Fort Villey-le-Sec

Fort Villey-le-Sec tvořil páteř obrany ve východní části pevnostního prstence Toulu. Hlavním cílem bylo blokování strategické výšiny, ze které bylo možné ovládat rozsáhlé území až k samotnému městu. Na jižní straně byl celý komlex pevnostních staveb ohraničen strmými srázy spadajícími k řece Mosele. Shodou okolností se přímo na místě plánovaného fortu nacházela obec Villey-le-Sec. Místo demolice a finančně náročnému vykupování pozemků a budov bylo rozhodnuto, že bude obec doslova obestavěna pevnostními objekty, což z ní činí patrně nejopevněnější vesnici na světě.

Na dominantní výšině nad obcí byl postaven centrální fort čtvercového tvaru, který je označován jako Reduit. Hlavní výzbroj tvořila litinová kopule Mougin pro dvojici kanónů ráže 155 mm. Ochranu příkopu zajišťovaly kaponiéry, které byly v rámci modernizačních prací nahrazeny kasematami umístěnými v kontreskarpové zdi. Před obec byly v linii postaveny Batterie Nord, Redan Est a Batterie Sud, původně plánované pro dělostřelectvo v otevřených postaveních. S Redutem byly spojeny zemním valem, který byl postřelován zbraněmi umístěnými v kasematách.

V rámci modernizačních prací došlo v rámci Reduitu k úpravám objektů postřelujících ochranný příkop a k zesílení některých částí vnitřních staveb. Vybudována byla také samostatná dělostřelecká baterie s pozorovatelnou napojená na centrální objekt podzemní komunikací. Osazena měla být dvojicí kopulí 155C, k čemuž však do vypuknutí války nedošlo. V současné době byly vrchlíky této zbraně dovezeny z jednoho z fortů pevnostního prstence Epinal a jedna z nich je již osazena na stropnici objektu, který je částeně poničen výbuchem. Navíc bývá často zatopen vodou.

Rozsáhlejší výstavba se dotkla především baterií na čele fortu. Každý z nich obdržel odolný betonový úkryt. Na severní baterii byly vybudovány objekty pro kulometnou otočnou věž a pro výsuvnou otočnou věž pro dvojici kanónů ráže 75 mm. Redan Est byl zesílen kombinací již zmíněného odolného úkrytu s objektem pro výsuvnou otočnou věž pro dvojici kanónů ráže 75 mm a dvěma pozorovatelnami. Baterie jih získala pouze zmiňovaný pěchotní úkryt, i když v jejím rámci byla plánována výstavba řady dalších staveb, k jejichž realizaci nikdy nedošlo.

V současné době se ve fortu nachází jedno z nejzajímavějších muzeí věnovaných fortifikacím systému Séré de Riviéres. Všechny části fortu se zachovaly ve velice dobrém stavu. Jejich povrch je dobře udržován. V rámci prohlídkové trasy jsou navštíveny Batterie Nord a Reduit. Zbrojní systém ve věži Mougin původně pochází z Fortu Barbonnet, který se nachází nedaleko Sospelu v Přímořských alpách. Redan Est je možné volně navštívit, Batterii Sud je možné si prohlédnout alespoň zvenčí. Muzeum je přístupné od května do září každou neděli od 15 hodin. V letních měsících je otevřeno denně kromě pondělí. Přesné termíny je vhodné ověřit na internetových stránkách.

Baterie Sever

Prohlídková trasa muzea začíná v malém domku před vchodem do Baterie Sever, kde je možné zakoupit vstupenky. Baterie byla vybudována v letech 1875 - 1879. Původně měla být vyzbrojena devíti kanóny ráže 155 a 138 mm umistěnými v otevřených postaveních. V traverzách mezi nimi se nacházely pasivní úkryty pro obsluhu. Konstrukce byla kamenná, uprostřed baterie se nacházel sklad munice, stanoviště řízení palby a hlavní vchod. Po obvodu byl vyhlouben ochranný příkop, který byl na čele chráněn podvojnou kaponiérou. Na severozápadním křídle se nacházela jednoduchá kaponiéra, která postřelovala příkop vedoucí směrem k centrálnímu fortu (Réduitu). Obranu příkopu zajišťovaly děla různých typů, které se v průběhu let značně měnila - nacházela se zde například "kulometné děla" (Canon à balles de Reffye 1866), nebo později revolverové kanóny.

