Výstavba německých opevnění
Výstavba opevněných postavení 1925 - 1939 (Stellungsbau)
Výstavba opevněných postavení (Stellung) vycházela ze zkušeností 1. světové války. V průběhu 30. let byly definovány požadavky na tento typ opevnění. Stavěny zde měly být v otevřeném terénu objektu o odolnosti B1, v méně přístupných místech (lesy, bažiny) v odolnosti C (u nejstarších opevnění se jednalo o odolnost D). V nejdůležitějších místech linie měly být budovány bojové objekty v odolnosti B umožňující kruhovou obranu (např. Pommerstellung). Zde bylo vyžadováno setrvání jednotek i po případném prolomení linie na jiném místě. Páteř obrany tvořily objekty pro jeden, případně dva těžké kulomety s nebo bez ubikací, pozorovatelny, velitelské a komunikační objekty a pasivní úkryty. Jednotlivý objekt by neměl mít více než dva z výše uvedených účelů. Opevnění mělo odolat palbě polních houfnic do ráže 150mm.
Postavení měly obsazovat polní jednotky s vlastní výzbrojí, kterou takřka výlučně tvořily vodou chlazené těžké kulomety vzor 08 - MG08. Jen pozvolně byly později nahrazovány modernějším vzduchem chlazeným těžkým kulometem vzor 34 - MG34. Protitankovou obranu zajišťovaly výjimečně instalované protitankové kanóny (nejčastěji Panzerabwehrkanone 36L/45) umístěné v úkrytech s připraveným polním palebným postavením, případně umístěné v objektech za pancéřovou deskou. Jednotlivé linie byly rozděleny do divizních úseků (obsazované jednou divizí pěchoty) a dále na jednotlivé úseky dle pluků. Ze stavebního hlediska byla linie rozdělena na jednotlivé stavební úseky, které byly pojmenovány obvykle dle blízké obce/města. Číslování objektů tak obsahovalo zkratku názvu úseku a pořadové číslo objektu. Narazit je možné také na abecední označení za jménem. Například na Oderstellung dva zády k sobě postavené objekty pro těžký kulomet, určené k boční palbě, postavené pod železničním mostem u Dyherfurthu (Brzeg Dolny) nesly označení D1 a D1a.
Výstavba byla rozdělena do několika fází. V první z nich došlo k zabezpečení důležitých komunikací (Sicherheitsausbau), v druhé fázi došlo k zacelení proluk mezi jednotlivými uzávěry a vytvoření souvislé linie (Verstärkungsausbau). V případě rostoucího nebezpeční, případně mobilizace byly připraveny projekty na dodatečné zesílení linie, výstavbu polního opevnění a dalších protipěchotních a protitankových překážek (Armierungsausbau). V průběhu 30. let se jednalo o nejčastěji budovaný typ opevnění. Již v průběhu realizace prvních dvou fází výstavby byla budována také rozsáhlá kabelová síť spojující jednotlivé objekty, která zároveň vedla do týlu opevnění, kde se nacházelo poměrně velké množství kabelových komor, na které se operativně mohla připojovat obsluha polního dělostřelectva.
Součástí projektování opevnění v rámci výstavby opevněných postavení byla také komplexní příprava armovacích prací, které měly být provedeny v rámci mobilizace, případně na základě rozkazu k aktivaci opevnění. Na žádné z linií opevnění na východní hranici nedošlo k provedení armování. Pro tyto potřeby byly připraveny podrobné plány, které měly zesílit stávající linii opevnění s minimální hloubkou obrany na odolnou obrannou pozici s hloubkou několika kilometrů. Dodatečně měly být vybudovány další protipěchotní a protitankové překážky a polní opevnění. Pro tyto účely byl v okolí skladován stavební materiál, existovaly demoliční plány silnic, výrazných budov a mostů na předpolí (často ve značné hloubce), označeny byly lesy určené k vykácení, stejně jako prostory vhodné k zatopení. K dispozici byl podrobný rozpis stavebních prací pro jednotlivé stavební úseky se specifikovaným časovým plánem.
