Typologie objektů

K výstavbě prvních typů objektů sloužily předlohy existující již z období 1. světové války. Přesto z počátku panovala v jejich konstrukci značná volnost a objekty budované na jednotlivých liniích se od sebe značně lišily. Jejich návrhy byly většinou označovány jejich bojovým účelem, často se jejich název nacházel také v interiéru objektů v blízkosti vchodu (patrně jako vodítko pro obsazující polní jednotky). Jednotlivé nákresy nejstarších objektů tak nesly například označení - Úkryt pro těžký kulomet se střílnovou deskou "Unterstand für ein M.G. mit Schartenplatte" - fakticky se jednalo o jednostřílnový bojový objekt pro těžký kulomet. Později se označení "Unterstand" ustálilo pro pasivní objekty, naopak bojové objekty nesly označení MG-Stand, MG-Schartenstand apod.

První typologie objektů byly identické co do skladby s typologií pancéřových prvků, pouze písmeno "P" nahradilo "B". Před ním bylo umístěno třímístné číslo udávající číslo konstrukčního výkresu, za ním se nacházelo číslo udávající rok vzniku návrhu. Část těchto objektů se od roku 1936 stala součástí ustálených typových řad pro pevnostní objekty - Regelbau (B1-1 až B1-28, Regelbau 1 - 37), jiné byly i přes velmi vysoký počet postavených exemplářů později vyřazeny. Níže je uvedeno několik příkladů těchto typů objektů pocházejících z roku 1935 a 1936:

• 111B8 - Úkryt PTK s ubikací (PAK-Unterstellraum mit Bereitschaftsraum)
• 117B8 - Úkryt pro výpadovou jednotku s pozorovacím zvonem (Gruppenunterstand mit Kleinstglocke)
• 120B8 - Velitelské stanoviště praporu (Bataillonsgefechtsstand)
• 170B9 - Objekt pro těžký kulomet (MG-Schartenstand)
• 171B9 - Objekt pro těžký kulomet (MG-Schartenstand)
• 172B9 - Objekt pro těžký kulomet (MG-Schartenstand)
• 173B9 - Objekt pro těžký kulomet s pozorovacím zvonem (MG-Schartenstand mit Kleinstglocke)
• 174B9 - Objekt pro těžký kulomet s pozorovacím zvonem (MG-Schartenstand mit Kleinstglocke)
• 175B9 - Objekt pro dva těžké kumety (Doppel MG-Schartenstand)
• 177B9 - Objekt pro dva těžké kulomety s pozorovacím zvonem (Doppel MG-Schartenstand mit Kleinstglocke)

V průběhu 30. let byl vydáván vždy na konci roku dokument "Erfahrung des Baujahres 193x" (Zkušenosti stavebního roku 193x). Jeho obsahem bylo stručné shrnutí předešlé stavební činnosti, stanovení obecného plánu včetně časového harmonogramu na příští rok a definování základních pojmů a požadavků na podobu opevnění budovaného v následujícím roce upravující již existující směrnice (Vorschrift zum Bau ständiger Befestigungsanlagen). Mimo jiné zde byly definovány tyto pojmy:

• Werk - velké bojové objekty v odolnosti B a vyšší, primárně budované v rámci pevnostní fronty (Festungsfront). Jejich definice se postupně mírně měnila. Definován byl požadavek na minimální výzbroj a jejich kombinaci a minimální velikost posádky, kterou objekt pojme.
• Stand - malé bojové objekty budované v rámci opevněných linií (Stellungsbau). Zde byl naopak definován maximální počet posádky a maximální výzbroj, která mohla být v objektu umístěna - to vše také v závislosti na odolnosti objektu. Stanoveny byly požadavky na minimální plochu střeleckých místností v závislosti na výzbroji, stejně tak na prostory pro proviant, munici a rozlohu ubikací. Odolnost objektu ovlivňovala nejen tloušťku vnějších stěn, ale také vnitřních a výšku stropu. Určeny byly také prioritně používané pancéřové prvky a regulovány ty nejdražší. Striktně tak bylo určeno například to, kdy je možné použít šestistřílnovou kopuli pro dva těžké kulomety. Postupně se měnil také pohled na systém čelních a bočních paleb. Obecně byly preferovány čelní palby u objektů umístěných v blízkosti pěchotních překážek, které tvořily Hlavní bojovou linii (Hauptkampflinie), u objektů více v týlu byly preferovány palby boční.
• Werkgruppe - definice tvrzí se také v průběhu let měnila. Definovány byly požadavky na minimální odolnost objektů. Dřívější požadavek na vzájemné propojení podzemní komunikací byl postupně opuštěn. Rozhodujícím kritériem bylo společné velení pro několik bojových objektů/opěrných bodů se stejným účelem.
• Panzer-Batterie - definování skladby pancéřových baterií. Jednalo se spíše o teoretické předpoklady v druhé polovině 30. let, k jejichž realizaci nikdy nedošlo.
• Hauptkampflinie - Hlavní bojová linie, oblíbený to pojem již z období 1. světové války, často užívaný ve zkratce HKL definoval linii, na které bude kladen odpor nepřátelským vojskům - nejčastěji se mělo jednat o protipěchotní a protitankové překážky.
• Stützpunkt - opěrný bod - skupina objektů obehnaná protipěchotní, případně protitankovou překážkou umožňující kruhovou obranu různou výzbrojí (těžké kulomety, PTK, děla,..)

Popis objektů specifických pro konkrétní linii opevnění je součástí jim věnovaných samostatných stránek. Pro úplnost je níže umístěn popis objektů budovaných v rámci Oderstellung, jako klasická ukázka pozvolna budované opevněné pozice, kde stavební činnost probíhala od konce 20. let až do roku 1938. Jedinou linií alespoň částečně vybudovanou podle koncepce "Pevnostní fronty" je Festungsfront Oder-Warthe Bogen. Z tohoto důvodu je zde umístěn také popis objektů tohoto opevnění, které původně vzniklo jako uzávěrové opevnění důležitých komunikací a postupně bylo přestavováno v nejtěžší opevnění vybudované Německem v meziválečném období. Nejdůležitější - dělostřelecké objekty však zde nebyly nikdy realizovány, i když část pancéřových prvků pro jejich stavbu se již nacházela v nedalekých ženijních skladech.

Typologie objektů vybudovaných na Oderstellung

Bojové objekty

V prostoru Oderstellung je možné nalézt širokou škálu bojových objektů, od nejjednodušších pevnůstek, určených pro jeden těžký kulomet, umístěný v jediné místnosti objektu, až po poměrně rozlehlé objekty s výzbrojí ve dvoustřílnové pancéřové polokopuli určené pro těžký kulomet.

Vůbec nejstarší "střední" bojové objekty z let 1928 – 1932 budované k ochraně mostů, brodů a přívozů podél celé Odry byly určeny pro boční palbu jednoho těžkého kulometu. Osazovány do nich byly netypové pancéřové desky pro těžké kulomety různých rozměrů a tloušťky. Na tyto stavby je možné narazit například v prostoru Krosna, nacházejí se také pod železničním mostem ve Ścinawě nebo Brzegu Dolnem. Kromě bojové místnosti pro těžký kulomet disponovaly objekty pouze vchodovou chodbičkou, která zároveň sloužila pro účely protiplynové ochrany. Vstup uzavíraly dvoukřídlé pancéřové dveře. Uvnitř již byly často osazeny pouze dřevěné dveře pokryté plechem. Pod střílnou byl umístěn stolek s lafetou pro těžký kulomet (případně byl vybetonován podstavec). Kromě střílny se na desce nacházel také pozorovací průzor. Oba otvory byly uzavíratelné pomocí posuvných desek. V případě zahájení palby bylo nutné vysunout hlaveň kulometu ven ze střílny. K tomu sloužily ližiny na pevnostní lafetě. Na hlavni byl později uchycen pancéřový štít, který utěsňoval střílnu v průběhu palby. Na vnější stranu pancéřové desky byl před objekt na úrovni okolního terénu umisťován betonový práh ("betonový předpancíř"), který měl zamezit případnému podstřelení. K řadě starších objektů byl přidáván až dodatečně v průběhu 30. let. V originálních konstrukčních dokumentech nesly tyto objekty označení "Úkryt pro těžký kulomet se střílnovou deskou".

