Skans 173 Hultet

Na přístupech k Charlottenbergu bylo vybudováno velmi silné opevnění blokující hlavní silnici vedoucí do Karlstadu a dalších sídel zbrojního průmyslu v centrálním Švédsku, odkud bylo také možné postupovat nejkratší cestou dál na Stockholm. Z tohoto důvodu byl tento směr útoku považován za jeden z nejpravděpodobnějších. Dodnes se zdejší opevnění zachovalo ve velmi dobrém stavu.

V blízkosti hraničního přechodu byl vybudován opěrný bod č. 156 Eda Tull. Jádro tvoří dvojice objektů pro boční palby těžkých kulometů, které přehrazovaly hlavní silnici mezi řekou Vrangsälven a bažinou Edamossen. Oba objekty jsou dnes zabetonované. V druhé linii obrany se nachází čtveřice opěrných bodů. Na západním křídle jde o Skans 151a Knate. Jde o poměrně silně vyzbrojený opěrný bod, který se dochoval v relativně dobrém stavu. Přechod přes řeku Vrangsälven blokuje Skans 151b Eda Glasbruk. Zdejší opevnění přechází spíše do liniového charakteru obrany, kdy jsou jednotlivé objekty roztroušeny mezi zástavbou. Obrana se opírala především o koryto řeky. Nacházejí se zde však také dlouhé protitanové překážky tvořené žulovými bloky. Na toto opevnění plynule navazuje Skans 151c Emterud Västra, který se opírá o přítok řeky Vrangsälven - potok Billan, který zde tvoří poměrně hluboké koryto. Na východním křídle se pak nachází Skans 151d Emterud Östra, jehož úkolem bylo zabránit obejití zdejší obrany po komunikacích vedoucích východním směrem. Obrana zde byla dodatečně zesílena dalším opevnění označeným jako Skans 155 Eda. Jedná se o rozptýlené opevnění se značnou hloubkou zaměřující se na blokování husté sítě komunikací v tomto prostoru. V okolí města Charlottenberg se nacházelo velké množství otevřených dělostřeleckých baterií, které měly svojí palbou podporovat opěrné body v předpolí.

Po obou stranách opevnění blokujícího komunikace v okolí obce Eda Glasbruk se nacházel poměrně členitý a špatně schůdný terén. Pro případného útočníka byla situace přeci jen trochu příznivější na východní straně, kde existovaly dva průchody mezi soustavou bažin a jezer. První lesní cesta mezi bažinami Tukasmossen a Kolhuggsmossen byla blokována opěrným bodem č. 154 Bäckeliden. O mnoho kvalitnější cesta východněji vedoucí obloukem přímo do Charlottenbergu pak v prostoru osady Hultet stejnojmenným opěrným bodem č. 173.

Právě tento opěrný bod v roce 2000 vybrán k rekonstrukci a postupně došlo k jeho obnovení. Jedná se o velmi dobře zachovalý opěrný bod umístěný z převážné většiny do velmi prudkého skalnatého svahu. To na jednu stranu umožnilo snadno získat díky převýšení značnou palebnou převahu nad po silnici postupujícím nepřítelem a umožňovalo velmi dobré pozorování, na druhou stranu to však vyžadovalo řadu neobvyklých konstrukčních řešení. V tomto prostoru se však jedná o klasickou ukázku řešení silničních uzávěrů, kdy byly budovány v místech, kde bylo možné obranu na jedné straně opřít o přírodní překážky (jezera, bažiny) a většinu objektů umístit do obtížně přístupných míst se značným převýšením oproti bráněné komunikaci.

Jádro opěrného bodu bylo postaveno civilní stavební společností v letech 1940 - 1941. Další práce již probíhaly v režii armády až do roku 1945. Celkové náklady dosáhly cca 400 000 SEK. Jádro obrany tvoří dvojice objektů pro těžké kulomety. Ve směru k nepříteli působil svojí palbou objekt Ksp I pro dva těžké kulomety, do týlu pak Ksp V pro dva těžké kulomety s osou střílen pootočenou o 40 stupňů. V obou případech se jedná o variantu bez zvonu pro pozorování a blízkou obranu. Postavena byla dvojice úkrytů pro protitankové kanóny. Větší z nich byl určen pro kanón ráže 57 mm, druhý menší pro ráži 37mm. Vzhledem k terénu se u každého úkrytu nacházelo jen jedno otevřené palebné postavení. Dále zde bylo vybudováno sedm pasivních úkrytů různých velikostí, jeden objekt pro kruhovou obranu lehkého kulometu Kg I, který sloužil primárně jako velitelské stanoviště a pozorovatelna a jeden netypový oboustranný objekt pro palbu dvou lehkých kulometů. Po obvodu se nachází 35 otevřených postavení pro dva střelce, často kombinovaných s malým pohotovostním úkrytem. na východní straně opěrného bodu nebyla obrana vybudována až na vrchol skalnatého kopce. To si vyžádalo výstavbu soustavy obranných kamenných zdí, do kterých bylo zakomponováno 14 otevřených palebných stanovišť. Hned za nimi se nacházela šestice pasivních úkrytů Sk 6.