Na pravém křídle baterie byl vybudován v letech 1888-1890 odolný pěchotní úkryt pro 104 vojáků, čímž byla zahájena postupná rekonstrukce baterie. Zbytek modernizačních prací se následně soustředil na levé křídlo baterie. V letech 1905 - 1907 došlo postupně k instalaci otočné výsuvné věže pro těžký kulomet, dvou pancéřových pozorovacích zvonů a nakonec zde své místo nalezla také otočná výsuvná kopule 75R 05. Ta nahradila původně plánovanou kasematu Bourges. Za pozornost stojí také betonový pěchotní parapet nedaleko věže. V rámci této modernizační fáze byl již stavebním materiálem železobeton.

Prohlídková trasa začíná ve vstupu do baterie. Následuje cesta do samostatného objektu pro otočnou výsuvnou věž 75R 05. Po prohlídce interiéru a ukázce funkčnosti následuje z vnějšku vděčná ukázka vysunutí a zasunutí věže spojená s výstřelem z jednoho z kanónů. Kolem obou pozorovacích kopulí a otočné výsuvné věže pro těžký kulomet vede trasa do poterny, ústicí do zrekostruované podvojné kaponiéry, která se nachází na čele baterie. V jedné ze střílen je instalována maketa 4 liberního kanónu. Odtud se pokračuje ven z baterie podél příkopu (Courtine Ouest) k centrálnímu fortu (Réduit). Do něj návštěvníky dopraví vlak úzkorozchodné železnice.

Réduit

Čtvercový zděný fort byl vybudován v letech 1875-1879. Jednalo se o mohutnou stavbu s rozlehlým zázemím soustředěným okolo centrálně umístěné otočné kopule Mougin pro dvojici kanónů ráže 155mm. Obrana příkopu byla původně zajištěna dvojicí jednoduchých a jednou podvojnou kaponiérou. Přímo z příkopu se vstupovalo do chodby vedoucí do kaponiéry postřelují příkop vedoucí k Baterii Sever (Courtine Ouest). Po obvodu kopule Mougin byla rozmístěna čtveřice kasárenských bloků s nádvořím. Na valech fortu byla v průběhu let rozmístěna různá dělostřelecká výzbroj až do ráže 155 mm a moždíře do ráže 220 mm. Do roku 1900 byly provedeny pouze menší modernizační práce spočívající v zesílení obvodových překážek, výstavbě odolných kasáren z prostého betonu pro 107 vojáků a elektrifikaci.

V letech 1905-1914 ovšem proběhla zásadní modernizace, v rámci které byla zbourána značná část fortu. Stavebním materiálem již byl železobeton. Jako první byly odstraněny kaponiéry, nahrazené kontreskarpovými kasematami (kufry). Vybourána byla značná část vnitřních prostor, do kterých byly vestavěny dvě nové odolné hlavní galerie a navazující poterny. V místě původního vchodu pak byl vybudován nový kasárenský trakt s kapacitou 180 mužů s veškerou infrastrukturou (kuchyně, pekárna, sociální zázemí). Zodolněny byly sklady munice a střelného prachu a vybudována také nová strojovna, došlo také na modernizaci pohotovostních úkrytů a výstupů na val. Jako poslední přišla na řadu externí pancéřová baterie pro dvojici kopulí 155C. K dispozici byla také externí pozorovatelna pro řízení palby. Všechny objekty byly propojeny podzemím. Naopak zachovány zůstaly všechny čtyři nádvoří s původními zděnými kasárnami.