Stavěny byly dvě základní varianty pevnůstek. V místech, kde byly stavby dobře maskovány pomocí pilířů mostu, nebo různých budov, se jednalo o poměrně výrazné vysoké stavby. V otevřené krajině byly naopak zabudovány hlouběji pod úroveň terénu a pozornost byla věnována dobrému maskování pomocí zemního valu. V tomto případě se do nich vstupovalo pomocí schůdků a prostor nad vchodem byl kvůli zachování požadované tloušťky stropnice výrazně vypouklý.

V tomto období došlo k výstavbě také několika málo "lehkých" bojových objektů se slabou odolností určené k boční palbě. Na jednu z těchto pevnůstek je možné narazit v prostoru obce Kwiatkowice. Jedná se o malou stavbu určenou pro boční palbu těžkého kulometu, postavenou ve snížené odolnosti C. Disponuje jedinou místností, do které se vstupuje panceřovými dveřmi. Jako první zaujme klenutý strop vyztužený vlnitým plechem. Toto konstrukční řešení zvyšovalo odolnost proti dělostřeleckému ostřelování. Na zadní stěně se nacházejí dva otvory pro ventilaci. Na opačné straně netypová pancéřová deska pro těžký kulomet. V případě Kwiatkowic se jedná o desku o síle 4 centimetry. Objekt je opatřen krycím křídlem, které mělo chránit velice zranitelnou střílnu. Celá čelní stěna je potažena pohledovým betonem, který zvyšuje maskovací účinky.

Především v roce 1932 byly často stavěny větší "střední" bojové objekty, konstrukčně velice podobné výše popsaným, které však byly určeny pro vedení bočních paleb do obou směrů linie. Opět se jedná o malý objekt určený pro dva těžké kulomety umístěné v pancéřových deskách. Stavěn byl v odolnosti B alt nebo C, pancéřová deska byla netypová o rozměrech 280 x 180 x 8 cm. Vchodová část opět postrádala jakoukoliv ochrannou střílnu, oproti předešlému objektu se však vstupovalo nejprve do malé předsíňky, ze které vedly další pancéřové dveře do střeleckých místností. V některých objektech byl pod střílnami vybetonován stolek pro umístění lafety těžkého kulometu. Uvnitř byla opět použita jednoduchá ventilace. K pozorování sloužila pouze štěrbina v pancéřové desce. Výjimečně byly do stropnice umisťovány pancéřové desky pro periskopické pozorování. V případě, kdy objekt stál na samotném břehu Odry (např. Radoszyce), byly jeho základy zapuštěny extrémně hluboko tak, aby se zabránilo podemletí vodou. Dovnitř se vstupovalo pomocí dvoukřídlých pancéřových dveří, případně jednokřídlých, které disponovaly nouzovým výlezem.

Objekty z let 1933 – 1934 se stále velice podobají svým předchůdcům. Jediným rozdílem je existence nouzového východu. Vchody naopak stále nedisponují střílnami na jejich ochranu a to ani uvnitř vstupní chodbičky. Poznávacím znamením objektů z roku 1934 jsou nezvykle velké nouzové východy, často ústící v blízkosti jediného vchodu. Omezená výstavba v tomto období probíhala například v okolí Glogowa. Po drobné přestávce let 1933 – 1934, kdy nedocházelo k větším stavebním aktivitám, započala v roce 1935 hlavní fáze výstavby Oderstellung, kdy byla v následujících dvou letech postavena většina objektů.

V roce 1935 byly výše popisované objekty rozšiřovány o další místnosti, které měly zvětšit pohodlí posádky a které měly více odpovídat jejich úkolům v terénu. Daleko větší pozornost byla také věnována vchodové částí, kterou již většinou netvořil jeden, ale dva vchody, kterými se vstupovalo do společné předsíně, ze které vedl jeden vchod do ubikací objektu. Vchody již disponovaly uvnitř ochrannými střílnami. Vstupy se uzavíraly pancéřovými dveřmi 14P7, které disponovaly malými nouzovými průlezy a také nouzovou střílnou pro ruční zbraň. Navíc začalo docházet ke kumulování užitných funkcí. Kromě bojového účelu docházelo k umístění ubikací pro výpadovou jednotku. Do stropnic byly osazovány pozorovací zvony typu 9aP7, které sloužily jak pro účely samotného objektu, tak pro pěchotní a dělostřelecké pozorování nebo pro velitele úseku. Samozřejmostí se staly nouzové východy, které obvykle vedly z předsíně do boku objektu. Uzavíratelné byly pancéřovými dvířkami, za nimi byly dodatečně zazděny a výstup byl zasypán zeminou/oblázky, kterou bylo nutné v případě použití odhrabat dovnitř pevnůstky. Nad pancéřové desky hlavních zbraní a nad vchody byly umisťovány kovové síťky, které měly zabraňovat zapadnutí střílen a vstupů zeminou odletující od výbuchů dělostřeleckých granátů. Vzhledem k umístění střílen hlavních zbraní nízko nad úroveň terénu bylo toto nebezpečí poměrně značné.

Samostatnou kapitolu tvoří tzv. pancéřové kasematy. Jediným rozdílem oproti ostatním objektům byla jejich střelecká místnost. Pancéřová deska totiž netvořila jen přední stěnu, ale chránila také stropnici místnosti. Pro tyto potřeby byl vyprojektován speciální pancéřový prvek 5P7 o hmotnosti 15 tun. Výjimkou nebyly ani oboustranné objekty disponující touto kasematou. Hlavním cílem bylo optické snížení výšky objektu a tím pádem také jeho lepší maskování větším zapuštěním pod úroveň terénu. Nad střeleckou místností nebylo díky tomu nutné dodržet požadovanou tloušťku stropnice. V pozdějších letech bylo od stavby těchto objektů, především z ekonomických důvodů upuštěno.

V roce 1935 bylo navíc vybudováno celkem 5 objektů s pancéřovou polokopulí 3aP7. Těžký kulomet měl k dispozici dvě střílny, u kterých se nacházely celkem tři pozorovací průzory. K pozorování mohl navíc sloužit také zvon 9P7, který byl v některých případech osazen nad samotnou kopulí. Aby bylo možné vést daleké čelní palby na předpolí, docházelo obvykle k umístění pevnůstek na vyvýšené místo, obvykle do záhybů protipovodňového valu. Aktuálně znám polohu čtyř těchto objektů, dva se nacházejí v prostoru Cigacic (č. 721 a č. 705), které jsou zcela zachovalé včetně pancéřových prvků, dnes jsou však zasypány v modernizovaných protipovodňových valech. Třetí objekt (č. 656) se nachází severně od Milska. Zde byl umístěn do druhé linie opevnění, která postřelovala rovinaté prostory pod výraznou terénní vlnou, která se táhne od Milska do obce Tarnawa (té bylo v roce 1944 využito k výstavbě silného polního opevnění). Týlová část objektu byla zničena výbuchem ppd v 50. letech. Samotná pancéřová kopule byla odříznuta autogenem okolo roku 2002 a odtažena traktorem do sběrných surovin. Identický osud potkal také čtvrtý objekt č. 394 východně od Glogowa.

