HKB Pointe du Hoc

Dělostřelecká baterie Pointe du Hoc (Stp 75) byla umístěna na skalnatý výběžek východně od malého přístavu Grandcamp. Hlavní výzbroj tvořilo šest kořistních kanónů francouzského původu s německým označením 15,5-cm-Kanone 418(f) - původně Canon de 155 mm GPF s dostřelem téměř 20 kilometrů. Jednalo se o konón původně z 1. světové války, který však byl produkován také v meziválečném období. Německé armádě paldo ve Francii do rukou celkem 449 kusů této poměrně výkonné zbraně. Stejně jako ve většině ostatních dělostřeleckých bateriích v Normandii byla hlavní výzbroj nejprve umístěna v otevřených postaveních. Protileteckou obranu zajišťovaly kanóny ráže 20 a 37mm. K tomuto účelu byly k dispozici objekty L 409a - úkryty s palebným postavením umístěným na jejich stropnici. Pro ukrytí posádky sloužily různé typy objektů - R 501, R 502, R 621. K dipozici byla ošetřovna R 661 a sklady munice R 134. Pouze dva kanóny se podařilo umístit do kasemat typu R 694 (Schartenstand für Geschütze mit Drehsockel). Řízení palby zajišťovalo velitelské stanoviště R 636 (Befehlsstand für Heeresküstenbatterie)

Baterie byla vyhodnocena jako značné riziko pro vyloďující se jednotky na plážích Omaha a Utah. Z tohoto důvodu byla již před vyloděním silně bombardována a úkol obsadit ji byl přidělen americkým jednotkám Rangers, které měly zaútočit z moře. Německá armáda však kvůli silnému bombardování odsunula hlavní výzbroj dále do týlu a útočníci nalezli kasematy prázdné. Další dva dny museli následně odolávat německým protiútokům. Dnes se zde nachází památník Rangers a celý areál je volně přístupný. Zaujmou především dodnes zachovalé krátery způsobené silným bombardováním. Nezachovalo se žádné vnitřní vybavení objektů, navíc se jedná o jedno z nejnavštěvovanějších míst v Normandii a v sezóně zde fotografovat bez davů lidí je takřka nemožné.