Opěrný bod Höljes (Skans 179 Höljes)

Velmi dobře zachovalý opěrný bod Höljes blokoval komunikaci vedoucí podle řeky Klarälven od norských hranic jihovýchodním směrem do Karlstadu. Celkovou posádku tvořilo cca 150 mužů, pro které byla v týlu vybudována kasárna a další podpůrná infrastruktura. Díky informační tabuli u parkoviště mám k dispozici podrobné informace o jednotlivých objektech, což rozhodně není na zdejším opevnění běžné. Po povrchu je vedena naučná stezka, která byla vytvořena na začátku 90. let. Jedinou malou skvrnkou je zabetonovaná střílna a pozorovací průzor v objektu pro protitankový kanón. Všechny objekty jsou volně přístupné a většina z nich je opatřena informační tabulí.

K obraně bylo využito hlubokého koryta potoka Husbäcken, který se zde vlévá do řeky Klarälven. Především v jižní části opěrného bodu tak nebylo nutné budovat protitankovou překážku. Ta se nachází až v blízkosti silnice a za ní dále pokračuje k řece. Na čele byla vybudovaná ve formě třířadé překážky ze žulových kvádrů. V týlu se pak nacházela překážka dvouřadá. Samotný silniční uzávěr byl odstraněn stejně jako na mnoha jiných místech při rozšiřování vozovky. Celkem zde bylo vybudováno 155 metrů třířadé a 585 metrů dvouřadé překážky za 89.900 SEK, přičemž celkové náklady na opěrný bod dosáhly 390.140 SEK.

Pro označení objektů byly používány dvě číselné řady. Pomocí té starší je možné identifikovat objekty, které vybudovala soukromá společnost Skånska Cementgjuteriets Stockholmsavdelning. Byly označeny jako E 935 - E 942 a zadány do výstavby už v dubnu 1940 a díky tomu se jedná o jeden z nejstarších opěrných bodů na norských hranicích, v druhé vlně došlo k zadání objektů E 943 - E 948, a to v srpnu 1940. Zbývající objekty byly vybudovány armádou. Soukromý dodavatel tak postavil v první epatě veškeré bojové objekty Ksp I, Ksp V, Pv a Kg I. Ve druhé fázi došlo na výstavbu pasivních úkrytů Sk 12. Menší úkryty, otevřená palebná stanoviště a zákopové systémy budovala armáda. Později došlo také k přečíslování všech objektů. Níže je použita novější varianta číslování.

Stejně jako v ostatních případech byly protitankové překážky budovány následně, patrně v roce 1941 za pomocí žulových bloků dovážených po železnici z regionu Bohuslän na nádraží Torsby, odkud byly dále dopravovány pomocí nákladních vozů. Jejich cena představovala čtvrtinu veškerých nákladů za opěrný bod. Poslední rozšiřování armádou následně proběhlo v letech 1943 - 1944. Cena bojových objektů Ksp se pohybovala okolo 18 000 SEK, objekt pro PTK stál 19.880 SEK a objekty pro kruhovou obranu Kg I mezi 8 a 9 tisíci. Cena úkrytů Sk 12 se pak pohybovala mezi 12 a 13 tisíci.

Směrovka z hlavní silnice dovede návštěvníka k odpočívadlu s veškerým turistickým zázemím, které se nachází nedaleko objektu č. 215 pro kruhovou obranu určeného pro lehký kulomet. Všechny objektu tohoto druhu jsou typu Kg I "mraveniště" s kopulí tvarovanou z betonu. Do objektu se vstupuje ze zákopového systému malými dvířky. Objekt nedisponuje nouzovým východem. Z parkoviště lze vyrazit po jižní straně opěrného bodu zákopovým systémem podél dalších dvou mravenišť č. 206 a 209 na čelo opěrného bodu, které je ohraničeno hlubokou roklí s potokem. Hranou svahu je veden zákopový systém s otevřenými palbebnými stanovišti. První objekt pro boční palbu dvou těžkých kulometů Kps I č. 6 je zapuštěn do svahu, což si vyžádalo výstavbu dlouhé přístupové chodby se schodištěm. Vybetonovány byly boční stěny, strop byl vytvořen z betonových prefabrikátů a překryt zeminou. Interiér se zachoval ve velmi dobrém stavu. Jako první se zde nachází mříž s dřevěným obkladem, který měl patrně zamezit pronikání sněhu do objektu. Přístupovou chodbu bylo možné postřelovat pomocí malé střílny. Předsíň za mřížemi byla chráněna další střílnou pro ruční zbraň. Vlevo se vstupovalo pod zvonovou šachtu. Vpravo pak do střelecké místnosti. Ta byla částečně rozdělena betonovou zdí, která od sebe oddělovana jednotlivé střílny pro těžký kulomet. Ty byly uzavírány pomocí posuvných desek.

Zákopovým systémem lze následně dojít z kopce k druhému objektu pro těžké kulomety Kps I č. 14, který postřeloval protitankovou překážku a samotnou hlavní silnici pod sebou. Cestou je možné odbočit k trojici pasivních úkrytů Sk 12 č. 203, 204 a 208. Posledně jmenovaný má před exponovaným východem umístěnou betonovou zeď se střílnami pro ruční zbraně. Jinak se jedná o poměrně malé objekty s dlouhou přísupovou chodbou, která je překryta dřevem, plechem, případně betonovými prefabrikáty a částečně také zeminou. Interiér tvoří jediná velká místnost, do které se vstupuje dvoudílnými pancéřovými dveřmi se střílnou pro blízkou obranu. Samotný bojový objekt č. 14 je identicky řešený jako výše popsaný č. 6. Opět se zachoval ve velmi dobrém stavu.

Nyní je vhodné překročit hlavní silnici, prohlédnout si třířadou protitankovou překážku umístěnou na obou jejích stranách a zamířit do pozůstatků polního opevnění, ve kterém se kromě tří pasivních úkrytů č. 210, 211 a 212 a jednoho mraveniště č. 209 nachází také velmi zajímavý objekt pro dva těžké kulomety Ksp V se zvonem pro pozorování a blízkou obranu č. 17. Tato část opěrného bodu není udržovaná, interiér objektu je nicméně přístupný. V interiéru jsou uskadněny zbytky protipěchotních překážek odstraněných z jeho okolí. Objekt byl vyzbrojen dvojicí těžkých kulometů, jejichž osy byly od sebe pootočeny o 40 stupňů, což umožňovalo pokrytí většího prostoru. Cestou zpět zaujme dvojitá protitanková překážka nacházející se v týlu opěrného bodu.

Po návratu zpět přes silnici na jižní stranu opěrného bodu zbývá k návštěvě objekt pro protitankový kanón se zvonem pro pozorování a blízkou obranu č. 213. Střílny jsou bohužel zazděné a zahrnuté zeminou. Jinak se ovšem dochoval ve velmi dobrém stavu včetně příjezdové cesty pro PTK. Kousek od něj se navíc nachází pasivní úkryt pro další PTK č. 38c a dvojice otevřených palebných postavení s vybetonovanými výklenky pro munici po jejich obou stranách č. 38a a 38b.

Zákopovým systémem je možné pohodlně dojít okolo již zmiňovaného objektu pro kruhovou obranu č. 215 zpět na parkoviště. Za pozornost stojí také dřevěná studna nacházející se nedaleko pasivního úkrytu č. 214.