Do posledního stádia výstavby Oderstellung v letech 1936 - 1938 lze zařadit poměrně rozlehlé objekty určené pro přímou nebo boční palbu 1 - 2 těžkých kulometů umístěných v pancéřových deskách 7P7. Do objektu se opět vstupovalo dvěma vchody, které ústily do společné předsíně. V závislosti na poloze v terénu, disponoval objekt střílnou, ze které bylo možné postřelovat prostor v okolí vchodů. V této „strážnici“ (Wache) byl navíc obvykle umístěn také nouzový východ. V některých případech docházelo také k rekonstrukcím a rozšiřování starších objektů. To se týká především objektů budovaných v roce 1938. Druhou variantou (z roku 1937), bylo použití pouze jediného vchodu se zalomenou chodbičkou, ze které zároveň vedl nouzový východ. Střílna na ochranu vchodu byla v takovém případě umístěna v ubikacích a ústila přímo na prostranství před vchodem. V obou variantách se z předsíně pancéřovými dveřmi vstupovalo do velké místnosti, která sloužila jako ubikace posádky. V závislosti na výzbroji a vybavení objektu se dále měnily i proporce zbytku místností. Pokud měl například objekt dvě střelecké místnosti, vedl do každé z nich samostatný vchod. Pokud zde byl navíc osazen pozorovací zvon 9P7, vstupovalo se nejdřív do malé předsíňky, ze které dále vedly troje pancéřové dveře (do dvou střeleckých místností a do místnosti s pozorovacím zvonem). V případech, kdy bylo vyžadováno extrémní natočení střílen a tak i celých střeleckých místností, bylo možné vstup do místnosti s pozorovacím zvonem umístit do jedné z přístupových chodeb k bojové místnosti.

Bojové objekty vybudované v průběhu let na Oderstellung lze rozlišit následujícím způsobem:

• Objekt pro palbu jednoho těžkého kulometu/MG-Schartenstand – ve variantě pro přímou tak boční palbu
• Objekt pro palbu dvou těžkých kulometů/Doppel MG-Schartenstand – s různou orientací střílen, ve variantách pro přímou i boční palbu.
• Objekt pro palbu těžkého kulometu s pozorovacím zvonem 9P7/MG-Schratenstand mit Kleinstglocke 9P7
• Objekt pro palbu dvou těžkých kulometů s pozorovacím zvonem 9P7/Doppel MGSchartenstand mit Kleinstglocke 9P7
• Objekty pro těžký kulomet umístěný v pancéřových kopulích 3aP7 (ve verzi s i bez pozorovacího zvonu).

U výše uvedených bojových objektů bylo vždy možné je kombinovat s úkrytem pro výpadovou jednotku, která obsazovala polní opevnění v okolí.

Vzhledem k tomu, že se většina pevnůstek nacházela v oblastech, kde velmi často hrozilo jejich kompletní zatopení a řada z nich byla postavena doslova v bažinách, musela být pozornost věnována také masivnímu vnikání vody do interiéru. Obvykle byl prostor před vstupem chráněn pomocí betonové šachty, která poskytovala ochranu před vnikáním vody v případě povodní. V závislosti na poloze byly různě hluboké a opatřeny schůdky. V případě kdy se voda do interiéru v rámci silnějších záplav dostala, bránila tato stavební úprava zpětnému samovolnému odtékání. Z tohoto důvodu je také v současné době řada objektů zatopena, a to často až po strop. Uvnitř pevnůstek bylo provedeno spádování podlahy do několika jímek, které bylo v případě většího zatékání nutné manuálně vybírat, případně pomocí pumpy vyčerpávat.

Úkryty

Na rozdíl od sousedních opevněných linií (Pommernstellung, Nischlitz-Obra linie), zde byly pasivní úkryty použity v hojném množství. Vestavovány byly do protipovodňového valu, do prostoru před i za ním. Jejich konstrukce se až na výjimky příliš nelišila a nejčastěji se lze setkat se třemi typy objektů. I zde však existovaly výjimky. Především se jednalo o dodatečné umístění pozorovacího zvonu 9P7, případně pancéřové desky pro periskop.

Nejčastěji stavěný typ pasivního úkrytu má dva vchody uzavíratelné pancéřovými dveřmi 14P7, kterými se vstupuje do společné předsíně. V jejím boku se nachází nouzový východ, ve stěnách naproti vchodům jsou umístěny dvě ochranné střílny pro ruční zbraně. Tento prostor zároveň sloužil jako úložný prostor pro vybavení výpadové jednotky a pro prostředky protichemické ochrany. Jedinými pancéřovými dveřmi je možné vejít do jedné velké místnosti, která sloužila jako ubikace. Druhá varianta úkrytu, je shodná s výše popisovanou, ale je určena pro dvě družstva pěchoty. V tomto případě ze společné předsíně vedou dvoje dveře, do dvou stejných ubikací. Tato varianta byla používána pouze výjimečně. Při průzkumu je možné narazit na různě řešené varianty vstupních chodeb, které se lišily velikostí úložného prostoru. V ubikacích byl k dispozici filtr vzduch a kamínka. Postele byly standardní třípatrové.

Druhý typ úkrytu je konstrukčně daleko jednodušší. Má pouze jeden vchod, který postrádá ochrannou střílnu. Zalomená chodbička ústí do velké místnosti, která sloužila jako ubikace. Na jedné z jejich stěn se nacházel nouzový východ. Ani zde nechyběla ventilace a k dispozici byla kamínka pro topení a filtr vzduchu.

V rámci slučování funkcí pevnostních staveb docházelo k budování kombinovaných objektů, kdy se ve výhodně položených úkrytech nacházelo zároveň také velitelství úseku. V takovém případě byl umístěn na stropnici pozorovací zvon 9P7. Obvykle byla taková stavba vybudována těsně za protipovodňovým valem a to v místech ohybu řeky, které umožňovalo daleké pozorování do obou směrů. Zvon mohl navíc sloužit jako dělostřelecká pozorovatelna.

Pozorovatelny

V rámci pevnostní výstavby probíhající v roce 1935 byly vybudovány také samostatné pozorovatelny. Jednalo se o malé stavby, které disponovaly pouze střílnou na ochranu vchodu v zalomené vstupní chodbičce. Na stropnici byl umisťován buď pozorovací zvon 9P7 nebo pancéřová deska pro periskopické pozorování o síle 10 cm. Pokud se v objektu nacházel nouzový východ, byl umístěn v ubikacích. Kromě nich se zde nacházela ještě maximálně jedna místnosti, většinou však již pouze vstup do místnosti s pozorovacím stanovištěm. Své místo nacházely na výrazných terénních bodech, které umožňovaly daleké pozorování.

Ve většině případů však nebylo využito této varianty samostatné pozorovatelny, ale došlo k jejich sloučení s úkryty nebo bojovými objekty. Druhou variantou byly odolné pancéřové pozorovatelny umístěné na vysokých stožárech, to umožňovalo daleké pozorování předpolí tam, kde se nenacházely žádné vysoké terénní body (Stahlhochstand für Art. Beobachtung). Produkovány byly v několika výškových variantách. Podobným způsobem byla konstruována také pancéřová stanoviště pro těžký kulomet. Ze stožárů se však dodnes zachovaly pouze základové desky, které byly obvykle umístěny bezprostředně za protipovodňovým valem. Narazit na ně je možné například v prostoru Tarnawa – Wielobloto nebo Pomorsko – Brody.

