Sbarramento Versciaco

 

Druhým opěrným bodem v údolí Pusteria od hranic s Rakouskem bylo Versiaco. Před ním se nacházel přímo na hranicích opěrný bod Prato Drava, v týlu se nacházelo nejbližší opevnění na přístupech k Toblachu/Dobbiacu. Právě zde mělo původně vyrůst vůbec první opevnění v tomto údolí, také později zde byla plánována výstavba silného uzávěru, ať již podle zásad oběžníku 7000, tak později 15000. Nicméně do ukončení stavební činnosti na počátku 40. let se podařilo realizovat pouze 6 objektů, z toho 4 monoblokové. Jediný kavernový vznikl sloučením dvou zamýšlených objektů do jednoho celku, s označením Opera 20-21.

Údolí bylo před obcí Versiaco přehrazeno necelých 400 metrů dlouhým protitankovým příkopem, přičemž komunikace bylo možné uzavřít pomocí ocelových lan. Na obou stranách příkopu byly vybudovány bojové objekty s kulometnou a protitankovou výzbrojí. Na severní straně se jednalo o monoblokový objekt Opera 18 , který byl vyzbrojen dvojicí těžkých kulometů. V současné době je okolí značně zarostlé a údajně slouží jako skládka.

Na jižní straně byla ve velmi prudkém svahu vybudována kavernovým způsobem Opera 20-21 . Hlavní výzbroj tvořilo celkem 5 těžkých kulometů a dva protitankové kanóny. K dispozici měl být také pozorovací zvon. Stavební práce nebyly do ukončení výstavby v roce 1942 zcela dokončeny, k tomu došlo až v 50. letech. Všechny objekty jsou vestavěny do velmi prudkého svahu a opatřeny maskováním, které pochází z poválečné reaktivace, v rámci které zde bylo osazeno patrně pět protitankových kanónů 90/32L a dva těžké kulomety. Celý prostor je velmi hustě zarostlý a objekty jsou jen velmi těžko fotografovatelné. Vchod se nám nepodařilo najít.

V týlu na jižní straně údolí byly umístěny další dva objekty. Prvním z nich byl monoblok Opera 22. Původní výzbroj tvořil těžký kulomet umístěný ve střílně pod betonem a další dva ve čtyřstřílnové kopuli na stropnici. V poválečné modifikaci byl osazen nejprve kanónem 75/21 a později 90/32L. Nacházel se zde plně vybavený interiér, bohužel v rámci rozšiřování sjezdovky byla celá stavba v roce 2014 vyhozena do povětří. Jedinou památkou tak zůstává čtyřstřílnová kopule pro těžký kulomet umístěná na nově vzniklém parkovišti.

Na nedalekém návrší vedle kostela se nachází Opera 23, která byla vybudována podle oběžníku 7000. Hlavní výzbroj tvořily tři těžké kulomety. Na stropnici byla vybudována betonová "kopule" s betonovými střílnami, jejichž hlavním úkolem byla ochrana vchodu. Již od počátku byla stavba maskována jako dřevěná stodola. K obnově došlo v roce 2010. V současné době se uvažuje o zřízení muzea. Interiér je tak nepřístupný.

Na severní straně údolí se nacházejí poslední dva objekty uzávěru. Nedaleko od protitankového příkopu to je Opera 19, vyzbrojená dvojicí kulometů umístěných v jednostřílnových pancéřových kopulích a protitankovým kanónem ve střílně pod betonem. Pozorování navíc zajišťoval pancéřový zvon. V poválečném období prošla celá stavba reaktivací. Vlivem nedávného sesuvu půdy je objekt částečně zahrnut zeminou, nicméně interiér by měl být stále přístupný, což patrně neplatí o posledním objektů - Opeře 43. Monoblokový objekt byl vyzbrojen dvojicí těžkých kulometů, tato výzbroj se patrně nezměnila ani v rámci reaktivace. V současné době je z větší části zahrnut zeminou. V poválečném období tvořilo posádku tohoto opěrného bodu celkem 180 mužů.