Výše uvedený výřez mapy v měřítku 1:10 000 zachycuje plán armovacích prací z roku 1937 jihovýchodně od obce Preussendorf (Prusinowo Waleckie) v Pomořanech (Pommernstellung). Černě jsou označeny existující stavby. Modře označené objekty měli být budovány v případě armování prioritně, ve druhé fázi pak bylo postavení zesilováno červenými objekty a jako poslední měly být stavěny zeleně označené. Výstavba měla probíhat také na předpolí, čímž měla hloubka linie na nejohroženějších místech dosáhnout cca 7 kilometrů. V roce 1944 však armovací práce probíhaly zcela jinak. Tato výstavba odpovídala svojí strukturou "Návrhům pro výstavbu opevnění na východní frontě" (Anregungen für den Ausbau von Stellungen an der Ostfront) z 1.10.1943, a to za masivního použití typizovaných prefabrikovaných objektů - Kochbunkrů, Tobruků a v malé míře objektů řady R600.
Východní fronta
Zatím co výstavba opevnění na západě proti Francii nebyla dlouho možná, na východě byla situace vlivem uzavřených dohod o něco příznivější. Navíc vlivem vzniku Polska, zde existovalo jisté nebezpečí vpádu nepřítele do jinak odříznutého Východního Pruska, kterému nebylo možné dostatečně rychle přijít na pomoc. Navíc byla Polsku postoupena území s většinou existujících pevností chránících přístupy k Berlínu. První pevnostní výstavba v meziválečném období tak směřovala především do Východního Pruska a k zajištění důležitých přechodů přes Odru. Až později probíhala výstavba také na hranicích s Československem.
Od samotného začátku se nejednalo o opevnění obranné, ale spíše se mělo předejít nevýhodám plynoucím z války na dvou frontách - tzn. pokud by byla vedena pozemní válka s Francii, bylo by velmi pravděpodobné, že její spojenci (tedy např. Polsko nebo Československo) dostojí svým smluvním závazkům a zaútočí na Německo. Jako nejpravděpodobnější cíl počátečního útoku se po analýze taktických předpokladů jevil výpad do prostoru Východního Pruska, Pomořan a do Slezska. Zatímco Slezsko vzhledem k obtížné hájitelnosti zůstalo "takřka" na pokraji zájmu a bylo opevňováno jenom velmi pozvolna, v Pomořanech a ve Východním Prusku byly vyprojektovány v první polovině třicátých let rozsáhlé obranné linie stálých opevnění včetně podzemních tvrzí.
Hlavním pevnostním systémem na východě se stalo postavení mezi řekami Odrou a Vartou (Oder-Warthe Bogen), které společně s opevněním v Pomořanech (Pommernstellung), mělo tvořit předmostí Odry. Důvod byl zcela evidentní. Pokud by došlo k nečekanému vpádů do Pomořan a do prostoru mezi Odrou a Vartou, bylo by velmi pravděpodobné, že frontu by se podařilo stabilizovat až na čáře Nysa - Odra a to teprve po zničení všech mostů. To bylo nevýhodné hned ze dvou důvodů. Jednak by došlo ke ztrátě důležité dopravní tepny, jakou Odra bezesporu byla a protiútok přes tak širokou řeku by byl velmi obtížný. Proto bylo nanejvýš důležité udržet pokud možno velké předmostí. A tak již v letech 1920 - 1923 došlo k modernizaci pevnostního prstence Kostrzyna, v roce 1926 vznikla linie překážek od Kostrzyna k Frankfurtu nad Odrou (tzv. Oder-Brückenkopfstellung) a nakonec v letech 1934 - 1935 opevnění na čáře Nisczhlitz - Obra (tzv. Nischlitz-Obra-Linie), které v následujících letech bylo zesíleno na nejsilnější opevněné postavení proti Polsku (tzv. Festungsfront Oder-Warthe Bogen). Stejnou úlohu v Pomořanech sehrálo tzv. Pommernstellung, i když nikdy nedosáhlo takové síly jako jeho jižní soused.
