Kalixská obranná oblast

V dalších fázích výstavby, došlo k zahušťování obrany. Budovány byly opěrné body, které blokovaly komunikace v celém prostoru mezi řekami Torne a Kalix. Na důležitých komunikacích bylo opevnění projektováno v odstupech cca 500 metrů, na méně důležitých 1000 metrů. Jednalo se o malé opěrné body určené ke kruhové obraně, opatřené silničním uzávěrem, většinou tvořeným betonovými dračími zuby. Budovány byly pasivní úkryty pro posádku a protitankové zbraně. K blízké obraně sloužila otevřená palebná postavení pro 1 - 2 vojáky. Bojové objekty v tomto období již patrně nebyly budovány. Tato stavební činnost sice ustala na konci 2. světové války, ale v souvislosti se zhoršující se mezinárodní situací a vypuknutím tzv. Studené války se rozeběhla znovu. Provedeny byly stavební úpravy a zlepšeno maskování stávajících objektů, zatímco nová výstavba se soustředila primárně na pasivní objekty. Vrcholu dosáhla výstavba v 60. letech.

Budovány byly nové objekty osazené věžemi z vyřazených tanků a také dělostřelecké baterie s kanóny ráže 12 a 15,2 cm. Objektů s vyřazenými tankovými věžemi bylo postaveno něco okolo 100 kusů. Předsunuté dělostřelecké baterie Parvainen a Miekojärvi měly působit svojí palbou proti postupujícími sovětskými jednotkami ještě na území Finska a zdržovat přepravu přes řeku Torne. Již v průběhu 2. světové války bylo plánované vysazení speciálních jednotek na území Finska, jejich primárním úkolem měla být zpravodajská činnost a zjišťování síly a vybavení nepřátelských jednotek. S předsunutými švédskými jednotkami na území Finska se počítalo i v průběhu Studené války.

V dělostřeleckých bateriích Parvainen a Miekojärvi byla udržována pouze minimální zásoba munice a po jejím vystřílení měly být tyto baterie vyklizeny. S delší obranou se v jejich případě nepočítalo. Dále v týlu Kalixské linie se nacházejí baterie Häggmansberget a Siknäs. Druhá jmenovaná byla původně budovaná pro účely pobřežní obrany nedalekého přístavu Töre. Patrně ještě v průběhu výstavby ovšem byla převedena pod pozemní armádu. Nedisponuje tak složitým systémem řízení palby proti pohybujícím se námořním cílům. Ve čtyřech samostatných objektech rozmístěných po značném prostoru se zde nacházely čtyři dvouhlavňové věže s kanóny ráže 15,2 cm.

V období Studené války vznikla nová koncepce obrany regionu Norrbotten. Hloubka obrany byla zvětšena na celý prostor od finských hranic až po řeku Lulea s pevnostní Boden. Až sem měl být veden ústupový boj s obranou opřenou o řeky Torne a především Kalix, kterou bylo možné překročit o poznání obtížněji, než prvně jmenovanou. Veškeré mosty a komunikace byly připraveny ke zničení v rámci ústupového boje. Obrana se opírala o množství bažin a obtížně prostupných oblastí. Cesty byly budovány budovány tak, aby v případě jejich zničení byly zality vodou z okolních bažin. Komunikace nebyly až na hlavní tahy modernizovány a některé dodnes nedisponují asfaltovým povrchem. Pokud to bylo možné, nebyly silnice budovány ve směru souběžném s předpokládaným postupem nepřítele. To samé platí také o trasování železnic. Definitivně poražen měl být nepřítel až v prostoru před řekou Lulea. K tomuto účelu bylo podél ní kromě stále aktivní pevnosti Boden vybudováno také několik dělostřeleckých baterií, které se táhly od přístavu Lulea přes Boden až po Vuollerim. V prostoru za řekou Lulea byly připraveny mobilizační sklady, sklady munice a úkryty pro jednotky, které měly proti nepříteli nastupovat z centrální části Švédska.

Pro případ obejití přímořského regionu, případně jako blokace cest na Kirunu a dále do Norska byly vybudovány v 60. letech dělostřelecké baterie také v okolí města Gällivare a podél řeky Torne v prostoru Junosuando - Pajala.

Do konce Studené války zde bylo vybudováno celkem něco mezi 2500 - 3000 objekty, přičemž obecně se pro toto opevnění vžil název Kalixlinjen, což by bylo možné přeložit jako Linie na řece Kalix. V celém regionu byl po dlouhé desetiletí omezen pohyb osob, především cizinců.