Během průzkumu Oderstellung v roce 2013 se nám podařilo navštívit neobvykle dobře zachovalou samostatnou pozorovatelnu vybavenou pancéřovou deskou pro periskop o síle 10cm. Jedná se o poměrně jednoduchou stavbu z roku 1935. Umístěna byla na hraně výrazné terénní vlny, což umožňovalo daleké pozorování pevnostní linie, která se nacházela přibližně 600 metrů před ní. Pod kontrolou tak byla řeka i jednotlivé bojové objekty v délce přibližně čtyř kilometrů. Do objektu se vstupovalo zalomenou chodbičkou, která byla chráněna pomocí střílny pro ruční zbraň. Vchod byl uzavíratelný pomocí pancéřových dveří. Dále se vstupovalo do hlavní místnosti, kde se přímo proti vchodu nachází nouzový východ, zde se nacházela ubikace, k dispozici byl ventilátor a topení. Dveřmi vedle vchodových se vstupovalo do malé místnosti, ze které vedla střílna na ochranu vchodu a kterou se vstupovalo do šachty pod pancéřovou desku. Pozorovateli bylo k dispozici sklopné sedátko, nad podlahou byl umístěn kovový plát s funkcí jakési podlážky. Po stranách desky se nacházely dva výklenky. Objekt je v současnosti zatopen vodou do výšky cca 20 centimetrů. Na zdech je patrné, že zde došlo několikrát k obnově vnitřních maleb včetně pořízení nových nápisů.

 

 

Typologie objektů vybudovaných v prostoru Oder-Warthe Bogen

V průběhu let byla v prostoru Odra - Warta vybudována celá řada objektů od nejslabších v odolnosti C (MG-Stand), přes silnější objekty ze systému Nischlitz - Obra v odolnostech B až po rozsáhlé a silně vyzbrojené B-werky. Plánovány zde byly dokonce nejsilnější objekty v odolnosti A a to jak dělostřelecké baterie se silnou dělostřeleckou výzbrojí umístěnou v otočných pancéřových věžích, tak i A-werky se silnou kulometnou a dělostřeleckou výzbrojí v pancéřových kasematách.

Jako první byly postaveny ještě v systému Nischlitz - Obra objekty MG und Pak Unterstand (tzv. Hindenburgstand), určené pro přímou palbu těžkého kulometu umístěného v pancéřové desce. Objekt zároveň sloužil jako úkryt protitankového kanónu, který byl v případě potřeby nasazen v polním postavení. Spodní patro se sociálním zázemím a strojovnou bylo pouze vyzděno, horní patro bylo již ze železobetonu, jehož síla dosahovala odolnosti C s pancéřovou deskou silnou 6 cm. V ojedinělých případech byly vybudovány blízko sebe dva objekty. Jeden sloužil k přímé palbě těžkého kulometu umístěného v pancéřové desce, druhý byl jednoduchým úkrytem pro protitankový kanón. V několika případech byly postaveny také objekty speciální konstrukce s výzbrojí TK v pancéřových deskách (2xTK) v kombinaci s úkrytem pro protitankový kanón.

Přímým následníkem se v letech 1935-1936 staly podstatně silněji vyzbrojené a modernější sruby budované v odolnosti B1/B, jejichž hlavní výzbroj již byla umístěna ve tří a šesti-střílnových kopulích. Jsou jakýmsi mezistupněm jejichž následovníkem jsou již tzv. B-werky, stavěny od roku 1936 již v rámci Oder-Warthe Bogen.

B-werky se staly pomyslným vrcholem pevnostního stavitelství na východních hranicích. Disponovaly silnou protipěchotní výzbrojí umístěnou v pancéřových kopulích - těžký kulomet, pevnostní minomet, pevnostní plamenomet, nebo v pancéřových deskách (těžký kulomet - pouze na ochranu vchodu, u těchto objektů byla opuštěna koncepce objektů s pancéřovou deskou pro přímé palby, výjimečně se vyskytovaly pancéřové kasematy a desky pro kulomet k boční palbě). Slabinou je zcela chybějící protitanková obrana, i když i s ní bylo v plánech počítáno.

Později bylo plánováno postavit daleko silněji vyzbrojené tzv. A-Werky, jejichž převážně dělostřelecká výzbroj umístěná v otočných věžích měla vést přímou palbu do prostoru první linie a překážek a ničit tak útočící jednotky. K realizaci těchto staveb nikdy nedošlo. Pouze v některých případech byla vybetonována základová deska, pouze výjimečně výstavba dospěla do betonáže prvního (spodního) patra.

Objekty z období výstavby linie Nischlitz-Obra

MG-Schartenstand und Pak-Unterstellraum

Prvním objektem stavěným na OWB se stal tzv. MG-Schartenstand und Pak-Unterstellraum vybudovaný podél celé linie. Jejich primárním cílem byla ochrana mostů, přes které vedly důležité komunikace směrem do vnitrozemí. Stavěny byly v odolnosti C, což v roce 1934 nařizovala směrnice z roku 1933. Vyzbrojeny byly jedním těžkým kulometem umístěným v pancéřové desce 10P7 o síle 6 cm, určeným k přímé palbě. Uvnitř objektu byl navíc "ukryt" protitankový kanón ráže 37 mm, který v případě ohrožení působil přímou palbou ze zesíleného polního opevnění na straně srubu. Spodní patro objektu bylo celé zděné z cihel, pouze horní patro bylo odlito z betonu. Ve střílně na ochranu vchodu byly používány osobní zbraně, které si posádka přinesla sebou. V horním patře se nacházela garáž protitankového kanónu, střelecká místnost, spojovací chodbička, místnůstka se střílnou na ochranu vchodu a vchod. Do spodního patra je možné sejít po schodišti, případně bylo možné použít průlez v podlaze. Zde se nacházely ubikace mužstva, a technické zázemí objektu. Výjimečně objekty disponovaly dvěma těžkými kulomety v pancéřových deskách (např. MG-St. 780a)

Výjimečně došlo k výstavbě dvou samostatných objektů blízko sebe - jednoho bojového pro přímou palbu těžkého kulometu a úkrytu pro protitankový kanón. Na "nejzachovalejší" verzi dvou objektů lze narazit v obci Nowa Wioska (Neudorfel), kde bránila výsuvný most K705, který je aktuálně ve zrekonstruovaném stavu a příležitostně je přístupný veřejnosti. Nejlépe zachovalý Hindenburgstand č. 745 se nachází u hlavní silnice Miedzyrzecz - Sulecin u osady Kursko (Kurzig), a to včetně ochranné zídky v polním postavení pro protitankový kanón.

Kulometné objekty

Jistým mezistupněm mezi objekty budovanými především na Oderstellung a Pommernstellung (kulometné pevnůstky určené převážně pro přímé palby těžkých kulometů umístěných v pancéřových deskách) a pozdějšími B-Werky, jsou sruby budované v letech 1934 - 1936 v systému Nischlitz-Obra.

Nejlépe to je možné pozorovat u objektů později zařazených do tvrze Litzmann budovaných v letech 1934 - 1936 v obci Mostki (jsou označovány jako tvrz, aniž by byly spojeny podzemní komunikací z propagandistických důvodů). Konkrétně MG St. 671 v odolnosti B alt z roku 1935 v mnohém připomíná pevnůstky z Oderstellung. Jedná se o dobře zachovalý objekt v blízkosti železnice Swiebodzin (Schwiebus) - Rzepin (Reppen) nad umělým kanálem 702. Hlavním úkolem objektu byla ochrana kanálu a náspu železnice. Vstupovalo se do něj dvěma vchody, které jsou v současnou dobu zasypány. Oba vstupy vedou do velké předsíně, ze které je možné dostat se do obou střeleckých místností. Objekt postrádal vlastní zdroj elektrické energie. Ve výbavě však měl kuchyni se studnou a sociální zázemí. Pozorování zajišťoval malý zvon 9P7, kulomety byly umístěny v pancéřových kasematách 5P7. V současnou dobu je téměř celý objekt zasypán zeminou.