Zajímavě se situace vyvíjela také ve Východním Prusku, kde byly postupně postaveny následující linie: Ortelsburger Waldstellung, Heilsbergstellung, Befestigungsraum Lötzen (Stellungen bei Lötzen) a Hohensteinstellung. Jednalo se o pevnostní linie různého charakteru a odolnosti. Stavěny zde byly malé objekty určené k přímé palbě těžkých kulometů, umístěných za pancéřovou deskou. Pouze na nejohroženějších místech byly stavěny objekty pro protitankové kanóny, případně byla výzbroj umístěna do pancéřových kopulí. Opevnění vyšší bojové hodnoty, ovšem pouze s uzlovým charakterem obrany zde bylo vybudováno až v letech 1940 - 1941 pod souhrnným názvem Grenzstellung a zesílení se dočkaly na konci třicátých let také některé úseky opevnění v okolí Lötzenu (Gizycka).
Pro tyto účely byly zřízeny Pevnostní stavení skupiny (Festungsbaugruppe), které měly v roce 1935 před jejich reorganizací následující strukturu:
| Východní Prusko | Königsberg - Sever |
| Königsberg - Jih | |
| Lötzen | |
| Pomořany, Braniborsko, Slezsko | Deutsch-Krone |
| Neustettin | |
| Küstrin | |
| Breslau | |
| Gloggau | |
| Bavorsko | Weiden |
V jejich kompetenci byla výstavba opevnění ve svěřených oblastech. Výstavba rozsáhlejších linií jako byla například Pomořanská pozice (Pommernstellung), nebo Postavení na Odře (Oderstellung) byla rozdělena mezi více organizačních jednotek. Níže je uveden výčet hlavních pevnostních linií na východní frontě budovaných do vypuknutí války:
| Východní Prusko | Heilsbergstellung |
| Hohensteinstellung | |
| Befestigungen bei Lötzen | |
| Ortelsburger Waldstellung | |
| Christburgstellung - projekt čekající na rozkaz k zahájení výstavby - nerealizováno | |
| Pomořany, Braniborsko, Slezsko | Pommernstellung |
| Oder-Warthe-Bogen (Festungsfront) | |
| Oderstellung | |
| Oder - Annaberg Stellung - projekt čekající na rozkaz k zahájení výstavby - nerealizováno | |
| Neissestellung - projekt čekající na rozkaz k zahájení výstavby - vybudovány 3 objekty | |
| Hotzenplotz-Oder Stellung - projekt čekající na rozkaz k zahájení výstavby - nerealizováno | |
| Katzbachstellung - projekt čekající na rozkaz k zahájení výstavby - nerealizováno | |
| Bavorsko | Bayerisch-tschechische Grenzstellung |
V první polovině roku 1936 probíhala v souvislosti se zintenzivněním stavebních prací reorganizace a rozšíření jednotek odpovědných za výstavbu a údržbu opevnění pod označením "Festungs-Pionierstab". Řada z nich se postupem let stěhovala v rámci válečné expanze Německa po téměř celé Evropě. Zatímco ty, které byly dislokovány na východní frontě se s ní fakticky stěhovaly hluboko do Ruska, aby v roce 1945 byly většinou zpět v Německu, řadu jiných zastihl konec války například v Chorvatsku nebo Norsku. Níže uvedený výčet není kompletní, týká se výhradně jednotek vzniklých do roku 1939.