Vláček úzkorozchodné železnice zajíždí až do prostoru před podvojnou kasematou na čele fortu. Zde se vstupuje do jejího interiéru. Jedna ze střeleckých místonstí je zcela vybavena a nachází se v ní jediný zachovalý exemplář revolverového kanónu ráže 40 mm (viz niže). Trasa pokračuje poternou do fortu. Jako první jsou navštíveny muniční sklady, za kterými je umístěno schodiště a prostor pro výtah do pohotovostního úkrytu. Z něj je možné vyjít na povrch fortu, kde se nachází zdejší hlavní exponát - zachovalá kopule Mougin včetně vnitřního vybavení (viz níže). Stejnou cestou se návštěvníci vrací zpět do hlavní galerie pod věž Mougin, zde se nachází strojovna a schodiště vedoucí k ovládání věže. Spletí kasárenských sálu se pokračuje k hlavnímu vchodu, který je součástí moderního kasárenského bloku s veškerou infrastrukturou. Kromě zachovalých ubikací, pekárny, kuchyně a sociálního zázemí jsou zbývající sály využity pro expozici zabývající se vnitřním vybavením jak francouzských, tak německých pevností. Jde především o různé typy munice, osvětlení včetně reflektorů, komunikačních prostředků a pevnostní výzbroje.

Věž Mougin

V roce 1876 přichází Mougin s první francouzskou pancéřovou otočnou kopulí pro dvojče kanónů de Bagne 155L. Fakticky se jedná téměř o kopii německých kopulí produkovaných společností Gruson v Magdeburgu. Ve Francii se o produkci tohoto zbrojního systému starala společnost Chatillon-Commentry. Skládá se z několika dílu mohutných litinových prefabrikátů. Kopule je schopná rotace za tři, respektive jednu minutu. Dvojice kanónů má dostřel přesahující 7.000 metrů. Původní manuální ovládání postupně nahradil parní stroj, který poháněl naviják. Nevýhodou byla přílišná velikost kopule (6 metrů v průměru) a její snadná identifikovatelnost na povrchu fortů. Cena bez výzbroje a munice činila okolo 200.000 Fr. Vyprodukováno bylo 25 kusů této pevnostní zbraně.

Celá kopule včetně interiéru je postavena na otočném čepu vybaveném šestnácti koly, které umožňují její rotaci. Ta je prováděna pomocí navijáku, který původně ovládalo šest mužů. Ti byli později nahrazení parním strojem, který však měl značné demaskující účinky. Celková hmotnost kopule usazené na otočném čepu činila 180 tun. Odpalování granátů probíhalo elektricky. Přesnost míření usnadňovala stupnice umístěná po obvodu otočných kol. Samotná stavba objektů pro kopule Mougin byla provedena z kamene, pouze stropnice a podlaha pod kopulí byly obvykle provedeny z betonu. Místnost pro osazení věže má průměr 8,5 metrů. Část stropnice je tvořena předpancířem o tloušťce 20 centimetrů. Doprostřed místnosti je pak osazena samotná kopule s tloušťkou litinových segmentů 60 centimetrů. Samotná lafetace děl vypadá v interiéru věže značně archaicky. Poškození kopule vlevo nad střílnami pochází až ze závěru 2. světové války a bylo způsobeno útočící americkou armádou při obsazování města Toul.

Podvojná kasemata (kufr)

Chloubou moderní železobetonové podvojné kasematy na ochranu příkopu je zrekonstruovaná střelecká místnost, ve které se kromě 12 liberního kanónu nachází také jediný zachovalý exemplář rotačního kanónu ráže 40 mm. Originální název zněl 40 mm revolverový kanón Model 1879 Hotchkiss. Ve své době se jednalo o častou výzbroj kasemat a kaponiér francouzských fortů, která byla určena vzhledem ke svému účinnému dostřelu 300 - 500 metrů k ničení živé síly na dně příkopu. Pět hlavní se otáčelo při palbě okolo středového nosníku. Palba byla prováděna točením klikou, plynulý přísun nábojů byl zajištěn pomocí podavače. Maximální teoretická kadence činila 60 ran za minutu. V každém náboji se nacházelo 24 olověných kuliček. Na boku místnosti nechyběl reflektor pro osvětlování příkopu v noci.