Většina objektů vybudovaných během přibližně 50 let byla postavena na pronajatých soukromých pozemcích s čímž je spojen také neslavný konec tohoto mohutného opevnění. Před jejich navrácením totiž byly uvedeny do původního stavu. Prakticky to bylo řešeno jejich zahrnutím zeminou, někteří vlastníci však požadovali kompletní odstranění objektů. Z většiny menších opěrných bodů se tak dnes zachovaly pouze protitankové překážky, jak ty žulové, tak železobetonové. Ty byly na základě dohody s vlastníky ponechány na místě. Odstraněny byly pouze části překážky, které by mohly ohrozit projíždějící vozidla. Zmizely tak téměř všechny uzávěry vozovek, jak je známe například z některých míst na hranicích s Norskem, a protitankové překážky v bezprostřední blízkosti silnic. Pouze strategicky důležité objekty, jako mobilizační sklady a kavernové sklady munice, byly budovány na státních (vykoupených) pozemcích. Řada z nich nicméně byla později opět rozprodána.

V rozmístění zachovalých (nezahrnutých) objektů se klíč nachází pouze obtížně a jejich nalezení je tak často pouze dílem náhody. Díky existujícím lidarovým snímkům je nalezení jednotlivých objektů především v rovinatém terénu velmi jednoduché. Kontury objektu navíc umocnilo jejich zahrnutí, což ještě více zvýraznilo jejich výškový profil. Zároveň je to ovšem bohužel také znamením toho, že je objekt bohužel nepřístupný. Z dělostřeleckých baterií se zachovaly dvě dvoudělové věže ze čtyř baterie Siknäs, přičemž v jedné z nich je umístěno muzeum. Kompletní je také nedaleká baterie Häggmansberget s dvojicí kanónů ráže 15,2 cm. Jedna věž s kanónem ráže 12 cm se zachovala také v baterii Junosuando (12 cm m/24C-66) a jedna věž 2x 15,2 cm pod označením Victoria Fortet (Bomyrberget) jihozápadně od Vuollerimu. Obě baterie spadají do Obranné oblasti FO 66 Kiruna.

Objekty pro tankové věže, kterých bylo v blízkosti komunikací vybudováno okolo 100 kusů, byly všechny až na jedinou výjimku odstraněny. Dnes se původní maskovací domek s jednou věží tanku m/74 nachází v expozici muzea v přístavu Töre (společně s miniponorkou), kam byly přesunuty z nedaleké křižovatky. V expozici muzea Kalixlinjens museum se nachází další taková věž m/74, tentokrát i se zachovalým podkladovým ocelovým prstencem se zásobníky munice po obvodu a vstupními dveřmi. Jediný zachovalý objekt pro tankovou věž se nachází v malém přístavu Lövskär jihovýchodně od města Lulea.

Dělostřelecké baterie budované v 60. letech

Na začátku 60. let došlo k zesílení obrany v celém povodí řeky Lulea od stejnojmenného přístavu na pobřeží až po Vuollerim pomocí dělostřeleckých baterií. Jako výzbroj posloužily kanóny z vyřazených válečných lodí ráže 12 a 15,2 cm. Tehdejší obranná koncepce předpokládala první palebné přepady postupujících sovětských jednotek ještě na území Finska. První obranné operace měly být provedeny přímo na řece Torne. V povodí řeky Kalix měl být nepřítel zdržen do doby, než se připraví obrana na řece Lulea, kde mělo dojít k definitivní porážce nepřítele. V oblasti byly soustředěno veškeré těžké dělostřelectvo pozemní armády a palebnou podporu poskytovaly také nově vybudované dělostřelecké baterie. Obranu zajišťovaly místní obranné jednotky a tři divize (3., 12. a 15.).

Celá přímořská oblast mezi řekami Torne a Kalix byla prohlášena ochranným vojenským územím s omezením pohybu osob, vznikla Obranná oblast Kalix (s označením FO 67) a později s novou koncepcí obrany také Obranná oblast Kiruna (FO 66). Jejím hlavním cílem bylo blokování komunikací vedoucích přes Śvédsko k norským přístavům, především ve směru na Narvik. Poslední baterie byla v Gällivare postavena v roce 1987.

