Fort Barbonnet

Kromě velkého množství přístupných moderních tvrzí se v Přímořských alpách nedaleko městečka Sospel nachází také také velice zajímavý uzávěrový fort postavený v letech 1883 - 1886, který nese název Fort Barbonnet (v některých pramenech označován jako Fort Suchet). K jeho výstavbě bylo vybráno zcela ideální místo, Mont Barbonnet (847 m.n.m.) je strmým kuželovitým kopcem, který o několik stovek metrů převyšuje své bezprostřední okolí.

Hlavním úkolem bylo blokování důležitých komunikací vedoucích přes okolní průsmyky Castillon (728 m.n.m.), St. Jean (642 m.n.m.) a cesty vedoucí do Col de Braus (1002 m.n.m.) a Col de Turini (1674 m.n.m.). Hlavní nástupní prostor nepřátelských jednotek představovaly komunikace vedoucí z údolí řeky Roya do Sospelu. V okolí byly vybudovány další stavby systému Séré de Riviéres. Jednalo se především o Fort du Mont Agel (1148 m.n.m.) chránící z dominantního vrchu veškeré přístupy k Nice vedoucí podél pobřeží. Později do něj byla zabudována moderní dělostřelecká tvrz Mont Agel. Jižně od Barbonnetu byl dále vybudován malý Fort du Mont Ours (1239 m.n.m.). Dále severním směrem se na masivu Authionu (2078 m.n.m.) nachází několik dalších drobnějších staveb (Fort des Milles Fourches, Fort du Authion, Redoute des Trois Communes), které však postrádaly mohutnější výzbroj.

Naproti tomu Fort Barbonnet byl v době dokončení jedním z nejsilnějších fortů v celé Francii s posádkou okolo 360 mužů. Na pětiúhelníhovém půdorysu byla postavena mohutná stavba obehnaná hlubokým příkopem, který byl chráněn pomocí dvou jednoduchých a dvou podvojných kaponiér. Jedna z nich zároveň tvořila také vstup do nitra pevnosti. Pevnostní silnice zde vedla skrz obranný val zatáčkou na dno ochranného příkopu. Vstup zde bylo možné uzavírat pomocí fortových mříží. V samotném příkopu byl vybudován vstup spojený s podvojnou kaponiérou, který byl chráněn výsuvným mostem, mříží a vraty. Odtud cesta dále stoupala obloukem až do nitra fortu, kde ústila na kasárenském dvoře. Pro usnadnění dopravy dělostřelectva byla cesta dále vedena ze dvora obloukem okolo východní strany kasáren (podzemím) a opět ústila před vstupem do kasárenského objektu. Z ní byly dále provedeny výstupy k jednotlivým dělostřeleckým bateriím umístěným na valech.

Jednopatrový kasárenský blok obsahoval kromě ubikací také pekárnu, dále na ně navazoval sklad střelného prachu. Vedla odtud také chodba, která ústila zpět ve vchodovém objektu. Hlavní výzbroj však představovaly dvě mohutné litinové kopule Mougin, které byly vyzbrojeny dvojicí kanónů ráže 150 mm. V otevřených postaveních bylo počítáno s kanóny ráže 95 a 120 mm a hmoždíři ráže 32 a 15 mm. Na ochranu příkopů byly určeny rychlopalné revolverové kanóny v počtu pěti kusů.

Poměrně neobvykle nedošlo již v dalších letech k dalším větším stavebním modernizacím, a proto se jedná o unikátní příklad podoby uzávěrového fortu ve své původní podobě z konce 80. let 19. století.

Události 1. světové války zdejší opevnění minuly. K modernizaci bylo přistoupeno až v meziválečném období, kdy bylo rozhodnutou fort včlenit do linie budovaného moderního opevnění. Objekt prošel elektrifikací a zlepšením systému ventilace. Na povrchu byl postaven moderní pozorovací objekt a zesíleny některé další části. Započato bylo také se stavbou moderního podzemního muničního skladu a výhledově se také počítalo s podzemním napojením na moderní dělostřeleckou tvrz, která by byla umístěna pod samotnou pevností. Od těchto plánů se však muselo hled v zárodku upustit, při ražbě totiž začalo docházet k mohutnému praskání podloží, které nebylo schopné unést hmotnost již existujících staveb. Moderní dělostřelecká tvrz byla později vybudovány v daleko skromnějším provedení na jihovýchodní straně pevnosti.

V rámci reaktivace byly do kopulí Mougin osazeny také nové zbrojní systémy, které byly demontovány z fortů Frouard (označena jako Jeanne dArc) a z Villey-le-Sec (Bayard). Fort se aktivně zapojil do bojů, které zde probíhaly na počátku 2. světové války a následně byl aktivně využíván až do 60. let. Poté byl vnitřní vybavení jižní kopule (Bayard) demontováno a vráceno zpět do Fortu Villey-le-Sec, kde bylo opět uvedeno do provozuschopného stavu a je dnes součástí expozice.

V současné době je fort přístupný v letních měsících dvakrát týdně veřejnosti. Otevřeno je v sobotu a v úterý. Vstupné činí pět euro, sraz zájemců je u vchodu do fortu v 15h. Prohlídka trvá přibližně 90 minut. Trasa vede od vchodového objekt cestou ke kasárenskému objektu. Na parapetu je zde vystaveno několik kusů dělostřelecké techniky, například kanón Hotchkiss ráže 47mm. V samotných kasárnách se nachází řada expozic věnovaných nejen pevnosti Barbonnet, ale také Maginotově linii, vystaveno je zde množství vnitřního vybavení a výzbroje, dělostřeleckých granátů a uniforem. Ve velice dobrém stavu se zachovala také pekárna. Další kusy dělostřelecké techniky jsou vystaveny na hlavní galerii v podzemí tvrze. Tudy cesta vede až do útrob severní kopule Mougin (Jean dArc). Po její prohlídce následuje výstup na povrch tvrze ke kopulím Mougin a otevřeným postavením pro dělostřelectvo. Okolo jižní kopule se vstupuje zpět to útrob fortu a po schodišti se z kasáren sestupuje zpět ke vchodovému objektu.

Návštěva výborně zachovalého fortu lze rozhodně doporučit a nejen kvůli jedné ze dvou kompletně zachovalých kopulí Mougin, kterou lze ve Francii navštívit. (jak již bylo zmíněno, druhá se nachází ve Fortu Villey-le-Sec nedaleko Toulu)