Věž Buissiére

 

První výsuvnou otočnou věží a zároveň i nejdražší, nejporuchovější a v jediném exempláři vyrobenou se stala věž Buissiére model 1888. Jednalo se o posledního neúspěšného kandidáta na dodávky moderních zbrojních systému v soutěži konané v roce 1888. Dodavatelem byla společnost Chatillon Commentry.

Tloušťka pancíře dosahuje až 45 cm, průměr kopule téměř čtyř a půl metru. Vysouvání věže umožňoval parní stroj. V testech poráží tato věž svého konkurenta, otočnou věž St. Chamond a Montlucon, především díky větší odolnosti v zasunuté poloze. Jejímu většímu nasazení brání především dvě věci. Jednak se jedná o velice nákladné zařízení, jehož cena dosahuje neuvěřitelných 1 milion Fr (v dnešních cenách necelých 250 milionů korun)

K tomu se přidává velká složitost celého zařízení, které je navíc poruchové, což se ukáže v průběhu války, kdy je jediný exemplář této zbraně osazen nedaleko fortu Souville ve Verdunu, kde vytvořil samostatnou dělostřeleckou baterii. Problémy jsou především s elektrickým odpalováním děl, většinu bitvy je tak kopule opravována (po vážném incidentu s předčasným odpálením granátů) a používána pouze jako velitelské a pozorovací stanoviště.

 

 

 

 

 

Věž Galopin 155L

 

V roce 1889 přichází první výsuvná otočná věž, která se dočká většího nasazení ve francouzském opevnění (5 kusů). Jedná se o věž Galopin, jejíž výzbroj tvoří dvojče kanónů Bagne 155L, v tomto provedení s maximálním dostřelem 7.500 metrů.Tento zbrojní systém produkovala společnost Schneider. Oproti svým předchůdcům byl proveden velký posun ve zjednodušení ovládání a manévrování s kopulí. Celý objekt, ve kterém byl tento zbrojní systém umístěn, byl postaven z betonu.

Kopule má v průměru úctyhodných 550 cm, ve vysunuté poloze vyčnívá nad okolní terén přibližně 50 cm. Hmotnost dosahuje 200 tun. Vysouvána je pomocí dvou na stranách umístěných protizávaží. Díky nim stačí věži na vysunutí, palbu a zasunutí necelých 5 vteřin. Posádku tvoří 17 mužů, kteří zvládnout elektricky odpálit dvě salvy za minutu. I zde však cena dosahovala úctyhodných 850.000 Fr, což tuto zbraň diskvalifikovalo od hromadnějšího nasazení.

 

 

 

 

 

Věž Galopin 155R

 

Zatímco v období těsně před vypuknutím 1. světové války byla problematika blízké obrany a obrany na střední vzdálenosti úspěšně vyřešena pomocí výsuvných otočných věží pro těžké kulomety a kanóny ráže 75 mm, nedisponovaly forty stále ve větším měřítku zbraní, která by byla schopná vést úspěšnou protibaterijní činnost na větší vzdálenosti.

V roce 1905 se věž Galopin 155L dočkala svého přímého následovníka. Jednalo se o model 155R 07, který byl vybaven pouze jedním rychlopalným kanónem, snížena byla také hmotnost samotné věže a především její cena, která klesla k půl milionu frankům. Díky tomu bylo vyrobeno 16 kusů této věže. Bezpochyby nejznámější exemplář se nachází na stropnici tvrze Douaumont pevnostního prstence Verdunu, další kus je možné obdivovat v muzeu tvrze Uxegney u Epinalu.

Pro tuto kopuli jsou budovány rozměrné betonové objekty. Ovládací mechanismus se oproti svému předchůdci příliš nezměnil. V nejnižším patře je umístěn ovládací mechanismus umožňující vysouvání a rotace. K dispozici byl také sklad munice. V prostředním patře se nacházely muniční výtahy, pohotovostní zásoby munice a ovládá rotace pro účely přesného míření. V horním patře se nachází samotná hlavní zbraň.

 

 

 

 

 

 

Věž 57mm

 

Pro účely francouzského opevnění byla v roce 1893 zkonstruována nová výsuvná otočná věž, ve které se počítalo s nasazením dvojice kanónů ráže 57 milimetrů. Producentem byla společnost Chatillon Commentry. Při konstrukci se vycházelo ze zkušeností s konstrukcí starších výsuvných otočných věží, které byly ve Francii a také v Německu produkovány především pro potřeby exportu.

Hlavním úkolem věže byla obrana na malou a případně také střední vzdálenost. Jako vhodná zbraň se tak jevily kanóny ráže 57 mm, které byly hojně používány právě v exportních zbrojních systémech. I tak je tato ráže považována za nedostatečnou a proto se vyprodukovat podařily pouze čtyři kusy. Další produkci hatí příchod výborných kanónů ráže 75mm. Z tohoto důvodu jsou i instalované kopule později přezbrojeny na kanóny ráže 75mm. To se týká také jediného zachovalého exempláře, který se dnes nachází v objektu Ouvrage Est du Viex-Canton.

Samotný ovládací mechanismus se konečně po řadě pokusů podařilo výrazně zjednodušit a tato kopule se ve svém základním mechanismu stává předobrazem pozdějším moderních francouzských výsuvných otočných věží.

Jediný zachovalý exemplář této kopule se nachází v pevnosti Toul v objektu Ouvrage Est du Vieux - Canton. V současné době je tvrz v majetku nedaleké obce Saint - Etienne, v interiéru probíhá rekonstrukce a je příležitostně zpřístupňován veřejnosti.

 

 

 

 

 

Věž 75R 05

 

Konečně v roce 1901 vzniká kopule 75R 05, která tvoří nejefektivnější výzbroj francouzských fortifikací před vypuknutím války. Dvojče kanónů ráže 75 mm má jako hlavní cíl blízkou obranu tvrzí a mezilehlých prostorů. Tento úkol ulehčuje poměrně velká palebná kadence zbraní, která umožňuje vypálit okolo 22 ran za minutu s maximálním dostřelem 4.900 metrů. Rychlé vysouvání věže umožňuje protizávaží o váze 7 tun, které pákovým efektem zdvihá věž o hmotnosti okolo 45 tun.

Ovládací mechanizmus a samotné kanóny se nacházejí ve třech patrech nad sebou. Na nejnižším patře se nachází protizávaží umožňující vysouvání věže a technické zázemí, v prostředním patře se nacházelo ovládání věže a jeho velení, v horním patře se nacházely samotné kanóny. Cena pohybující se pouze okolo 30.000 Fr umožňuje masové nasazení na modernizovaných francouzských fortech.

Vyrobeno je postupně 77 kusů této zbraně, která se v průběhu války ukazuje ve velice dobrém světle. Z tohoto důvodu je později osazována do objektů budovaných na Maginotově linii a tvoří základ při konstrukci moderních výsuvných otočných kopulí stavěných ve 30. letech 20. století. Ve třech patrech ovládalo věž 15 mužů posádky. Přímo v objektu byl většinou osazen také pozorovací zvon, který ulehčoval řízení palby.