V severní části se linie opevnění přibližuje k řece Warta a poslední objekty jsou vestavěny do protipovodňového valu. Pocházejí z roku 1935 a nijak se neliší od staveb budovaných v tomto období na Oderstellung.

B-Werky

Jako dobrý příklad další fáze vývoje B-Werků lze označit Pz.W. 625 (postaven v letech 1935 - 1936), který se nachází na křižovatce silnic Skape - Rokitnica (Skampe - Schönfeld). Jeho hlavním úkolem byla ochrana výsuvného mostu (Kipprollbrücke 611), nacházejícího se přibližně 100 metrů před objektem. Objekt se v současné době nachází v poměrně dobrém stavu, pokud se tak dá nazvat srub, který je zbaven veškerých pancéřových prvků. Do objektu není možné aktuálně vstoupit hlavními vchody, protože propadla ve vstupních chodbách jsou otevřená, tedy ve vstupu brání přibližně 3 metry hluboký příkop v celém rozsahu vstupu. Hlavní výzbroj objektu tvořil jeden těžký kulomet ve třístřílnové polokopuli 2P7, dva těžké kulomety v šestistřílnové kopuli 20P7 a jeden těžký kulomet na ochranu vchodů v pancéřové desce 7P7. Součástí objektu je také úkryt pro protitankový kanón. Pzw. 625 je dvoupatrový. Na horním podlaží se nachází místnost velitele objektu a místnost s radiostanicí, bojové místnosti, sociální zázemí objektu, sklady munice a technické zázemí zbraní a zásobník na vodu. Po betonovém schodišti se vstupuje do spodního patra. Zde se nachází ubikace mužstva, kuchyně, sklad, ošetřovna, strojovna, filtrovna a místnost pro studnu. Objekt byl vybaven dvěma nouzovými východy.

Ze stejného období pochází také Pz.W. 598. Postaven byl v letech 1936 - 1937 v odolnosti B alt. Dodnes se nachází v poměrně zachovalém stavu v lese v blízkosti jezu (Sperre) 617 na kanálu 618. Jeho úkolem bylo chránit právě výše zmiňovaný jez a případný přechod přes něj. V jeho okolí se dodnes nachází velké množství polního opevnění. Nejlepší přístup k objektu je ze silnice Swiebodzin (Schwiebus) - Krosno Odrzanskie (Crossen an der Oder) v osadě Przetocznica (Hammer). Turistická značka procházející touto osadou směřuje dále na jih a mimo jiné vede také okolo Pzw. 598. Objekt je známý především díky své zachovalé kombinaci třístřílnové polokopule 2P7 a pozorovacího zvonu 23P08 (specifické pro toto období, v pozdějších letech již nebyl tento zvon používán kvůli špatným pozorovacím vlastnostem). Mimo těchto pancéřových prvků zde lze nalézt i kopuli pro pevnostní minomet M19 (34P08). S ostatní výzbrojí to již tak veselé není. Celá část s kopulí pro dva těžké kulomety 20P7 a střílnou na ochranu vchodu byla vyhozena do povětří a získaný "šrot" zpeněžen. Stejně tak dopadla i pancéřová kasemata 4P7 pro těžký kulomet. Uvnitř objektu se nacházela strojovna se dvěma generátory, zásobník na vodu, studna a filtrovna vzduchu, sklady munice, kuchyně a sklad hořlavin. Posádka zde měla k dispozici velké ubikace a několik menších místností se sociálním zázemím. Před samotným vchodem do zvonových šachet se nacházelo několik místnůstek se zásobami munice a technickým zázemím. V celém objektu se nacházely dva nouzové východy (z hlavní chodby a ze skladu munice u M19). Dodatečně se u některých z nich počítalo s přístavbou, která by disponovala kopulí/kasematou s protitankovým kanónem. K realizaci však nikdy nedošlo.

Kernwerky

V severní části linie byly vybudovány dva velké objekty, které sice nesou označení tvrz - Werkgruppe Roon (Pz.W. 817) a Moltke (Pz.W. 814), fakticky se však jednalo o kombinaci jednoho velkého dvoupatrového B-Werku - který lze označit za "Kernwerk" a dvou malých objektů, které byly umístěny na bocích stavby, byly propojeny podzemní komunikací a disponovaly výzbrojí umístěnou v pancéřové polokopuli (2P7). Postaveny byly v letech 1936 - 1937. Cílem obou staveb bylo uzavřít úzký průchod mezi jezery. Oba objekty byly bohužel po válce vyhozeny do povětří a příliš se z nich nedochovalo. Prohlédnout si je tak možné pouze části podzemních chodeb.

Zesílení linie OWB 1937 - 1938

Velkým problémem, který bylo nutné vyřešit před ukončením výstavby, se v letech 1937 - 1938 staly mezery mezi jednotlivými objekty na jižním a severním křídle Meziříčního opevněného rajonu. Cíle bylo dosaženo pomocí výstavby typizovaných objektů, které vycházely z Regelbau 26, který byl stavěn na Westwallu v rámci Pionierprogrammu do roku 1938. Dva objekty tohoto typu se například nacházejí nedaleko obce Brody (Kl. Blumberg) - Pz.W. 593 a 594. Přístup k nim je stejný jako k Pzw. 598. Další objekt se nachází asi 300 metrů severně od osady Przetocznica (Hammer) u lesní cesty. Velký počet jich byl postaven v okolí tvrze Ludendorff na severu Meziříčního opevněného rajonu (Pzw. 850, 859, 861, 873, 874). Nejzachovalejším objektem tohoto typu je Pzw. 677, který se nachází mezi obcemi Mostki a Nowa Wioska. Vrchlík zvonu je odříznut autogenem, ve všech ostatních objektech je kopule zcela vytržena, a především ty na severním křídle jsou zcela zničeny.

Pomocí dvou vchodů se vstupuje do malé předsíňky, která je chráněna dvěma střílnami pro lehké zbraně. Celý objekt se skládá pouze z jedné velké místnosti, ve které bylo místo pro osádku a munici. Z ní se vstupuje do chodbičky pod kopuli pro dva těžké kulomety. Do objektu byla osazována pancéřová kopule typu 35P08. Bezprostřední prostor před vchody kryl těžký kulomet umístěný v malé kapiniéře za pancéřovou deskou.

Tvrzové objekty - B-Werky

Pomyslným vrcholem fortifikačního stavitelství realizovaným v prostoru Oder - Warthe Bogen jsou tzv. B-Werky stavěné v centrální části, které jsou vzájemně propojené podzemním systémem. Svojí výbavou se příliš neliší od výše popisovaných srubů (pouze část technologií byla přesunuta ze samotného objektu do sálů v podzemí). Markantní je u nich ovšem rozdíl v používaných pancéřových prvcích. Hlavní výzbroj objektu je umístěna v pancéřových kopulích. Pozorování zajišťuje pozorovací kopule, až na výjimky bylo upuštěno od používání malých pozorovacích zvonů. Pouze v případě, že objekt měl vlastní vchod, byla jeho obrana a postřelování okolí svěřeno těžkému kulometu v pancéřové desce (většinou 7P7 a silnější). Celá řada B-Werků ovšem vlastní vchod neměla a spoléhala se pouze na spojení podzemními komunikacemi (Pzw. 716 nebo Pzw. 726). Vždy však byly k dispozici nouzové východy. Obvyklou kombinací výzbroje B-Werku byly dvě kopule pro těžké kulomety, pozorovací kopule, pevnostní minomet M19 a výmetný ohňomet. Dodatečně se u některých z nich počítalo s přístavbou, která by disponovala kopulí/kasematou s protitankovým kanónem. K realizaci však nikdy nedošlo.