| Festungs-Pionierstab 1 | vznik 1.3.1936 reorganizací Pevnostní stavební skupiny (Festungsbaugruppe) Königsberg - Jih |
| Festungs-Pionierstab 2 | vznik 1.3.1936 reorganizací Pevností stavební skupiny (Festungsbaugruppe) Königsberg - Sever |
| Festungs-Pionierstab 3 | sídlo: Lötzen (Giżycko) |
| Festungs-Pionierstab 4 | vznik 1.3.1936 reorganizací Pevnostní stavební skupiny Deutsch-Krone (Wałcz) |
| Festungs-Pionierstab 5 | vznik 1.3.1936 z Festungsbaugruppe Neustettin (Szczecinek) |
| Festungs-Pionierstab 6 | vznik 1.3.1936 z Festungsbaugruppe Küstrin (Kostrzyn) |
| Festungs-Pionierstab 7 | vznik 1.4.1936 z Festungsbaugruppe Küstrin (Kostrzyn) se sídlem v Zielenzigu (Sulęcin) |
| Festungs-Pionierstab 8 | vznik 1.3.1936 z Festungsbaugruppe Breslau (Wroclaw) |
| Festungs-Pionierstab 9 | vznik 1.3.1936 z Festungsbaugruppe Glogau (Glogow) |
| Festungs-Pionierstab 10 | vznik 1.3.1936 z Festungsbaugruppe Heilbronn |
| Festungs-Pionierstab 11 | vznik 2.3.1936, sídlo: Karlsruhe |
| Festungs-Pionierstab 12 | vznik 2.3.1936, sídlo: Ludwigsburg |
| Festungs-Pionierstab 13 | vznik 2.3.1936, sídlo: Büdingen a od 1937 sídlem Trier |
| Festungs-Pionierstab 14 | vznik 8.2.1936 z Festungsbaugruppe Aschaffenburg |
| Festungs-Pionierstab 15 | vznik 1.3.1936 z Festungsbaugruppe Miltenberg od 1.7.1936 se sídlem ve Freiburgu |
| Festungs-Pionierstab 16 | vznik 1.3.1936 z Festungsbaugruppe Weiden, od 1.2.1938 sídlem Oppeln (Opole) |
| Festungs-Pionierstab 17 | vznik 10.10.1937, sídlo: Homburg |
| Festungs-Pionierstab 18 | vznik 10.10.1937, sídlo: Offenburg |
| Festungs-Pionierstab 19 | vznik 1.1.1938, sídlo: Trier |
| Festungs-Pionierstab 20 | vznik 12.10.1937, sídlo: Landau |
| Festungs-Pionierstab 21 | vznik 1.4.1938, sídlo: Jülich |
| Festungs-Pionierstab 22 | vznik 1.4.1939, sídlo: Düren |
| Festungs-Pionierstab 23 | vznik 3.4.1938, sídlo: Bitburg |
| Festungs-Pionierstab 24 | vznik 3.4.1938, sídlo: Saarbrücken |
| Festungs-Pionierstab 25 | vznik 1.12.1938, sídlo: Allenstein |
| Festungs-Pionierstab 26 | vznik 25.1.1939, sídlo: Gleiwitz (Horní Slezsko) |
| Festungs-Pionierstab 27 | vznik 1.2.1939, sídlo: Kreuzberg (Horní Slezsko) |
| Festungs-Pionierstab 28 | vznik 1.2.1939, sídlo: Breslau (1.11.1939 přeložen na západ do prostoru Goch - Kleve) |
| Festungs-Pionierstab 29 | vznik 19.9.1939, sídlo: Troppau (Opava), záhy přeložen do Frýdku-Místku |
Západní fronta
Zkušenosti získané při výstavbě opevněných linií na východě Německa byly na západě poprvé využity při stavbě dvou linií, které ještě respektovaly požadovanou padesátikilometrovou vzdálenost od hranic. Jednalo se o Neckar-Enz Stellung a Watterau-Main-Tauber Stellung. Jak již názvy napovídají, jejich předpolí většinou tvořily vodní toky. První průzkumné práce zde probíhaly již od roku 1933 . K definitivnímu schválení výstavby došlo o rok později a většina prací byla vykonána v letech 1935 - 1936, kdy se pozornost přesunula definitivně na Westwall. Projektování těchto linií bylo svěřeno stejným jednotkám, které měly na starost výstavbu Heilsbergstellung na východní frontě.
Festungsfront
Nejtěžší formou opevnění v meziválečném období byla tzv. "Pevnostní fronta" (Festungsfront). Zde vybudované opevnění umožňovalo kruhovou dlouhotrvající obranu. Jádro opevnění tvořily objekty propojené pomocí podzemních chodem v odolnosti B, u dělostřeleckých objektů a v nejdůležitějších místech v odolnosti A a A1. Pouze v prostorech s malou pravděpodobností útoku bylo možné budovat opevnění v odolnosti B1. K dispozici měla být silná dělostřelecká výzbroj v bateriích po 3 kusech otočných dělostřeleckých věží. Toto opevnění mělo být kompletně vybudováno v době míru včetně osazení výzbroje a vybavení, posádku zde na rozdíl od zbývajících dvou typů opevnění tvořily speciálně vycvičené pevnostní jednotky. Výstavba tak předpokládala pouze dvě fáze - mírovou výstavbu (Friedensausbau) a armovací prácí (Armierung) v případě mobilizace - což fakticky představovalo pouze uvedení do bojové pohotovosti.
