Kopule Mougin

V roce 1876 přichází Mougin s první pancéřovou otočnou kopulí pro dvojče kanónů de Bagne 155L. Fakticky se jedná téměř o kopii kopulí produkovaných Grusonem v Magdeburgu. Ve Francii se o produkci tohoto zbrojního systému starala společnost Chatillon-Commentry. Skládá se z několika dílu mohutných litinových prefabrikátů. Jedinou možností jak zničit s tehdejším dělostřelectvem tyto kopule je řadou přímých zásahů doslova rozlámat kopuli na kusy. K tomu je však za potřebí munice v přibližně trojnásobné hodnotě, než má samotná kopule. Kopule je schopná rotace za tři, respektive jednu minutu. Dvojice kanónů je schopná pálit na vzdálenost přesahující 7.000 metrů. Původní manuální ovládání nahrazuje postupně parní stroj, který pohání naviják. Nevýhodou je přílišná velikost kopule (6 metrů v průměru) a její snadná identifikovatelnost na povrchu fortů. Cena bez výzbroje a munice činila okolo 200.000 Fr. Vyprodukováno bylo patrně více než 20 kusů této zbraně.

Celá kopule včetně interiéru je postavena otočném čepu vybaveném šestnácti koly, které umožňují její rotaci. Ta je prováděna pomocí navijáku, který původně ovládalo šest mužů. Ti byli později nahrazení parními stroji, které však měly značné demaskující účinky. Celková hmotnost kopule usazené na otočném čepu činila 180 tun. Odpalování granátů probíhalo elektricky. Přesnost míření usnadňovala stupnice umístěná po obvodu otočných kol.

Samotná stavba objektů pro kopule Mougin byla provedena z kamene, pouze stropnice a podlaha pod kopulí byly obvykle provedeny z betonu.

Kompletní kopulí jsou vybavena dvě muzea na území Francie - Fort Villey le Sec v Toulu a Fort Barbonnet (Suchet) nedaleko Sospelu v Přímořských alpách, přičemž kompletní vybavení kopule ve Villey-le-Sec pochází z druhé kopule fortu Barbonnet.

St. Chamond a Montlucon

V roce 1888 byla vypsána soutěž na dodávky modernějších zbrojních systému, které by nahradily v té době již lehce zastarávající kopule Mougin. Této soutěže se zúčastnily tři kopule, přičemž žádná z nich se nedostala pro potřeby francouzské armády do sériové výroby. Po provedení testů však byly kopule repasovány a použity při výstavbě moderních fortů.

Soutěže se zúčastnily dvě na pohled podobné věže - Saint Chamond a Montlucon. Věže reagují na problémy věží Mougin, mají daleko nižší profil, což snižuje pravděpodobnost jejich přímého zásahu. Zaoblení navíc zvyšuje pravděpodobnost odražení střely. Také průměr se snižuje pod pět metrů. Výzbroj tvoří opět kanóny 155L s hydraulickou brzdou umístěné těsně nad úrovní terénu. Testy v roce 1888 vystavují červenou k dodávkám této kopule do francouzských opevnění pro jejich slabou odolnost a vysokou pravděpodobnost zasypání materiálem při výbuších v okolí.

Obě kopule směřují do pevnostního města Toul. Kopule Montlucon do fortu Lucey, kopule Saint Chamond do fortu Saint Michel. Ani jedna se nedochovala do dnešních dnů.

Přiložená fotografie pochází z fortu Loncin pevnostního prstence Lutych v Belgii. Sem a do dalších zemí byly s úspěchem dodávány velmi podobné kopule těm, které se zúčastnili zkoušek v roce 1888 ve Francii.

Kopule 155C

Kopule 155 C až nápadně připomíná věže produkované koncem 19. století společností Gruson. Jedná se o malou otočnou kopuli pro jeden kanón ráže 155 mm s krátkou hlavní. Kopule měly být umísťovány pod úrovní okolního terénu, aby bylo znemožněno jejich pozorování a přímé ostřelování. Průměr kopule klesl na 3 metry, pancéřování bylo silné 30 cm. Krátký kanón ráže 155 mm měl v tomto provedení maximální dostřel okolo 7.000 metrů.

Do vypuknutí války bylo osazenou pouze několik málo kusů této zbraně. Ve zbylých případech se nepodařilo objekty pro tuto zbraň do vypuknutí války stavebně dokončit. V současné době je možné prohlédnout si jediný sestavený exemplář této věže ve venkovní expozici muzea tvrze Villey-le-Sec. Druhý vrchlík se zatím nachází nedaleko v rozloženém stavu.