Centrální podzemní systém

Bezesporu nejzajímavější stavbou v prostoru Meziročního opevněného rajónu je podzemní komplex v jeho centrální části. Jeho délka v současnou dobu dosahuje 25 kilometrů, což je ovšem pouze zlomek původních plánů. Páteří podzemního systému je hlavní galerie, která probíhá od Pzw. 739 do tzv. Boryszynské smyčky. Hlavní galerie měla zajišťovat bezproblémovou distribuci munice a pohyb vojáku z vchodových objektů do jednotlivých objektů a dělostřeleckých baterií pomocí úzkorozchodné železnice. Pro tyto účely byla podél galerie zřízena řada nádraží, ve kterých se dal materiál překládat na jiné soupravy, které zajížděly přímo pod jednotlivé objekty, kde se v podzemí nacházela veškerá infrastruktura bojového objektu (muniční sklady, strojovna, atd.).

Celé podzemí se mělo skládat z vchodových objektů E62 - E66 (nepostaveny - některé měly být koncipovány jako vchody pro munici, jiné jako vchody pro mužstvo), hlavní galerie, komunikací pod jednotlivé objekty, malých objektů na ochranu podzemí s kulometnými střílnami, minových kobek, nádraží pro překládání materiálu, muničních skladů, sociálního zázemí pro posádku, ubikací, strojoven, filtroven, kuchyní, atd. Technické zázemí nebylo konstruováno pro celý podzemní komplex dohromady (jako tomu bylo např. v Československu nebo ve Francii), ale pro jednotlivé objekty zvlášť. Odvodnění probíhalo samospádem do celé řady jímek, které jsou v nepravidelných intervalech rozmístěny pod podlahou a dále do odvodňovacích štol, které ústily v blízkých údolích na povrch.

Menší tvrze vybudované na OWB

Tvrze se nenacházely pouze v centrální části OWB. Nejseverněji položenou tvrzí byla malá experimentální tvrz Ludendorff nedaleko obce Stary Dvorek. Nacházela se na terénní vlně v jednom z ohybů řeky Obry. Jejím hlavním cílem byla ochrana nedalekého mostu a postřelování umělých vodních kanálů, které zároveň sloužily jako protitankové příkopy, které se nacházely na obou stranách tvrze. V jednom z jejích objektů byl osazen jediný pevnostní protitankový kanón umístěný v pancéřové kasematě společně s těžkých kulomet instalovaný na OWB (29P8). Svojí přímou palbou působil do prostoru mostu. Pravděpodobně v roce 1944 byla protitanková obrana tvrze posílena malým objektem, který nebyl napojen na podzemní systém, do kterého byl osazen československý pevnostní protitankový kanón. Samotná tvrz se skládala ze šesti objektů - Pzw. 863 - 868. Nejmohutnějším objektem se stal Pzw. 865, pocházející ještě ze systému Nischlitz - Obra. O všech objektech se dá hovořit jako o unikátních stavbách vybudovaných zde jako experimentální objekty. Část podzemních chodeb byla zničena během bitvy, která se tu rozhořela v roce 1945. Ve stejné době byly také zdemolovány všechny objekty. Dnes lze na povrchu tvrze najít kopuli pro minomet M19 - typ 428P01, která byla při výbuchu Pzw. 864 vymrštěna do nedalekého svahu. Částečně se zachoval také Pzw. 867 s třístřílnovou pancéřovou kopulí pro těžký kulomet a v jednom z objektů také pancéřová deska.

Další tvrzí směrem na jih je Werkgruppe Shill (pokud pomineme Werkgruppe Roon a Moltke, kde se spíš dá hovořit o Kernwerku). Tvrz se nachází poblíž železniční trati Miedzyrzec - Sulecin, asi jeden kilometr jihovýchodně od osady Kursko. Skládá se ze dvou objektů (Pzw. 754 a 757), které byly postaveny v roce 1938 - 1939 v odolnosti B alt. Spojeny byly podzemní komunikací, ve které v jejím zlomu pouhým rozšířením profilu byla získána řada místností ve dvou patrech nad sebou s ubikacemi, strojovnou a sociálním zařízením. Spodní část je tvořena tubusem dlouhým přibližně 50 metrů, horní je kratší a měří 20 metrů. Spojení mezi poschodími zajišťují dvě schodiště. V přední a střední části se nachází ubikace, kuchyně a sociální zázemí. V zadní části byla umístěna strojovna (3 agregáty), filtrovna a místnost se studnou. Vchod do tvrze byl možný pouze objektem Pzw. 757. V současné době je tomu obráceně - vstup je možný pouze Pzw. 754, který je téměř zcela zničený. (původně měl výzbroj situovanou pouze v pancéřových věžích). Pzw. 745 měl dvě poschodí, ve spodním patře se nacházel pouze samotný vstup na schodiště do podzemí a jedna menší místnost. Zároveň odtud vedly dva nouzové východy. Hlavní výzbroj objektu tvořily dva těžké kulomety v šestistřílnové kopuli 20P7 a minomet M19. Pozorování zajišťoval malý pozorovací zvon 23P8. Naproti šachtě vedoucí z podzemí do bojového objektu byl navíc umístěn další muniční sklad. Druhý objekt Pzw. 757 byl vyzbrojen čtyřmi těžkými kulomety v šestistřílnových kopulích 20P7 a pevnostním minometem M19. Ochranu stropnice objektu zajišťoval pevnostní plamenomet, pozorování kopule 52P8. Těžký kulomet umístěný v pancéřové desce 6P7 chránil prostranství před vchodem do objektu. Na prvním podlaží se nachází vchod, sklady munice a technické zázemí pancéřových kopulí, sociální zařízení, místnost velitele objektu a plánovací místnost, která byla podřízená pozorovací kopuli 52P8. Spodní poschodí má pouze malou rozlohu a nachází se na něm muniční sklad, zařízení pro pevnostní plamenomet a poměrně velká místnost s šachtou a schodištěm spojujícím objekt s podzemím. Naproti vstupu do podzemní komunikace se nachází další muniční sklad.

Co se tvrzí v pravém slova smyslu týče, je nyní výčet tvrzí konečný. Aby to však nebylo tak lehké, připravila si pro nás německá propaganda několik dalších tvrzí, které však nejsou spojeny podzemní komunikací. A proto hned sousední 4 objekty na jih od Werkgruppe Shill, byly pojmenovány jako Werkgruppe Nethelbeck. Po drobné pauze, kterou tvoří Pzw. 745, 741 a 743, již následují jednotlivé tvrze centrálního úseku a to takto: Wg. Lützow (Pzw. 730, 732, 733, 736 a 739), Wg. York (Pzw. 721, 722, 724, 726 a 727), Wg. Gneisenau (Pzw. 719 a 720), Wg. Scharnhorst (Pzw. 716a, 716 a 717), Wg. Friesen (Pzw. 83) a Wg. Jahn (Pzw. 712, 713, 714, 715, 766).

Dále na jih se nacházejí další dvě tvrze - opět bez vzájemného propojení objektů podzemními chodbami. Jedná se Werkgruppe Körner (jihovýchodně od obce Staropole) a Lietzmann (v obci Mostki).

