Výzbroj a vybavení

Primární výzbroj jugoslávského opevnění tvořily těžké a lehké kulomety ze zásob polní armády. Ty byly umisťovány v nejjednodušších objektech na dřevěné stolky, případně na polní lafety. V malých typizovaných objektech byly umístěny na jednoduchých pevnostních lafetách. Protitankovou obranu zajišťovaly polní protitankové kanóny umístěné v jednoduchých železobetonových objektech - protitankových hnízdech. Pro potřeby těžkého opevnění a speciálních malých typizovaných objektů bylo počítáno s osazením pevnostních protitankových kanónů československého původu, které ovšem nebyly nikdy dodány. Místo nich byly do střílen provizorně umístěny polní protitankové kanóny ráže 4,7 cm. Do samostatných dělostřeleckých objektů byly určené kanóny původně kanóny ráže 10 cm, nahrazené později ráží 7,5 cm, taktéž polního dělostřelectva.

Původní plány počítaly při výstavbě těžkého opevnění s masivním použitím pancéřových zvonů pro dělostřelecké pozorování, pozorování a blízkou obranu i pro těžké kulomety. Do objektů měly být osazovány pevnostní protitankové kanóny, dvojčata těžkých kulometů i houfnice ráže 10 cm a minomety. Naprostá většina měla být československého původu. Po zrušení dodávek se podařilo vlastními silami vyprodukovat dvě pancéřové věže, které byly osazeny v objektech u Logatce. Další dodávky byly následně zrušeny a revidována byla celková koncepce výstavby těžkého opevnění a tvrzí. Jejich bojové objekty byly výrazně zjednodušeny a počet celkově snížen. Vzhledově se pak přiblížily podobě malých typizovaných objektů, pouze ve větší odolnosti a se střílnou P2 pro dva těžké kulomety.

Kulometná výzbroj

Pro těžké kulomety byly produkovány pancéřové desky, které se osazovaly do kulometných hnízd. V závislosti na umístění v terénu mohly mít sílu 2, 2,5 nebo 3 centimetry. Jejich rozměr činil 80 x 85 cm. Uvnitř byly po stranách opatřeny navařenými plechy, které tvarovaly střílny ve střelecké místnosti. Produkována byla celá řada variant pro konkrétní palebné účely, což bylo navíc umocněno velmi členitým terénem, ve kterém byly objekty budovány. Stejně tak i rozměry samotné střílny v pancéřové desce byly různě velké v závislosti na požadovaném náměru zbraně. Odměr zbraně činil 60°, náměr pak +15/-30°. Do střílny se osazovala krycí pancéřová deska, kterou bylo možné uzavřít buď uzávěrem s pozorovacím průzorem nebo štítem se samotnou zbraní. Zbraň se osazovala do poměrně jednoduché pevnostní lafety. Existovala i dvoustřílnová varianta, kdy byly desky svařeny pod úhlem 120 stupňů.

 

Pro potřeby malých typizovaných objektů byla produkována pancéřová deska pro těžký kulomet s označením P1. Jejich síla činila 8 až 12 centimetrů. Také v tomto případě bylo jejich použití ovlivněno konkrétním umístěním v terénu. Prodokovány byly navíc v různých rozměrech od 80 do 130 centimetrů. Tvar střílny byl oválný. Těžký kulomet se do střílny osazoval v kulovém čepu. Deska se montovala na ocelový rám, uvnitř tvořily střílnu boční pancíře s hloubkou okolo 50 centimetrů. Montovány byly do stěn o síle 100 centimetrů, zbytek tak byl tvarovaný v betonu. Existovala tak celá řada variant, které vždy odpovídaly kontrétnímu palebnému úkolu. Z venčí byly desky po dokončení objektu potaženy vrstvou malty, což zlepšovalo její maskování.

Dvoustřílnové varianty desek pro dva těžké kulomety byly určeny výhradně do tvrzových objektů. Jejich síla činila 8 cm. Celková šířka desky přesahovala 2 metry s rámem a vnitřním obložením stěn se pak blížila ke 3 metrům. Oválné střílny byly vzdáleny 70 cm od sebe. Před střílnou se nacházela jímka, do které byl sveden odpad nábojnic. Osazené byly pouze 3 kusy tohoto pancéřového prvku.

Specialitou jugoslávských opevnění byly třístřílnové pancéřové desky s označením P3, které byly používány primárně pro blízkou obranu objektů. V malých typových objektech pro těžké kulomety tak mohly být umisťovány jak do bočních stěn, často k obraně vchodu, nebo do malé věže, kdy z nich mohlo být postřelováno předpolí. Na středovém pivotu v nich byl umístěn lehký kulomet. Dvě střílny tak byly vždy uzavřeny a z jedné byla vedena palba. Ve střílně byl lehký kulomet uchycen pomocí kulového čepu. Odpad nábojnic byl hadicí veden mimo objekt. Síla pancéřování kolísala mezi 8 a 12 centimetry dle konkrétního typu.

Specialitou pak bylo jejich umístění do objektů těžkého opevnění. Ty byly původně konstruovány pro osazení pancéřových zvonů. Jejich dovoz byl původně předpokládán z Československa. Po jeho obsazení Německem byly učiněny pokusy o vlastní výrobu, ze kterých vzešly dva pancéřové zvony osazené v objektech v okolí Logatce. Následně byla celá koncepce přehodnocena a ve zbývajících objektech těžkého opevnění byly zvoleny betonové zvony právě se střílnou P3

 

Protitanková výzbroj

K uzavření důležitých komunikací byla budována protitanková hnízda, do kterých byly umístěny protitankové kanóny na polní lafetě. V objektech těžkého opevnění a ve tvrzích bylo počítáno s osazením československých pevnostních kanónů L1 ráže 4,7 cm. Vyprojektovány byly také malé typizované objekty pro boční palbu této zbraně. K jejich dodání však nikdy nedošlo a provizorně byly osazeny kanóny v polní variantě. Pro tyto účely bylo nutné vybetonovat patky ve střeleckých místnostech.