Použitý dělostřelecký materiál:

15,2 cm m/03-55

Síknäs - osm hlavní v dvoudělových věžích z HMS Fylgia

 

15,2 cm m/12-60

Klusaberget (Harads) - dvouhlavňová věž z HMS Gustav V v masivním dvoupatrovém objektu

Bromyrberget (Vuollerim) - dvouhlavňová věž z HMS Drottning Victoria v masivním dvoupatrovém objektu

Staraberget (Vuollerim) - věž v sólo provedení ve třípatrovém objektu

Abacken (Harads) - věž v sólo provedení ve třípatrovém objektu

Blaberget (Vuollerim) - věž v sólo provedení ve třípatrovém objektu

 

15,2 cm m/12-66

Häggmansberget (Kamlunge) - dvě věže z HMS Gustav V

Isakberget (Miekojärv) - tři věže z HMS Gustav V

Gammelstadsbatteri (Duggraberget, Sunderbyn) - dvě věže z HMS Drottning Victoria a Gustav V

 

12 cm m/24C-66

Parvainen (Haparanda) - 3x věž z torpédoborce HMS Visby a Norrköping

Kursonpalo (Pajala) - 3x věž z torpédoborce HMS Sundsvall

Juosuando - 3x věž z torpédoborce HMS Norrköping a Visby

Tärendö - 3x věž z torpédoborce HMS Stockholm

Vittangi - 3x věž z torpédoborce HMS Malmö

Malmberget (Gällivare) - 3x věž z torpédoborce Häsingsborg a Kalmar

Stenbron (Gällivare) - 3x věž z torpédoborce Karlskrona a Hälsingborg

Rödbergsfortet {Boden) - 4x přezbrojení kopule s houfnicí ráže 15 cm

Cvičná baterie (Rödbergsfortet, Boden) - 2x věž

 

15,2 cm m/98-50

Hertsöberget (Lulea) - 3x věž z HMS Äran - Původně pobřežní baterie z 50. let LU1

 

 

Rozdělení baterií dle územní příslušnosti:

 

FO 67 Kalix

Siknäs - 4x dvoudělová věž s kanóny 15,2 cm m/03-60 z HMS Fylgia. Objekty byly budovány v závislosti na typu věže a jeho původní hloubce zapuštění do válečné lodě. Z tohoto důvodu byly dva objekty třípodlažní a dva čtyřpodlažní, aby se do nich vešel ovládací mechanismus s podavačem munice. Stavba byla původně zahájena jako pobřežní baterie bránící nedaleký přístav Töre. Nedlouho po zahájení nicméně byla přeřazena pod pozemní obranu a nedisponuje tak složitým systémem řízení palby proti pohyblivým cílům na moři. Dodnes se zachovaly dvě věže, jeden objekt je přístupný jako muzeum.

Häggmansberget (Kamlunge) - 2x věž 15,2 cm m/12-66 z HMS Gustav V. Dva jednopatrové objekty s ubikací a skladem munice. K dispozici byly také malé pasivní úkryty a otevřená palebná postavení pro blízkou obranu. Kromě toho se zde nacházel velitelský objekt a objekt strojovny. Baterie se zachovala v kompletním stavu, část objektů je nepřístupná. Řadu let sloužila pro pořádání zážitkových akcí organizovaných Kalixlinjen museem. Dnes je však opuštěná.

Parvainen (Haparanda) - 3x věž 12 cm m/24C-66 z torpédoborce Visby. Typizovaná baterie s jednoduchými objekty pro kanón ráže 12 cm s napalmovou ochranou. K dispozici byly pouze ubikace a sklad munice. V prostoru baterie se nacházely také otevřené palebné postavení a úkryty Sk10 pro blízkou obranu, objekt strojovny a kuchyně. Baterie byla určena primárně k palbě proti postupujícím jednotkám snažícím se překročit řeku Torne v okolí Haparandy a k palbě na mosty přes ní. Uskladněno zde bylo pouze omezené množství munice, nepočítalo se s delší dobou obrany. Věže jsou odstraněny, část objektů se zachovala.

Isakberget (Miekojärvi) - 3x věž 15,2 cm m12-66 z HMS Gustav V. Identická baterie jako Häggmansberget. Pro věže byly vybudovány jednopatrové objekty s ubikací a skladem munice. K dispozici byly také malé pasivní úkryty a otevřená palebná postavení pro blízkou obranu. Kromě toho se zde nacházel velitelský objekt a objekt strojovny. Baterie byla určena primárně k palbě proti postupujícím jednotkám snažícím se překročit řeku Torne v okolí obce Övertornea. Nepočítalo se s delší dobou obrany. Baterie je zcela zahlazena. V blízkosti se zachoval mobilizační sklad munice.

