Kasárna

 

Největší stavbou v rámci fortů byly kasárenské budovy. Jejich velikost a vybavení se odvíjelo od požadované síly posádky. Umístěny byly obvykle do prostřed fortu, případně byla kasárenská budova umístěna na hraně týlové strany ochranného příkopu. Stavba byla v první fázi výstavby provedena obvykle z kamene s klenutými stropy. Pokud byla kasárenská budova umístěna uvnitř objektu, disponovala také nádvořím (v některých případech dvěma). Opět v závislosti na velikosti mohla mít kasárna jedno až čtyři patra. Budova bylo po dokončení zahrnuta dostatečnou vrstvou zeminy.

Jak již bylo dříve uvedeno, součástí kasáren byly především ubikace pro posádku. Krom toho se zde nacházela kuchyně, pekárna na chleba, velitelské stanoviště a sociální zázemí.

Všechny místnosti původně disponovaly okny, které zajišťovaly dostatečné osvětlení. Pro umělé osvětlení sloužily především petrolejové lampy. Stavby dále často disponovaly velkým množstvím ventilačních komínů, které byly vyvedeny přímo na jejich stropnici.

V rámci modernizací byly kasárenské objekty ukrývány hlouběji pod zem, a to i za cenu částečného zasypání již dříve postavených staveb. Případně okolo nich byly stavěny betonové ochranné krunýře. Stropnice byly dále zesilovány vrstvou písku, na kterou byla umístěna vrstva betonu.

U moderních staveb budovaných před vypuknutím války již byly kasárna ve většině případů ukryta zcela pod zemí, i když jak se v průběhu bojových operací ukázala, ne v dostatečné hloubce pod povrchem.

 

 

 

 

 

Kaponiéry a kasematy

 

Obranu příkopu obklopujícího jednotlivé forty měly v první stavební fázi na starosti kaponiéry umístěné na eskarpové straně. Jejich stavba byla provedena z kamene, ve střílnách byly nejčastěji umisťovány rychlopalné kanóny různých ráží. Případně objekty disponovaly také střílnami pro ruční zbraně. Ve střeleckých místnostech se nacházely průduchy pro bezpečnou ventilaci.

V základním provedení byly budovány jednoduché a podvojné kaponiéry, lišící se počtem směrů, do kterých působila hlavní výzbroj. Do jednoho směru obvykle působily dva kanóny. Ve výjimečných případech mohly být kaponiéry dvoupatrové.

Prostory pod střílnami hlavních zbraní byly vybaveny diamantovým příkopem, který bránil zasypání střílen zeminou odletující od dělostřeleckých výbuchů a také přiblížení nepřítele do bezprostřední blízkosti.

Na fotografii je zachyceno ne zcela obvyklé obranné řešení, kdy kaponiéra postřeluje zemní val spojující reduit fortu Villey-le-Sec se severní baterií.

V souvislosti s nástupem moderní dělostřelecké výzbroje, která byla schopná ve velkém měřítku ostřelovat forty za použití strmých trajektorií letu, se dostala celá část obranných příkopu na eskarpové straně do velkého nebezpečí. Pro nepřátelské dělostřelectvo již nebylo složité kaponiéry velice úspěšně ničit i z větších vzdáleností.

Na tento problém bylo záhy reagováno změnami ve výstavbě moderních fortů a modernizacemi těch stávajících. Poslední fotografie tak zachycuje finální řešení celého problému. Val na eskarpové straně příkopu je proveden pouze ze zeminy. Vybetonována je pouze kontreskarpová (vnější) část, na vrchu byla navíc umístěna fortová mříž a před ní protipěchotní překážky, které znesnadňovaly přiblížení. Kaponiéry byly nahrazeny kasematami na kontreskarpové straně, což znemožňovalo jejich přímé zasažení. Opět mohly být stavěny v jednoduchém, nebo podvojném provedení, ani zde nechyběl diamantový příkop a výzbroj obvykle tvořily dva rychlopalné kanóny působící do jednoho směru, případně byly doplněny střílny pro ruční zbraně. Prostor před nimi byl chráněn pomocí diamantového příkopu. Kromě přístupu podzemní chodbou z nitra fortu bylo možné použít také východ do samotného příkopu, který se však používal pouze v případě míru. Instalováno mohlo být také zařízení pro osvětlování příkopu v noci. K dispozici bylo základní ubytovací a sociální zázemí.

