Lehká pobřežní baterie Furuvik (GE3)

Obrana přístavu Gävle, který se nachází severně od Stockholmu byla v průběhu 2. světové války zajištěna pomocí minových polí. Vybudováno bylo pouze několik pasivních úkrytů pro jejich obsluhu. Někdy v polovině 40. let přeci jen vznikly plány na zesílení obrany, samotná realizace a dokončení objektů se však stejně jako v jiných přístavech na severu Švédska posunula až hluboko do 50. let. Vybudovány zde byly tři pobřežní baterie jako součást Spärrbataljon Gävle. Jedna střední umístěná na Gråbergetu severovýchodně od přístavu s označením GE1 a dvě lehké baterie. Jedna z nich se nacházela opět na Gråbergetu (GE2), druhá pak jihovýchodně od přístavu na malém ostrůvku u Furuviku (GE3).

Střední baterie GE1 je klasickým zástupcem tohoto typu objektů budovaných v 50. letech, stavebně dokončena byla v roce 1957. Vyniká velmi komfortním zázemím umístěným hluboko do skalního podloží. Jednalo se o stavby s unifikovanými částmi interiéru. V tomto případě tvořily hlavní výzbroj kanóny 15.2 cm z vyřazených válečných lodí m/98E-50 s maximálním dostřelem 12 kilometrů. Stejná výzbroj putovala také do baterie LU1 v přístavu Lulea (Hertsöberget) a SL1 v přístavu Sundsvall (na ostrově Storholmen). Posledně jmenovaná baterie je také jediným místem, kde se dodnes kanóny zachovaly, i když celé podzemí bylo zcela vyklizeno. Dnes zde vzniká muzeum. Baterie v přístavu Lulea, stejně jako GE1 byly zcela vyklizeny a zakonzervovány. V Gävle došlo k vyřazení z aktivní služby v roce 1992 a k vyklizení v letech 1996-1997. Menší stavby, především stanoviště řízení palby a měřící stanice se nacházely na menších ostrovech v okolí přístavu, například na ostrově Limön. Na místech vhodných k vylodění byly budovány protitankové překážky a pěchotní opěrné body. Jeden z nich se zachoval v lokalitě Marskärsudden (60.7609003N, 17.3498719E). Dodnes se zde v dobrém stavu nachází jeden kulometný objekt, úkryt PTK a velké množství otevřených palebných stanovišť. Obdobný osud jako GE1 potkal také sousední baterii GE2.

Obě lehké baterie byly vyzbrojeny trojicí kanónů ráže 7,5 cm M/05-10. Baterie ve Furuviku GE3 byla stavebně dokončena v roce 1956, o rok později došlo na instalaci výzbroje a dálkoměru. Pro stavbu byl vybrán malý ostrov, kde se již nacházely menší objekty pěchotního opěrného bodu, vybodované v roce 1944. Celkovou posádku baterie tvořilo 60 mužů. Aktivní střelby zde probíhaly do konce 70. let. Pro blízkou obranu baterie bylo na ostrově Furuskär vybudováno 53 palebných stanovišť pro dva vojáky, některé z nich disponovaly také pohotovostním úkrytem. Výzbroj tvořily ruční zbraně, granátomety a kulomety. K dispozici byla také 4 stanoviště pro protitankové kanóny. V nich bylo možné použít buď 20 mm automatický kanón (původně protiletadlová zbraň) nebo PTK ráže 9 cm. K dispozici byl jeden úkryt PTK a 3 větší pasivní úkryty.

Baterie GE3 ve Furuviku byla z aktivní služby vyřazena již v roce 1984 a následně v roce 1993 byla předána do správy zábavního parku Furuvik (Furuviksparken) s cílem přeměnit ji na muzeum. V současnosti se jedná o jedinou zachovalou baterii tohoto typu ve Švédsku.

Po celém ostrově jsou rozesety různé typy malých palebných otevřených stanovišť. Větší pasivní úkryty nejsou přístupné. Objekty samotné baterie se nacházejí podél severního pobřeží ostrova. V celém prostoru jsou rozmístěny různé exponáty z doby aktivní služby. Východní objekt pro kanón ráže 7,5 cm je samostatný a není přístupný. Ostatní objekty baterie jsou propojené podzemní spojovací chodbou a slouží jako muzejní expozice.

Do interiéru se vstupuje na severní straně. Přímo proti vchodu se nachází kompletně zařízená ubikace velitele s předsíní a nouzovým východem. Spojovací chodba odbočuje vpravo a hned jako první se po levé straně nachází objekt č. 1 vyzbrojený kanónem ráže 7,5 cm M/05-10. Zajímavé je, že se oproti druhému objektu pro kanón jedná o typově jinak řešenou stavbu. Prostředkem vede chodba do samotné místnosti s hlavní výzbrojí. Od hlavní galerie je oddělena masivními pancéřovými dveřmi. V chodbě se vlevo nachází další masivní pancéřové dveře, které oddělují předsíň a následnou ubikaci posádky ve které nechybí kamínka a filtr vzduchu. Naopak vpravo se nachází vstup do skladu munice. Slabší protiplynové dveře vedou do samotné střelecké místnosti. Zde se nachází kanón s ochranným štítem. Samotná zbraň i se štítem je umístěna za masivní pancéřovou deskou, ve které je proveden výřez střílny. Ten bylo možné částečně uzavírat třemi sklopnými oponkami, kterými se manipulovalo ocelovými lanky zevnitř objektu.

Spojovací chodba mezi objekty pokračuje dál ke stanovišti řízení palby. Jedná se o dvoupatrovou budovu s dálkoměry a potřebným komunikačním vybavením. Ve spodním patře se nachází 3 metrový stereo dálkoměr m/41 (3 m Avslandsinstrumet stereo m/41) výrobní číslo 37. O patro výš pak místnost velitele s centrálním zaměřovačem m/51 (Centralsikte m/51). Ten sloužil k nasměrování děl na sledovaný cíl. Připojit bylo možné současně tři děla, která zároveň dostávala informace o pohybu cíle. Zařízení bylo možné také kombinovat se systémem dělostřelecké palby Arte 708 spolu s radarem PS 72, optickým periskopem, případně optickým dálkoměrem. Teoreticky použitelný byl také pro protileteckou obranu.

Následuje druhý objekt pro kanón ráže 7,5 cm, ve kterém se nachází kromě střelecké místnosti již pouze sklad munice. Z hlavní galerie následně doprava odbočuje chodba do větších ubikací s předsíní, jídelnou a samostatným vchodem. Na jižní straně galerie končí sálem se strojovnou a dílnou.