 

FO 66 Kiruna

Severně od Kalixské obranné oblasti byly vybudovány dělostřelecké baterie ráže 12 cm, které měly bránit překročení řeky Torne, která se zde odklání o hranice a tvoří přírodní překážku mezi městy Kiruna a Pajala. Právě silniční mosty přes tuto řeku měly být primárním cílem těchto baterií. Hlavním cílem měla být obrana přístupů na norský Narvik a případné bránění snaze obejít obranu při pobřeží. Trasování zdejších komunikací je nicméně takové, že nebylo možné po dobře sjízdných silnicích/cestách kompletně obejít opevnění v prostoru řek Torne - Kalix - Lulea, respektive nabízela se jediná silnice Gällivare - Jokkmokk - Arvidsjaur. Její využití by nicméně představovalo výrazné zdržení postupu.

Vittangi - 3x 12 cm m/24C-66 z vyřazených torpédoborců. Baterie je zcela zahlazena.

Kursonpalo (Pajala) - 3x 12 cm m/24C-66 z vyřazených torpédoborců. Baterie je zcela zahlazena

Tärendö - 3x 12 cm m/24C-66 z vyřazených torpédoborců. Baterie je zcela zahlazena

Juosuando - 3x 12 cm m/24C-66 z vyřazených torpédoborců Visby a Norrköping. Jedna věž zachovalá, dvě odstraněny. Část objektů se zachovala v dobrém stavu. Pro blízkou obranu k dispozici otevřená palebná postavení a 5 pasivních úkrytů Sk10. Uvažuje se o renovaci baterie a zpřístupnění jako muzea.

Maimberget (Gällivare) - 3x 12 cm m/24C-66 z vyřazených torpédoborců. Beterie je zcela zahlazena.

Gällivare - 3x 12 cm m/24C-66 z vyřazených torpédoborců. Baterie je zcela zahlazena.

Vuollerim - Harads (Edefors) - 1x dvouhlavňová věž 15,2 cm m/12-60 z HMS Gustav V, 1x dvouhlavňová věž 15,2 cm m/12-60 z HMS Drottning Victoria, 3x věž sólo 15,2 cm m/12-60 z HMS Drottning Victoria/HMS Sverige. Soustava 5 dělostřeleckých baterií podél řeky Lulea mezi Haradsem a Vuollerimem blokovala přechody přes řeku a chránila vodní elektrárny v okolí. Jedna dvouhlavňová věž byla řadu let přístupná jako muzeum pod názvem Victoria Fortet na kótě Bomyrberget jižně od města. Osazena je do masivního dvoupatrového objektu zapuštěného hluboko do podloží. Samotná věž je přístupná nezvykle hlubokou šachtou s ovládacím mechanismem. Po letech uzavření se nyní objekt ve správě organizace pečující o Rödbergsfortet v Bodenu a je přístupný obvykle 1x ročně. Ostatní baterie jsou zahlazené.

 

FO 63 Boden

K výstavbě dělostřeleckých baterií došlo také podél řeky Lulea, kde měl být definitivně zastaven nepřátelský postup. Přímo o upřístavu Lulea byla převedena nedlouho po svém dokončení pod pozemní armádu pobřežní baterie LU1 umístěná v prostoru Hertsöbergetu. Nacházela se tak na východním břehu řeky, stejně jako sousední baterie na Duggrabergetu. Přezbrojeny byly také věže pro houfnice ráže 15 cm v Rödbergsfortetu a severně od něj byla postavena cvičná baterie. Severně od Bodenu navazovalo pět dělostřeleckých baterií v prostoru Harads - Vuollerim, které spadaly do FO 66 Kiruna.

Rödbergsfortet - přezbrojení 4x 12 cm m/24C-66 místo houfnice ráže 15 cm, 2x 12 cm m/24C-66 ve cvičné baterii severně od fortu. Veškerá výzbroj se zachovala v kompletním stavu.

Gammelstadsbatteri (Duggraberget, Sunderbyn) - dvě věže z HMS Drottning Victoria a Gustav V. Baterie zahlazena.

Hertsöberget (Lulea) - 3x 15,2 cm m/98E-50 z HMS Äran. Původně pobřežní baterie určená k obraně přístavu Lulea s označením LU1 vybudovaná na začátku 50. let v rámci programu opevňování důležitých přístavů na severu Śvédska. Dísponuje rozsáhlými podzemními prostory. Převedena později z námořnictva pro účely pozemní obrany. Věže odstraněny.