 

 

 

 

 

 

Kasematy Bourges

 

Výsledkem rozsáhlých testů nových materiálů a vybavení ve vojenském prostoru Bourges na konci 80. let 19. století byla mimo jiné po něm pojmenovaná kasemata pro dělostřeleckou výzbroj. Celá stavba byla provedena ze železobetonu s dostatečně silnými stěnami i stropem, což z nich činilo velmi odolnou stavbu.

Jedná se o výsledek snahy ukrýt hlavní výzbroj fortů do bezpečných úkrytů. Z mnoha navrhovaných variant nakonec vyplynul kompromis spočívající v umístění dělostřelectva pro boční palbu do střílen pod betonem a děla pro přímou palbu do výsuvných otočných věží. Kasematy Bourges se tak staly v rámci modernizací nejen integrovanou součástí fortů, kdy byly často přímo napojeny na podzemní komunikace, ale také byly budovány v rámci modernizací pěchotních tvrzí.

Kasematy jsou stavěny tak, aby zůstaly skryté před nepřátelským pozorováním, umístěny jsou tak do týla samotných fortů. Před pozorováním a nepřátelskou palbou je chrání zemní val a v prostoru před střílnami také mohutné betonové ucho, které znemožňuje přímou palbu do střílen, aniž by protivník nevstoupil do palebného vějíře kasematy.

Původní plány počítaly s umístěním těžších kalibrů, nakonec se však v kasematách zabydlely dva kanóny ráže 75 mm. Každý byl v samostatné místnosti, k dispozici bylo také pozorovací stanoviště. Manipulaci s kanónem usnadňovaly kolejnice umístěné pod stropnicí. Ve spodním patře objektu byly umístěny zásoby munice.

 

 

 

 

 

Pancéřové baterie

 

V rámci rozsáhlých rekonstrukcí v posledních letech před vypuknutím války byly budovány pancéřové baterie, jejichž výzbroj měly tvořit výsuvné otočné věže s kanóny větších ráží, případně otočné kopule typ 155C.

Tyto betonové stavby byly zapuštěny pod úroveň terénu a jediná výzbroj tak byla umístěna v pancéřových věžích. Celá stavba byla navíc vysunuta mimo prostor fortů, který byl ohraničen ochranným příkopem. Se zbytkem objektu byl spojen pomocí podzemní galerie.

Velké množství těchto staveb se nepodařilo dokončit (až již stavebně, nebo nedošlo k dodávce pancéřových prvků). Výše uvedena fotografie zachycuje pancéřovou baterii fortu Villey-le-Sec, kde jsou momentálně instalovány vrchlíky kopulí 155C.

 

 

 

 

Objekt pro světlomet

 

Spíše zajímavostí, než typickým představitelem staveb budovaných v rámci fortů, je postavení pro světlomet, které bylo vybudováno pouze ve dvou kusech. Jedná se o jednoduchou betonovou stavbu, která nahrazuje výsuvné otočné věže pro světlomety. Samotný otvor pro světlomet je chráněn pomocí posuvných ocelových plátů, které jsou uvnitř uchyceny v kolejnicích. Světlomete bylo možné manipulovat pomocí železnice, která byla zabetonována do podlahy. Součástí byla také samostatná místnost, do které bylo možné v případě potřeby se světlometem zajet a tak ho ochránit před případnou přímou dělostřeleckou palbou. Nevýhodou byl omezený prostor, ve kterém mohl světlomet působit.