Zaparkovat je možné přímo uvnitř opěrného bodu. Nachází se zde lavičky a informační tabule. Západně od silnice je v rovinatém terénu umístěna menší část opěrného bodu. V jeho středu byl vybudován velký pasivní úkryt Sk 24 a silné polní opevnění zesílené řadou otevřených palebných stanovišť. Ze všech stran je přístup blokován protitankovou překážkou částeně tvořenou betonovými dračími zuby a částečně žulovými bloky. Hlavní lákadlem je zde ovšem na zdejší poměry neuvěřitelně zachovalý pasivní úkryt Sk 24, ve kterém se nachází většina vnitřního vybavení. Skládá se ze dvou místností po 12 postelích. Nouzově bylo možné ubytovat 48 vojáků. V jedné z místností je umístěn filtr vzduchu a kamna, ve druhé ventilátor. Dovnitř se vstupuje dvěma vchody. V předsíních se nachází police a věšáky pro oblečení a výzbroj. V jednom z vchodů pak také suchý záchod. Síla stěn činila 25 centimetrů. Celý objekt byl ovšem následně obložen silnou vrstvou žulových bloků.

Pro usnadnění přístupu do horní části opěrného bodu bylo v rámci rekonstrukce vybudováno dřevěné schodiště. To ústí do prostoru u pasivního úkrytu pro kanón ráže 57 mm (3). Ten je bohužel uzavřený, příčemž v interiéru se dnes nachází protitankový kanón, jehož hlaveň je vidět střílnou pro ruční zbraň. Otevřené palebné stanoviště PTK svojí palbou působilo do prostoru silničního uzávěru, který se dodnes nedochoval. Odtud je možné se pomocí několika pěšin vydat k dalším objektům, které jsou rozmístěné v prudkém skalnatém svahu. Směrem k předpokládanému postupu nepřítele se jako první nachází objekt pro boční palbu dvou těžkých kulometů typu Ksp I (4). Jedná se o zjednodušenou variantu bez zvonu pro pozorování a blízkou obranu. V interiéru se zachovala jediná námi nalezená dřevěná lafeta pro uchycení těžkého kulometu. Kolem několika otevřených palebných stanovišť a malého pasivního úkrytu Sk 6 je možné dojít až ke druhému úkrytu pro protitankový kanón (5), v tomto případě ráže 37 mm. Jedná se o nezvyklou menší stavbu, která nepojmula samotnou obsluhu PTK. Také použité dvoukřídlé dveře jsme jinde nenalezli. Také tento PTK disponoval jedním otevřeným palebným stanovištěm opět mířícím do prostoru níže se nacházející silnice.

Pěšina vede dál prudkým svahem podél řady otevřených palebných stanovišť pro dva střelce a malých pasivních úkrytů až na východní okraj opěrného bodu, který je tvořen soustavou obranných zdí, do kterých jsou zakomponovaná otevřená stanoviště kombinovaná s malým pohotovostním úkrytem pro dva vojáky. Jedná se o poměrně unikátní řešení, které není jinde k nalezení.

Odtud již klesá cesta zpět k úkrytu protitankového kanónu ráže 57 mm. Nejprve se zde nacházejí otevřená palebná stanoviště kombinovaná s malým pohotovostním úkrytem pro dva vojáky. Následuje netypový oboustranný objekt s ubikací a dvěma střílnami pro lehký kulomet (7). Samotné střílny jsou identické jako ty použité v objektech pro kruhovou obranu typu Kg vyzbrojené taktéž lehkým kulometem. O něco níže se pak nachází objekt typu Kg I s věží vytvarovanou z žulových bloků. V tomto případě kromě kruhové obrany pomocí lehkého kulometu sloužil především jako pozorovatelna a velitelských objekt. Interiér je zcela prázdný, na zdech se ovšem zachovalo velké množství nápisů ze 40. let.

Na stejné výškové úrovni jako se nacházejí pasivní úkryty PTK následuje ještě jeden bojový objekt typu Ksp V pro dva těžké kulomety. Svojí palbou působil především do týlu opěrného bodu. Osy střílen byly od sebe pootočeny o 40 stupňů. Interiér je bohužel nepřístupný. Uvnitř se dodnes zachovala další dřevěná lafena pro vodou chlazený těžký kulomet.

Opěrný bod Hultet se nachází zcela mimo civilizaci v nádherné severské krajině. Přesto je poměrně dobře přístupný. Nachází se zde řada velmi dobře zachovalých objektů i unikátních technických řešení, která nejsou jinde k nalezení. Objekty v okolí obce Eda Glasbruk byly již ve druhém červnovém týdnu zarostlé a jen těžko fotografovatelné. Pro průzkum by tak v tomto regionu byl vhodný spíš květen. V zalesněném terénu tohoto opěrného bodu však byla situace přeci jen o něco lepší.