Řazení fotografií odpovídá popisu uvedenému o stránku výše. Pro lepší přehlednost je zde uveden znovu.

Jednoduchý vchod se schodištěm vede do velké podzemní místnosti s prvním bezpečnostním uzávěrem proti účinkům tlakové vlny chránící před účinky jaderného výbuchu. Těchto uzávěrů je v podzemí celá a odděluje nejen jednotlivé objekty od centrálního podzemí ale také jednotlivé části podzemí od sebe. Následují dekontaminační sprchy a další uzávěr. V těchto místech byl při výstavbě podzemí ražen tunel nejen doprava, kudy pokračuje přístup do nitra podzemí, ale také dál rovně. Následně byl přepažen masivní železobetonovou zdí a ponechány byly pouze otvory pro nasávání zduchu. Ve vzniklém tunele se nachází technologie pro filtraci vzduchu a klimatizaci. Tunel je přístupný z nitra podzemí z prostoru u zásobníků vody a PHM. Podzemní spojovací chodby jsou v hrubém výlomu, omítnuté a opatřené nátěrem. Podlaha je betonová, po stranách pouze vysypaná kačírkem ve kterém jsou uloženy rozvody. První odbočka vede z hlavní galerie vede k nenápadné šachtě se soustavou ocelových žebříků. Na jejich konci se za poklopem nachází malé záložní velitelské stanoviště (4). Vybaveno bylo periskopem BP-4 a radarem Decca 150 britského původu. Sledovat odtud bylo možné také minová pole položená v průplavu mezi ostrovy. Malá místnost je doslova narvaná vybavením.

Dále v podzemí následuje první křížení chodeb. Vlevo se nad krátkým schodištěm nachází šachta do prvního bojového objektu s kopulí pro kanón ráže 7,5 cm. Celý objekt byl vybetonován ve výkopu aniž by se jeho stěny dotýkaly okolního žulového podloží. To mělo zabránit přenosu otřesů z případného jaderného výbuchu na samotnou stavbu. Výdřeva použitá při betonáži byla ponechána na místě. V dvoupatrovém objektu se ve spodní části nacházely sklady náhradních dílů a místnost do které byl sveden odpad nábojnic. Horní patro bylo přístupné ocelovým točitým schodištěm. Zde se nacházel velký sklad munice a naproti přes chodbu vstup do šachty pod věží. Zde se nacházel podavač nábojnic a žebřík do vrchlíku.

Z křížení cest vpravo následuje další bezpečnostní uzávěr, za kterým se již nachází technické zázemí. Po pravé straně je nepřístupná část, ve které je patrně umístěna vzduchotechnika a filtrace vzduchu, po levé straně pokračuje chodba okolo zásobníků vody a PHM (9), dílen, technických místností, strojovny (8) a kuchyně a ústí v jídelně (7).

Kratší větev vedoucí z jídelny končí druhým vchodem (11), který používala především posádka zajišťující blízkou obranu baterie a do šachty, kterou je možné po točitém ocelovém schodišti vystoupat do dvoupatrového velitelského objektu (2). Spodní patro obsahuje především vysílač a přijímač radaru. O patro výš se nachází centrální přístroj systému řízení palby ArtE 710 s radarovou obrazovkou a periskopem. K dispozici byl ještě jeden periskop a radarová obrazovka, ty ale nebyly připojeny k systému ArtE 710.

A zpět do jídelny (7) - z ní pokračuje hlavní kasárenský blok sociálním zázemím. Vlevo to jsou sprchy a umývárky, vpravo WC. Následuje velký sál s ubikací mužstva. Jednotlivé části s třípatrovými postelemi bylo od sebe možné oddělit pouze závěsy. Za nimi následuje řada menších místnosti, ve kterých se nacházejí ubikace důstojníků, technické místnosti a telefonní ústředna. Celý blok končí masivním uzávěrem proti účinkům tlakové vlny. Za ním následují dlouhé chodby opět pouze vylámané ve skále vedoucí ke třem zbývajícím objektům. Jedná se o zbývající dva objekty s otočnou věží pro kanón ráže 7,5 cm. Identicky řešený interiér jako ve výše popsaném případě zde obsahuje v obou případech i podavač v muničním skladu, který se v prvním navštíveném objektu nedochoval.

Posledním objektem je stanoviště řízení palby pro přímé sledování cíle. Jedna se o klasickou stavbu budovanou na pobřežních bateriích s dlouhým pozorovacím průzorem po obvodu, který bylo možné uzavírat pomocí sklopných pancéřových okenic. Uvnitř je dnes instalován dalekohled s klasickým a laserovým dálkoměrem.