodů, mezi které tento nepatří. Při popisu objektů a u fotografií jsou tak uvedena čísla objektů dle mapy umístěné výše.

Místní specialitou jsou dva objekty určené k čerpání vody, ve kterých se zachovala čerpadla, která byla do objektu patrně spuštěna otvorem ve stropnici, který byl následně překryt betonovými deskami.

Popis bojových objektů

Bojové objekty pro těžké kulomety a jeden pro protitankový kanón byly vybudovány v roce 1940, a to pravděpodobně ve značném spěchu. V případě objektu pro protitankový kanón se jedná o klasickou konstrukci objektu Pv. Jednalo se o poměrně jednoduchou stavbu. Vstupovalo se do něj pomocí masivních dvoukřídlých pancéřových dveří, které zároveň sloužily jako vjezd pro PTK. Naproti vchodu se nacházela velká střílna, kterou bylo možné uzavírat pomocí posuvných pancéřových desek. Na pravé straně se navíc nacházel uzavíratelný pozorovací průzor. V rohu rozlehlé místnosti se nacházel pancéřovými dveřmi oddělený prostor se vstupem do zvonu pro pozorování a blízkou obranu. Jeho odolnost byla v tomto případě zesílena obetonováním. Protitankový kanón bočně postřeloval protitankovou překážku a hlavní silnici. Vestavěn byl do mírného návrší což usnadňovalo do překážky ze žulových kvádrů. V případě potřeby bylo možné dělo vytáhnout z objektu a umístit ho do dvou předem připravených palebných postavení. V nich byly k dispozici po obou stranách betonové zásobníky pro munici.

V případě zbývajících dvou úkrytů pro protitankové kanóny se jednalo o velmi jednoduché stavby připomínající spíš garáž. U severního úkrytu byla připravena dvě, u jižního jedno otevřené palebné postavení.

Fotografie Otevřené stanoviště PTK u objektu č. 5
Fotografie Jednoduchý úkryt PTK č. 5, vlevo vstup do kulometného objektu č. 6
Fotografie Pasivní úkryt PTK č. 15
Fotografie Objektu pro boční palbu PTK č. 13
Fotografie Vstup do objektu pro PTK č. 13
Fotografie Dvoukřídlé pancéřové dveře objektu pro PTK č. 13

Kulometné objekty byly vybudovány podle jednotného vzoru, na informací tabuli označené jako "Typ 130". Jednalo se o velmi jednoduché stavby s jedinou místostí. Do ní se vstupovalo pancéřovými dveřmi umístěnými ve vybetonovaném krytém zákopu, který byl napojen na běžné polní opevnění. Uvnitř se nacházela dodatečně instalovaná ventilace s ventilátorem, kvůli které bylo nutné do vchodových dveří vyříznout otvor pro nasávání vzduchu a dodatečně ho překrýt pancéřovou deskou. Tento opěrný bod je jedním z mála míst na hranicích s Norskem, kde se dodnes zachovaly zbytky ventilace i samotné ventilátory. V jednom z objektů se zachovala na stěně proti střílnám polička, na které je zespoda instalována přípojka pro telefon. Samotnou střílnu a pozorovací průzor bylo možné uzavřít pomocí pancéřových okenic. Zvenku byla střílna překryta v době míru dřevěnou deskou. Palebný vějíř hlavní zbraně byl ohraničen masivními betonovými křídly zpevňujícími zához.

Fotografie Objekt pro těžký kulome č. 6, vpravo otevřené postavení PTK
Fotografie Objekt pro těžký kulomet č. 1
Fotografie Detail střílny a pozorovacího průzoru objektu č. 1
Fotografie Interiér objektu pro těžký kulomet, vpravo střílna TK s konstrukcí pro dřevěnou lafetu
Fotografie Ventilátor v kulometném objektu č. 6
Fotografie Vchodové dveře do objektu s otvorem pro nasávání vzduchu a vlevo na zdi napojení na ventilaci
Foto
Opěrný bod Särna - podrobnější i když také ne zcela přesná mapa opěrného bodu vystavená v expozici muzea.

Objekty pro kruhovou obranu typu KG se střílnami pro lehké kulomety měly jednotnou podobu a byly postaveny ze železobetonu. Vstupovalo se do nich pomocí malých pancéřových dveří přímo ze zákopového systému. V případě zasypání bylo možné použít šachtu překrytou poklopem umístěnou hned za vchodem. Toto řešení není v rámci tohoto opevnění zcela obvyklé. Spodní patro tvoří pasivní úkryt Sk4 se žebříkem vedoucím do samotné věže. Zde se nachází osm střílen pro lehký kulomet. Pod nimi je po celém obvodu umístěn stolek, resp. spíš police se sklopnými dřevěnými podstavci patrně usnadňujícími palbu. Střílny bylo možné uzavřít pomocí jednoduchého uzávěru.

Ve velmi dobrém stavu se zde zachovaly také pasivní úkryty včetně vnitřního vybavení. Za pozornost stojí také válcové úkryty vybudované z betonových prefabrikátů. Pouze zde jsme narazili na exempláře včetně vnitřního vybavení. Jedinečné jsou také objekty pro čerpání vody. V řadě jiných opěrných bodů bylo zásobování vodou řešeno jednoduchou studnou (často dřevěnou) bez jakékoliv ochrany.

Foto
Objekt pro kruhovou obranu č. 8
Fotografie Objekt pro kruhovou obranu č. 9 (Kg)
Fotografie Objekt pro kruhovou obranu č. 8 (Kg)
Fotografie Interiér objektu pro kruhovou obranu č. 8 - úkryt pro čtyři vojáky v žebřík do kopule
Fotografie Interiér kopule s policí po obvodu. Na ní se nacházejí sklopné dřevěné podstavce pro zbraň
Fotografie Vstup do prefabrikovaného pasivního úkrytu
Fotografie Interiér prefabrikovaného pasivního úkrytu s nouzových východem na jeho konci

V jižní části opěrného bodu je nutné věnovat zvýšenou opatrnost střelnici - řada objektů se nachází přímo v jejím prostoru, případně v místech za jejími terči. Zde se nám podařilo najít také jeden exemplář poválečného pasivního kopulovitého úkrytu Sk10, který zde byl vybudován patrně pro potřeby civilní obrany. Také v jiných opěrných bodech lze narazit ve velmi omezené míře na reaktivované, případně poválečné objekty. Poznávacím znamením je velké množství technických popisků a ruční vakový ventilátor v interiéru. Obvykle je vcelku problém dostat se do interiéru, nicméně shodou okolností jsem před nějakou dobou viděl instruktážní video na youtube a kupodivu to opravdu fungovalo.

Fotografie Předsíň s policemi v malém úkrytu Sk6
Fotografie Interiér úkrytu Sk6
Fotografie Objekt pro čerpání vody
Foto
Čerpadlo na vodu