Ubikace

Nejmohutnější budovou v rámci fortů byly velké kasárenské budovy, jejichž hlavním cílem bylo ubytování posádky. Jeden sál ubikací byl určený maximálně pro 50 osob. K dispozici byly patrové postele pro čtyři osoby. Ty sloužily zároveň jako lavice při jídle. Na háky na postelích bylo možné věšet výzbroj a vybavení.

Osvětlení zajišťovaly velká okna vedoucí na dvůr, které bylo nutné v případě válečného konfliktu zakrýt traverzami. K vytápění prostor sloužila kamna. U nejstarších staveb byly kasárenské bloky vybudovány z kamene. V rámci pozdějších modernizací byly v některých případech následně překryty vstvou betonu (beton Special), pod kterou se nacházela vrstva písku mírnící efekt nepřátelského ostřelovány. V řadě případů došlo dokonce k obetonování celého objektu včetně týlových stěn.

V nejmodernějších fortech již byly kasárenské budovy postavené ze železobetonu. Již nedosponovaly velkými okny a změnilo se i vnitřní uspořádání včetně jiného typu postelí. K dispozici bylo sociální zázemí, ošetřovna, sklady proviantu a kuchyně.

Kuchyně a pekárny

Nedílnou součástí kasárenského traktu byla kuchyně a sklady proviantu. Jejich velikost se lišila v závislosti na síle posádky. Většinou ovšem disponovala pouze základním vybavením. To se změnilo až v případě nejmodernějších staveb. Dobře vybavené byly také pěchotní tvrze budované v intervalech mezi forty.

Ve velkých fortech byla k dispozici dobře vybavená pekárna, která umožňovala posádku zásobovat čerstvým pečivem. Na fotografiích je zachycena pekárna, která se nachází v kasárenském traktu Fortu Barbonnet (Suchet) nedaleko Sospelu.

Sociální zázemí

Sociální zázemí v pevnostech bylo určeno k používání výhradně v případě války. Nedisponovalo totiž potřebně výkonnou kanalizací, která neumožňovala delší používání. V době míru se používaly venku umístěné toalety. V menších objektech byly často záchody umístěny pouze na venkovních prostranstvích, což se ukázala v průběhu bojů jako ne zcela bezpečné řešení.

Strojovny a osvětlení

Ve francouzských pevnostech nedošlo ani zdaleka k takovému rozšíření elektrické energie jako v německých festech. V hlavních pevnostních městech na hranicích s Německem prošly modernizací obnášející vybudování elektrárny v průměru pouze čtyři forty. Pouze o něco lépe na tom byly forty budované pro účely pobřežní obrany. Podobná situace, možná ještě o něco horší, panovala ohledně instalace ventilačního zařízení. Instalovány byly pouze agregáty, které umožňovaly ovládání výsuvných otočných věží a světlometů.

Ani z hlediska zachovalosti vybavení není situace nikterak růžová. Do dnešních dnů se nedochovalo prakticky nic, pouze holé stěny strojoven, tak jak zachycuje fotografie, která pochází z Fortu Frouard.

Většina interiérů fortů a pěchotních tvrzí tak musela být osvětlována pomocí různých druhů lamp. S průběhu let se jich tam dostala široká škála. Od jednoduchých svíček, přes různé typy luceren, olejových lamp na řepkový a minerální olej po speciálně zkonstruované lucerny pro osvětlování skladů střelného prachu. Až od roku 1907 je instalováno elektrické osvětlení, a to pouze ve vybraných pevnostech a na pobřežních bateriích. Forty jsou napojeny na civilní rozvodnou síť. V případě jejího výpadku se většinou přecházelo zpět na použití lamp a luceren.

K osvětlování obvodového příkopu byly v kaponiérách osazovány různé typy reflektorů a výkonných lamp.