Vnitřní vybavení objektů

B-Werky budované v rámci OWB se vyznačovaly snad až zbytečným komfortem, který poskytovaly svým posádkám. Vnitřní prostory byly velkoryse řešeny. Nechyběly zde strojovny, filtrovny vzduchu, velké kuchyně, sociální zázemí, ubikace, nebo například ošetřovny. U části vybavení lze spatřit jistou návaznost na vnitřní vybavení festů budovaných Německem před 1. světovou válkou - to se týká především kuchyní a sociálního zázemí. Vzhledem k dlouholeté devastaci celé opevněné linie se bohužel dodnes uvnitř objektů nezachovalo takřka nic, a i ty poslední věci pomalu mizí v nenávratnu. Takto se například před několika lety "vypařila" ze strojovny Pz.W. 701 poslední velká nádrž na pohonné hmoty. Pouze o trochu lepší je situace v centrální části, kde se v podzemí dochovaly poslední pozůstatky vzduchotechniky a výtahů.

Překážky

Za několikaletou dobu výstavby Meziročního opevněného rajónu byla do terénu umístěna velká škála různých protipěchotních a protitankových překážek. Jak již bylo dříve uvedeno, hlavní překážkou byla soustava řek, jezer a umělých kanálů, které se nacházely především na křídlech linie. Jiná situace byla v centrální části, kde musely být jako protitanková obrana stavěny tzv. dračí zuby - několik řad betonových sloupků, umístěných na železobetonovém roštu, před který byl předsunut protitankový příkop. Na některých místech lze však narazit také na jejich dřevěné provedení (Bledzew, Ludendorff, okolí Pz.W. 739).

Silnice, mosty a dokonce i menší toky, které nebylo možné přehradit permanentní zábranou, byly uzavírány v případě ohrožení ocelovou závorou. V případě otočných a výsuvných mostů byly ještě navíc v silnici a jejím bezprostředním okolí připraveny prohlubně, do kterých se nechaly zasadit kolejnice. Kolem jednotlivých objektů se nacházel hustý systém protipěchotních překážek, tvořených ostnatým drátem uchyceným na ocelových kolících. Především v zalesněných oblastech je dodnes dobře patrný pás obvodových překážek kolem objektů, kvůli kterému byly prováděny četné zemní úpravy. V prostoru zátopových oblastí byla umístěna hustá síť různých ocelových kolíků s ostrými hranami, které se měly v případě zatopení oblasti nacházet pod vodní hladinou a znesnadňovat tak případné pokusy o jejich překonání.

Otočné a výsuvné mosty

Ve dvou exemplářích byl v severní části linie vybudován na vodních tocích otočný most (Drehbrücke). Oba dva se zachovaly ve velmi dobrém stavu a jsou plně funkční. Známějším je ten umístěný jižně od obce Kursko (D724). Ještě před několika lety byl interiér volně přístupný. Aktuálně je již uzavřený a nepravidelně přístupný jako muzejní objekt. Vybudován byl v letech 1936 - 1937. Druhý se nachází západně od obce Stary Dworek (D812).

Celá hmotnost tělesa mostu spočívala na středovém čepu, pod kterým byla vybudována strojovna s ovládacím mechanismem. Díky němu ho bylo možné otočit o devadesát stupňů do strany, kde bylo vybudováno opěrné rameno, o které se mohl most dočasně zapřít. Na stejném principu funguje celá řada mostů přes vodní kanály s lodní dopravou.

V daleko větším počtu, než v případě otočných mostů, byly vybudovány mosty výsuvné (Kipprollbrücke). Jedná se především o záležitost jižního křídla opevněné linie. Pod mostem byla vybudována místnost s ovládacím mechanismem a velký dutý prostor, do které bylo možné most zasunout. Toto ovládání bylo možné také z venčí bez nutnosti vstupovat do interiéru. Často byly dovnitř umisťovány také střílny, pomocí kterých bylo možné bočně postřelovat vodní kanály v bezprostředním okolí (např. K622). Ty byly zesíleny pomocí pancéřových desek. Před samotný most byly umisťovány na straně k nepříteli také pásy, do kterých bylo možné zasadit v případě nutnosti kolejnice, které pak sloužily jako protitanková překážka. V některých případech byly tyto mosty kombinovány s jezem. pro zvýšení hladiny vody ve vodních kanálech. Samotný most byl ocelový s dřevěným povrchem.

Na říčce Olobok protékající podél stejnojmenné obce je zřízeno na malém prostoru hned několik výsuvných mostů (K602 přímo u B602 Wasserschloss, K603a a K603b na příjezdu do obce). Most K 603a se nachází na výjezdu směrem na Rokytnici a je ve velmi dobrém stavu. Interiér je ovšem do výšky 10 centimetrů zalitý vodou. Za vchodem se nacházejí dvě místnosti, ve kterých je umístěno ovládací zařízení mostu. Dále lze vstoupit do velké místnosti, která se nachází přímo pod silnicí. V případě potřeby bylo mostní těleso zasunováno pomocí navijáku právě do této místnosti. Ochranu zajišťoval malý objekt pro přímou palbu těžkého kulometu.

Jezy a stavidla

Pro účely udržení potřebné hladiny vody v překážkách a pro případné řízené zatopení rozsáhlých prostor byla vybudována celá řada pevnostních jezů (Staustelle) v odolnosti A. Samy o sobě zvyšovaly hladinu o několik metrů, dalšího zvýšení bylo možné docílit pomocí přenosných zarážek, které bylo možné umístit do připravených otvorů. V současné době je většina jezů v dezolátním stavu, jejich vnitřní vybavení se již většinou nenachází na svém místě. Jejich okolí bylo chráněno pomocí protipěchotních překážek. Na straně k nepříteli byly často osázeny kolejnicemi, které tvořily protitankovou překážku. Na několika místech je možné dodnes narazit na pozůstatky fortových mříží. Na některých pozůstatcích ovládacích mechanismů se nacházejí značky výrobce - společnosti Gruson z Magdeburgu.

Jednou z nejzajímavějších staveb je Wasserschloss 602 - jedná se o nejmohutnější jez postavený v rámci Meziříčního opevněného rajónu. Původní název zněl Bauwerk 602 a úkolem tohoto objektu bylo redukovat výši vodní hladiny na velkém Nischlitzkém jezeře. Postaven byl v roce 1935 a zvyšoval hladinu v jezeře o dva metry. Maskován byl jako dřevěná budova. Součástí stavby byl také výsuvný most a ocelová závora, která přehrazovala silnici. Samotný objekt se skládá z velké, ovšem poměrně nízké místnosti, do které vede přístupová zalomená chodba krytá vchodovou střílnou, mříží a masivními pancéřovými dveřmi. Zde se nachází množství železných přepážek, které se otvorem v podlaze spouštěly do prostoru jezu (tak bylo možné redukovat hladinu vodu směrem nahoru i dolu).

Velmi zajímavou stavbou je nedokončený jez v blízkosti Pz.W. 706, který měl regulovat hladinu vody v soustavě vodních děl mezi jezerem Paklicko Wlk. a Lubrzou. Pro účely stavby bylo koryto řeky svedeno do umělého kanálu a ve výkopu bylo započato s betonáží jezu. Po jeho dokončení patrně došlo k přerušení prací na celé linii, a tak se dodnes nachází ve stavební jámě. Nevýhodou je poměrně komplikovaný přístup.

Alternativou k pevnostním jezům byla uzavíratelná ocelová stavidla. Jediný exemplář se nachází v obci Lubrza a to ve velice dobrém stavu včetně části protitankového zátarasu, který tvořily zabetonované kolejnice.

Na místech, kde byl přílišný spád vybudovaných kanálů a kde nebylo účelné kvůli zadržování vody budovat velký počet jezů, byly vodní toky přehrazeny pomocí ocelových štětovnicových profilů (např. v prostoru Olobok - Skape)

Vodní kanály

Stěžejním prvkem pasivních zátarasů budovaných na OWB byly vodní kanály (Graben), které tvořily účinnou protitankovou překážku. Narazit na ně je možné podél celé linie. Velké množství jich bylo vybudováno především v údolí řeky Obry, která zde silně meandruje a nebylo by snadné jí účinně bránit a na jihu mezi Nieslyszkým jezerem a Odrou. Zde došlo k výrazné regulaci řeky Olobok pomocí soustavy jezů a dlouhých kilometrů kanálů. V případě potřeby bylo možné zatopit rozsáhlá území na předpolí.

