Forty tvořily páteř obrany opevnění budovaného v systému Séré de Riviéres. V první stavební fázi se jednalo o rozlehlé stavby provedené především z kamene, které byly ohraničeny hlubokým ochranným příkopem. Jeho obě strany byly vyzděny, přičemž na eskarpové straně byly umístěny kaponiéry (případně podvojné kaponiéry), které pomocí rychlopalných kanónů chránily přístup do nitra fortů.
Hlavní vchod byl řešen různými variantami, obvykle se jednalo o padací most vedoucí přes příkop, použito bylo případně různých variant výsuvných mostů, na vnější straně příkopu byl případně budován malý objekt chránící příjezdovou cestu. V rámci pozdějších rekonstrukčních prací byly budovány další alternativní vstupy, které měly být používány v průběhu války. Ty již byly postupně ukrývány pod zem a s nitrem pevnosti byly spojeny spojovací chodbou. V rámci výstavby podzemních prostor v průběhu 1. světové války pak získávaly forty vstupy umístěné hluboko v týlu, skryté před nepřátelským pozorováním a dělostřeleckou palbou.
Jádrem fortů byla hlavní kasárenská budova, jejíž velikost se odvíjela od plánované výzbroje a velikosti posádky. Kromě ubikací zde nechyběla ani kuchyně, zásobníky na vodu, pekárna, sociální zázemí a další podpůrné vybavení. V blízkosti byl umístěn také hlavní sklad munice (střelného prachu).
Hlavní spojovací cesta pak vedla okolo hlavních otevřených postavení pro dělostřelectvo a pohotovostních úkrytů pro posádku a případně také děla. Celá tato v podstatě stěžejní část fortů se již velmi záhy ukázala v souvislosti s bouřlivým vývojem dělostřelecké munice jako beznadějně zastaralá. Před dělostřeleckými postaveními byly případně vybudovány také postavení pro pěchotu.
Teprve v rámci dalších modernizací (tam kde k nim došlo), bylo provedeno zesílení stávajících objektů betonem, vystavěny nové objekty pro pancéřové prvky a všechny důležité části tvrze byly spojeny chodbou umístěnou několik metrů pod povrchem terénu. Postupně byly také nahrazovány kaponiéry kasematami v kontreskarpové stěně ochranného příkopu, které byly napojeny chodbou na centrální část fortů.
Kasárna, Kaponiéry, Kasematy,...
Na strategicky výhodných místech mezi velkými forty byly již brzy po zahájení pevnostní výstavby budovány pěchotní tvrze. Z počátku se jednalo o jednoduché zemní stavby doplněné úkrytem a obehnané obvodovou protipěchotní překážkou. V rámci modernizací opevnění se jim však dostalo výrazné pozornosti a řada z nich byl podstatně modernizována a tak často paradoxně disponovaly v průběhu války větší bojovou hodnotou než samotné forty. Modernizace tvrzí a výstavba nových neměla žádný jednotný klíč. Budována byla poměrně velkoryse vybavená zařízení, která disponovala silnou dělostřeleckou výzbrojí. Do soustavy tvrzí se tak dostávaly objekty pro kulometné a dělostřelecké výsuvné otočné věže, kasematy Bourges pro boční palbu dělostřelectva a odolné kasárenské budovy.
Jednotlivé objekty měly obvykle samostatné vchody z centrálního nádvoří. Teprve v průběhu války byly raženy dodatečné podzemní prostory, které umožňovaly bezpečný pohyb mezi jednotlivými stavbami během těžké dělostřelecké palby. Další formou byly větší monoblokové stavby, kde byly kasárenské objekty kombinovány s objekty pro výsuvné otočné věže pro kanóny nebo těžké kulomety a pozorovacími stanovišti.
Na opačném spektru se nacházejí malé moderní pěchotní tvrze vybudované také z betonu, které byly tvořeny pouze velkým bojovým úkrytem, který měl na své stropnici umístěny střelecké parapety. Hlavní výzbroj, čtyři těžké kulomety, byly umístěny přímo na parapetu. Do samotného objektu byl zapuštěn také pozorovací zvon malého typu. V blízkosti se nacházela obvykle pouze protipěchotní obvodová překážka.
Již od počátku výstavby fortů systému Séré de Riviéres byly mezilehlé prostory zahušťovány řadou dalších menších staveb, přičemž intenzita výstavby postupně narůstala s blížící se válkou. Důvodem ani tak nebyla předzvěst blížícího se konfliktu, ale snaha rozptýlit hlavní výzbroj a skrýt ji před nepřátelským dělostřelectvem do menších objektů. Budována byla řada staveb, jejímž hlavním cílem bylo poskytnout bezpečné útočiště, a to jak pro pěchotu, tak i pro potřebnou munici.
Budována byla řada rozptýlených dělostřeleckých baterií, které se přesunuly z valů hlavních fortů do skrytých postavení mimo dohled nepřátelských jednotek. Na vybraných místech byly budovány v blízkosti bojových úkrytů pro pěchotu betonové zákopy se střeleckými postaveními a sklopnými pancéřovými štíty.