Pro tento typ opevnění bylo počítáno se speciální pevnostní výzbrojí (v ostatních typech opevnění si sebou polní jednotky přinášely vlastní výzbroj).
Jedinou i když stavebně nedokončenou realizací Pevnostní fronty byl Festungsfront Oder-Warthe Bogen, nyní většinou označovaný jako Meziříční opevněný rajón. Původně opevněné postavení pod označením Nischlitz-Obra Linie/Stellung bylo postupně zesilováno v nejtěžší opevnění budované Německem v meziválečném období. Naprostou většinu plánovaných opevnění se však nepodařilo realizovat.
Sperrbefestigungen
Uzávěrové opevnění (Sperrbefestigungen) bylo budováno na méně ohrožených místech, s cílem přehrazení důležitých komunikací a zastavení překvapivého útoku nepřátelských vojsk, které by poskytlo dostatek času pro vlastní efektivní obranu, případně ke koncentraci vojsk k protiútoku. Při jejich výstavbě bylo možné používat zásad obou výše uvedených opevňovacích koncepcí, což umožňovalo výstavbu široké škály objektů ve všech odolnostech. Stavební fáze byly identické jako v případě Pevnostní fronty (Festungsfront) - mírová výstavba (Friedensausbau) a armovací práce (Armierung).
K praktické realizaci těchto zásad došlo na východě až těsně před vypuknutím války v případě opevnění ve Slezsku a později v letech 1940 - 1941 při zajišťování nových hranic se SSSR. Do roku 1939 se této koncepci nejvíce přiblížilo opevnění na hranicích s Československem.
Po obsazení Polska na podzim 1939 a jeho rozdělení mezi Německo a SSSR se ocitla velká část dosud vybudovaných opevnění obou zemí stovky kilometrů v týlu. Na obou stranách hranic tak začaly okamžitě vznikat nové linie opevnění. Na ruské straně se jednalo o "opevnění na nové západní hranici", později označované jako Molotovova linie. Výstavba na německé straně probíhala o poznání vlažněji, zdejší opevnění vznikalo pod obecným názvem Grenzstellung.
Největší nebezpečí bylo spatřováno v prostoru Východního Pruska, kde byly již v roce 1940 vybudovány uzávěry důležitých komunikací. Na bývalých litevských hranicích se jednalo o Gumbinnenstellung, jehož opevnění se koncentrovalo do okolí města Schirwindt (dnes v podstatě zahlazeno, nachází se zde pouze osada Кутузово) a na přístupy k Ebenrode (Нестеров) . Dále jižněji se jednalo o uzávěrové opevnění označované jako Masurische Grenzstellung. Plynule na něj bylo napojeno opevnění v prostoru Narew - Pisa, které uzavíralo důležité komunikace vedoucí přes tyto řeky od Johannisburgu (Pisz) po Nowogrod.
Dále na jih probíhalo v roce 1940 projektování nové obranné linie podél řek Narew - Weichsel (Wisla) - Saan (San). V místech důležitých komunikací mělo být vybudováno několik poměrně velkých předmostí blokujících silnice a železnice. Největší z nich se nacházelo před Varšavou (Brückenkopf Warschau), kde se opřelo o již existující německé opevnění z období 1. světové války. Další bylo budováno například v okolí Deblinu. Nejjižnější část opevnění podél řeky San je někdy označována jako Galizische Grenzstellung. Samotná výstavba se zde rozběhla až na počátku roku 1941 a záhy byla ukončena z důvodu plánovaného útoku na SSSR. Nejvíce objektů se podařilo vybudovat na předmostí Varšavy, jižněji se jedná pouze o jednotky objektů.