Typologie objektů jugoslávského opevnění

Jugoslávské opevnění je obecně děleno na objekty zesíleného polního opevnění, které tvořily kulometná hnízda pro lehké kulomety a protitanková hnízda se střílnami tvarovanými z betonu, na různé typy kulometných hnízd pro těžké kulomety s pancéřovými střílnami, malé typizované objekty, těžké opevnění a tvrze.

Níže uvedený popis vychází z objektů navštívených v rámci průzkumu opevnění na bývalých italských hranicích v současné Slovinsku a z informací uvedený v publikaci Denkschrift über die jugoslawische Landesbefestigung, který vydala německá armáda v roce 1941.

Kulometná hnízda typu PMG

Kulometná hnízda typu PMG byla budována z prostého betonu o síle 25 cm. Střílny byly tvarované z betonu. Výzbroj tvořil lehký kulomet. Základní podoba střelecké místnosti je znázorněna na obrázku níže. Ke střelecké místnosti byly budovány různě dlouhé přístupové chodby, často s řadou výklenků. Výjimkou není ani spojování více objektů do jednoho celku, případně opatření přístupové chodby střílnami pro ruční zbraně. Budovány byly obvykle v týlu nebo na předpolí hlavní obranné linie opevnění, případně na méně ohrožených místech. Plnily funkci zesíleného polního opevnění.

Kulometná hnízda typu MG

Vyprojektována byla široká škála objektů pro těžké kulomety. Od těch nejjednodušších otevřených stanovišť, ve kterých byl kulomet umístěn na polní lafetě, přes kruhová stanoviště opatřená zastřešením, s čelní sílou stěn 40 cm a stropnicí o síle 20 cm až po malé bojové objekty se sílou stěn a stropů 50 cm opatřené pancéřovými deskami. Také kulometná hnízda byla často napojena na přístupovou chodbu, obvykle s malým úkrytem pro posádku nebo munici. Některé typy disponovaly dokonce střílnou na ochranu vchodu. Jednalo se o nejčastější typ budovaných objektů. Typově se ovšem stále jednalo o objekty zesíleného polního opevnění.

Malé typizované objekty

Malé typizované objekty tvořily po zrušení výstavby těžkého opevnění páteř obrany jugoslávského opevnění. Jednalo se o poměrně silně vyzbrojené kulometné objekty se střílnami P1, kde blízkou obranu zajišťovaly lehké kulomety ve střílnách P3. Odpad nábojnic byl ve většině případů řešen odvodem mimo objekt, buď do jímek, nebo do volného prostoru. V některých případ však směřovaly do dřevěných bedýnek umístěných na podlaze střelecké místnosti. Vchod byl uzavřen pomocí mříže, vstupní chodba byla postřelována pomocí vchodové střílny. Pancéřové dveře vedly do střelecké místnosti, ve které byla ve většině případů umístěna veškerá výzbroj. Pouze výjimečně existovaly komfortnější dvoupatrové varianty. K dispozici byly granátové skluzy pro blízkou obranu. Ve stropnici se nacházely otvory pro periskopy a také pro vystřelování světlic a signalizačních raket. K osazení periskopů však do vypuknutí války nedošlo. Původně plánovaná komunikace mezi objekty pomocí signalizačních raket byla pozdějí nahrazena zařízením pro opickou signalizaci, které bylo umístěno ve zdech objektů. Typově se jednalo o objekty lehkého opevnění.

Objekty pro protitankové kanóny

Velmi členitý terén na většině území Jugoslávie nevyžadoval masivní nasazení protitankových kanónů. Používány tak byly většinou pouze k blokování komunikací. V rámci zesíleného polního opevnění se pro ně budovala betonová hnízda. Masivní nasazení pevnostních protitankových kanónů československého původu se původně předpokládalo v objektech těžkého opevnění a tvrzích. Do vypuknutí války ovšem bylo vybetonováno pouze několik objektů těžkého opevnění v prostoru Logatce a Geronja vas. K dodání této zbraně však nikdy nedošlo a ve střeleckých místnostech byly provizorně nahrazeny v otvorech po neosazených střílnách polní verzí protitankového kanónu. Zkostruován byl také objekt lehkého opevnění (malý typový objekt) pro boční palbu pevnostního protitankového kanónu s identickým osudem, jako v případě těžkého opevnění.

Dělostřelecké objekty

Samostatný dělostřelecký objekt pro čtyři polní kanóny ráže 75 mm se zachoval na jižním úpatí Pleče. Dnes je značně zaroslý a jen obtížně fotografovatelný. Jedná se o poměrně velkou částečně dvoupatrovou stavbu se čtyřmi střeleckými stanovišti oddělenými přepážkami, před kterými se nachází diamantový příkop, do kterého byl sveden i odpad nábojnic. Blízkou obranu zajišťovala jedna střílna P1 pro těžký kulomet.

Objekty těžkého opevnění

Původní plány na výstavbu těžkého opevnění na hranicích s Itálií počítaly s masivním nasazením pancéřových zvonů. Hlavní výzbroj měly tvořil dvojčata těžkých kulometů a pevnostní protitankové kanóny. Blízkou obranu pak lehké kulomety. Vyprojektováno bylo velké množství objektů. K dodání československých komponentů však kvůli vypuknutí války nikdy nedošlo. Vyprodukovat domácím průmyslem se podařily jen dva pancéřové zvony, na dalších stavbách pak byly nahrazeny betonovými věžemi se střílnou P3. K dispozici bylo komfortní vybavení včetně ventilace a strojovny.

Vybetonovat a z větší části vybavit se do vypuknutí války podařilo pouze několik objektu severně od Logatce a v úzávěru silnice u obce Gorenja vas. Objekty u Logatce jsou dnes zcela zastavěny průmyslovým areálem. Dva jednostranné objekty jsou navzájem propojené podzemní chodbou.

Tvrze

Dělostřelecké tvrze měly být opět záležitoství výhradně opevnění na hranicích s Itálií. Jejich výstavba se soustředila do prostoru mezi Logatcem a kótou Blegoš, kde měly svojí palbou blokovat komunikace vedoucí od hranic k Lublani. Stejně jako v případě těžkého opevnění bylo plánováno masivní použití pancéřových prvků, dvojčat těžkých kulometů, pevnostních protitankových kanónů, minometů a houfnic ráže 100 mm československého původu. Plány ovšem postupně prošly řadou škrtů, v rámci kterých se nejen výrazně změnila podoba objektů, ale také jejich počet, přičemž byla zcela škrtnuta těžká výzbroj.

Na začátku války v roce 1941 se na hranicích s Itálií nacházelo v různém stádiu výstavby celkem 6 tvrzí, přičemž výstavba se dostala nejdál na severním křídle u tvrzí Hlavče Njive, Žirovsky vrh a Goli vrh. Zde se podařilo vybetonovat většinu podzemí a stavebně dokončeny zde byly dva objekty, které však již nebyly opatřeny záhozem. Naopak ze tvrzí Sv. Treh Kraljev, Gradiště a Strmica se zachovalo jen málo a v řadě případů jsou veškeré pozůstatky zahrnuty zeminou.

Realizovány byly výrazně zjednodušené objekty, velmi podobné malým typovým objektům, pouze ve větší odolnosti a se silnější výzbrojí. Osazovány byly pancéřové desky P2 pro dva těžké kulomety.