Batterie Azeville

Baterie Azeville (49.4607667N, 1.3062603W) začala vznika již v roce 1941. Pěchotní dělostřelecká baterie byla od samého počátku vyzbrojena obstarožními kanóny ráže 105mm Schneider, pocházejícími z 1. světové války. Maximální dostřel činil 12 kilometrů. Původně byly tyto zbraně umístěny v otevřených palebných postaveních. Jedno z nich se zachovalo dodnes. V roce 1943 byly vybudovány 4 lineárně umístěné kasematy R 650 s rozestupem cca 40 metrů. Na stropnici dvou z nich byl navíc umístěn protiletadlový kanón 37mm Flak v otevřeném postavení. Uvnitř byly k dipozici pohotovostní ubikace obsluhy a sklady munice pro cca 300 střel. Hlavním cílem bylo postřelování pobřeží, které se nacházelo zhruba 4500 metrů daleko. Baterie nedisponovala vlastním stanovištěm řízení palby. Informace dodávala pozorovatelna umístěná v Baterii Crisbecq, vzdálené 2 kilomety. Pěchotní obranu zajišťovalo několik tobruků a kryté zákopy, jejichž celková délka dosahovala 700 metrů. K dispozici byly úkryty, sklady munice a obvaziště. Celkovou posádku tvořilo 170 mužů (obsluha jednoho kanónu 25 můžů, Flaku 5 mužů).

Baterie se aktivně zapojila do bojů při vylodění spojeneckých jednotek v Normandii, kdy působila proti vyloďovací pláži UTAH. Obsazena byla po těžkém bombardování 9.6.1944. Dnes je baterie přístupná jako muzeum. Hlavním poznávacím znamením je maskování kasemat, které mělo připomínat poškozené budovy. Uvnitř objektů se nezachovalo žádné vnitřní vybavení.