Dělostřelecké objekty Pevnosti Boden

Výstavba prvních dvou dělostřeleckých objektů proběhla již v první fázi výstavby Pevnosti Boden. Souvisela se zrušeným projektem na výstavbu pancéřového fortu na Paglabergetu, který měl chránit přechody přes řeku Lulea severně od města. Ten byl později v plánech redukován na otevřenou baterii, následně na kavernovou baterii a později právě na dvojici dělostřeleckých objektů označovaných jako Södra Paglaberget a Norra Paglaberget. Právě tyto dva objekty jsme si vybrali k návštěvě.

Dělostřelecké objekty byly budovány ve dvou základních variantách pro dva, nebo pro čtyři kanóny. Jedná se o velmi jednoduché obdelníhové stavby. Centrálně bylo umístěno pozorovací stanoviště, po každé straně jedna resp. dvě střílny. Ty byly zvenčí uzavřeny pomocí dřevěné okenice. V interiéru se pak nacházely slabé posuvné plechové desky. Interiér tvořil velký sál, ve kterém kromě samotných zbraní byla u týlové stěny skladována také munice. Nouzově zde mohla být ubytována také obsluha zbraní (cca 25 mužů). K dispozici byla kamna.

Část objektů prošla v rámci mobilizačních úprav přestavbou, což je také případ objektů na Paglabergetu. Původně se předpokládala odolnosti objektu proti zásahu kanónu ráže 21 cm. Později byly zdejší objekty dodatečně zesíleny vrstvou betonu o síle 1 až 2 metry. Z venčí byla navíc upravena do podoby pohledového betonu s maskovacím účinkem.

Objekty jsou umístěny na skalnatém ostrohu nad řekou Lulea, přičemž jižní objekt působil svojí palbou podél řeky jižním směrem, druhý pak severně podél pevnostního prstence směrem k sousední baterii Leakersbatteriet. Mezi objekty je umístěna dělostřelecká pozorovatelna, která byla patrně postavena až později v průběhu 1. světové války. Mobilizační úpravy pak byly patrně provedeny až v průběhu 2. světové války, společně s protitankovým zátarasem tvořeným betonovými dračími zuby. Ty přehrazují celý prostor mezi dělostřeleckými objekty.

Původní výzbroj dělostřeleckých objektů tvořily polní kanóny ráže 8,4 cm m/94-06, které byly později v průběhu 2. světové války nahrazeny původně protiletadlovými kanóny ráže 7,5 cm m/00-17, což si vyžádalo také úpravu střelecké místnosti. V případě objektů na Paglabergetu se zdá, že výzbroj byla redukována na polovinu, případně byl v ostatních střílnách osazeny jiný typ zbraně. Oba objekty jsou dnes volně přístupné.

Tři dělostřelecké objekty, které se nacházejí na západní straně řeky severně od Rödbergsfortetu se dnes nacházejí v aktivním vojenském prostoru a jsou patrně nepřístupné. Dělostřelecký objekt severně od Södra Åbergsfortet je silně zarostlý. Na východní straně prstence jsme dělostřelecký objekt u Mjösjöfortetu nenavštívili. Všechny čtyři dělostřelecké sruby na severní straně pevnostního prstence jsou přístupné a představují tak nejsnadnější způsob jak tento typ objektu navštívit

Samostatnou kapitolou je kavernová baterie Svedjebergetbatteriet, jejímž primárním cílem bylo postřelování otevřeného prostoru od jezera Svartbyträsket po Södra Åbergsfortet. Jedná se o kombinaci dělostřelecké srubu pro dva kanóny, který byl určen k čelní palbě a kavernové baterie pro 6 děl k boční palbě. Vybudována byla v průběhu 1. světové války. V původní podobě disponovala v kaverně čtveřicí střílen pro kanóny ráže 8,4 cm. K dispozici byl klasický pozorovací průzor v kaverně a také nezvykle napojení na dělostřeleckou pozorovatelnu umístěnou na vrcholu kopce. Pro manipulaci s polní verzí děl byl k dispozici masivní vchodový objekt. Až v rámci přezbrojení na kanóny ráže 7,5 cm v průběhu 2. světové války byly přidány další dvě kavernové střílny.

Objekt se nachází v uzavřeném soukromém areálu s budovou restarace. Nějakou dobu kaverna sloužila jako soukromé muzeum. Dnes je opuštěná. Do interiéru se dle fotografií na internetu dá dostat střílnami v kolmé skalní stěně. V členitém terénu se nám však nepodařilo najít k nim vhodnou cestu.