Předepsaná šířka měla činit 20 metrů při hloubce 3-4 metry. V řadě případů disponovaly také výrazným břehem na své západní straně. Jejich bezprostřední obranu mělo zajišťovat zesílené polní opevnění, na jehož výstavbu došlo až v roce 1944 v průběhu reaktivace opevnění. Řada vybudovaných tobruků se nachází právě na jejich březích.

V blízkosti přechodů přes vodní kanály (opevněné mosty, běžné silniční mosty) byly vybudovány betonové pásy do kterých bylo možné umístit kolejnice tvořící mobilní protitankové překážky. Narazit na ně je možné na řadě míst, např. v blízkosti výsuvného mostu K622 na silnici Brody - Nietkowice (viz. foto výše), nebo v okolí silničního mostu na předpolí tvrze Ludendorff.

 

 

Typové řady (Regelbau)

V dalších letech bylo vytvořeno velké množství typizovaných objektů v různých odolnostech - viz poslední sloupec v tabulce odolností objektů. Zvláštní typové řady byly vytvořeny pro potřeby výstavby Westwallu. V roce 1938 byla navržena nová typová řada R100 v odolnosti B neu. Jedná se patrně o nejlepší typovou řadu vyprojektovanou po 1. světové válce. Nahrazovala do té doby do značné míry individuálně projektované B-Werky, které byly příliš finančně a konstrukčně náročné, přičemž jejich bojová hodnota byla poněkud diskutabilní, a to především kvůli velkým rozměrům, slabé odolnosti a chybějící protitankové výzbroji, která byla sice konstrukčně připravena, a od každého typu existovalo několik exemplářů, ale jejich hromadnému nasazení bránila patrně extrémní finanční a konstrukční náročnost.

Do typových řad byly přebírány již dříve existující konstrukční návrhy realizované na starších opevnění. Často se měnila pouze jejich odolnost. Níže je uvedeno několik příkladů:

• Regelbau B1-1 - dříve 170B9
• Regelbau B1-2 - dříve 171B9
• Regelbau B1-2a - dříve 172B9
• Regelbau B1-4 - dříve 174B9
• Regelbau B1-5 - dříve 175B9
• Regelbau B1-5a - dříve 803B2

Vznik prvních typových sérií souvisel se vzrůstající výstavbou opevněných pozic na východě i západu země. Jejich intenzivní použití souvisí především s výstavbou opevnění v okolí Gyzicka (Stellungen bei Lötzen) a linií Neckar-Enz Stellung a Watterau-Main-Tauber Stellung. Poslední níže uvedená řada pak především s výstabou Westwallu.

• B1-1 až B1-28 - široké použití na východní i západní hranici
• C1 až C8 - starší opevnění na východní i západní hranici
• D1 až D5 - lehké objekty, častou používané k provizornímu uzavření komunikací
• Regelbau 1 až 37 - primárně pro potřeby Westwallu

 

Níže je uveden základní přehled typových řad, které měly umožnit zrychlení výstavby opevnění v letech těsně před začátkem a v průběhu války. Předmětem popisu typologie objektů nejsou stavby budované v rámci Atlantického valu pro potřeby námořnictva a letectva.

Podrobněji včetně nákresů objektů:

• R100 - od 12/1938 pro potřeby Westwallu, široké využití v rámci dalších obranných linií
• R500 - od 09/1939 pro potřebu Westwallu, široké využití v rámci dalších obranných linií
• R600 - od podzimu 1942 primárně pro účely Atlantického valu, předpis vychází postupně do roku 1944
• R700 - od 11/1944 především pro potřeby výstavby zesíleného polního opevnění

Budovat bylo možné také speciálně vyprojektované objekty v závislosti na poloze v terénu, v tom případě se označovaly jako "zvláštní konstrukce" (Sonderkonstruktion) se zkratkou SK. Případně se označovaly typovým číslem a příponou SK - při projektu se vyšlo z konkrétního objektu, který byl upraven pro konkrétní účely. Další speciální typové řady byly později projektovány pro výstavbu Atlantického valu, často měly pouze regionální charakter a narazit na ně tak lze pouze v určitých oblastech.

Odolnost objektů

• A - proti nějtěžšímu dělostřelectvu - bombensichere Bauten
• A1 - proti 305mm moždířům - bombensichere Bauten
• B - proti 210 mm moždířům - bombensichere Bauten
• B1 - proti 150mm houfnicím - schusssichere Bauten
• C - proti polním kanónům a lehkým polním houfnicím - splittersichere Bauten

Panzerwerky

PzW (Panzerwerk) - v roce 1939 (9.6.1939) bylo rozhodnuto všechny objekty, které disponovaly pancéřovými kopulemi a sílou stěn alespoň 1 metr označit jako Panzerwerky "Pancéřové objekty", a to ze dvou důvodů:

• čistě propagandistických
• ve snaze poněkud znepřehlednit skutečnou sílu dosud vybudovaných obranných linií

Z tohoto důvodu byly za Panzerwerky označeny veškeré objekty v prostoru Odra - Warta bez ohledu na to, zda splňovaly výše uvedenou definici. Rozdělení číselné řady bylo následující:

• Východní Prusko - 1 - 300
• Pomořany, FFOWB, Oderstellung - 301-1000
• Západní val (Westwall) - 1001 - 4000

Označení PzW 001 získal objekt Heilsbergské linie východně od Fromborku, který se částečně zachoval dodnes, a to včetně kopule pro dělostřelecké pozorování 44P7.

Náklady výstavby

V tabulce níže jsou uvedeny ceny vybraných pancéřových prvků a pevnostních objektů, které byly účtovány v roce 1936. Každý typizovaný objekt měl navíc tabulkově určenou maximální cenu, kterou si mohla stavební firma účtovat za jeho realizaci.

Zesílené polní opevnění 1944 - 1945

Pro Německo nepříznivý vývoj na válčištích 2. světové války vedl ke vzrůstající potřebě výstavby opevněných pozic, na kterých by mohl být zastaven postup nepřítele. To se týkalo nejen východní fronty, ale také ústupových bojů v Itálii a částečně také ve Francii. Ve velmi krátkém čase bylo nutné vybudovat stovky kilometrů dlouhé linie opevnění, a to s minimálními prostředky, které neumožňovaly výstavbu rozsáhlejšího stálého opevnění.

Pozornost se tak upřela na výstavbu protitankových překážek, silných uzávěrů důležitých komunikací a na kombinaci polního opevnění s pasivními úkryty, objekty typu Tobruk a různé varianty "rychlostavitelného" opevnění. Ve Východním Prusku se jednalo o tzv. Kochbunky - otevřená palebná stanoviště a různé varianty úkrytů, které bylo možné spojovat do větších celků konstruované z betonových prefabrikátů. Pro výstavbu byly určeny také objekty typové řady 700. Používány byly objekty pro tankové věže, převozná pancéřová stanoviště pro těžký kulomet (Panzernesty nebo MG Panzernesty) a prefabrikované ocelové úkryty, které se umisťovaly do výkopu pod úroveň terénu. Nejvíce objektů tohoto typu se zachovalo na francouzsko-španělských hranicích a v Itálii. Část těchto objektů byla v období Studené války použita při výstavbě Nového Alpského valu na hranicích s Jugoslávií.

Tím byly položeny koncepční základy opevnění budovaného v řadě evropských zemí v průběhu Studené války, a to na obou stranách Železné opony.