Muzeum Mimoyecques (Základna V-3)

Jedním z projektů zázračných zbraní byla konstrukce dalekonosného kanónu ráže 150 mm pod označením V-3 (Vergeltungswaffe 3). Původně francouzského nápadu z období 1. světové války se v roce 1942 chopili konstruktéři ze společnosti Röchling. Za dva roky byl k dispozici funkční prototyp s délkou hlavně 130 metrů a systémem postupného odpalování náloží. Maximální dostřel měl činit 165 kilometrů. Celková funkčnost a spolehlivost zbraně byla nicméně poněkud diskutabilní. Testování probíhalo na pobřeží Baltského moře na ostrově Usedom (Peenemünde) a Wollin (Wolin) nedaleko města Misdroy (dnes Międzyzdroje, Polsko). Také zde se nachází muzeum.

Pro praktickou realizaci projektu bylo vybráno stanoviště Mimoyecques (50.8528106N, 1.7592286E), které se nachází ve vzdálenosti 8 kilometrů od pobřeží. Úkolem dvou podzemních síl (každé o pěti bateriích s pěti hlavněmi) bylo na vzdálenost 160 kilometrů ostřelovat Londýn. Stavba probíhala za přísného utajení, nicméně vzhledem k rozsahu se nedala úplně skrýt a brzy na ní upozornil francouzský odboj. Účel stavby nebyl jasný, počítalo se spíše se základnou pro V-2. Přesto se postupně celý areál stal od podzimu 1943 cílem opakovaných těžkých náletů. To vedlo k opuštění výstavby západního sila a stavba pokračovala pouze ve východním objektu.

Jádrem komplexu byl železniční tunel pro zásobování, napojený na trať Calais - Boulogne-sur-Mer. Od něj vybíhaly kolmo galerie k muničním skladům a šachtám k jednotlivým hlavním, které sahaly do hloubky přesahující 100 metrů. Na povrchu se ústí hlavní nacházelo v masivním železobetonovém objektu s tloušťkou stropnice přes 5 metrů. Samotné hlavně byly kryty pancéřovou deskou. Nálety zesílily po vylodění v Normandii v roce 1944, kdy začaly na povrch vyplouvat další informace. Nasazeny byly také dálkově řízené bombardéry napěchované výbušninami. Při jednom z pokusů zahynul mimo jiné starší bratr pozdějšího amerického prezidenta J.P. Kennedy jr.. Vlivem dalšího bombardování byla opuštěna výstavba dvou šachet a pokračovala pouze u tří zbývajících. K nejtěžším poškozením nakonec posloužily do výzbroje nově zavedené seizmické pumy Tallboy o síle 6,5t TNT. Celý areál byl následně obsazen v září 1944 a vyhodnocen jako velké riziko pro Velkou Británii. Z tohoto důvodu zde byly provedeny bez souhlasu Francie v průběhu května 1945 další rozsáhlé demolice.

V poválečném období majitelé pozemků odstranili zával železničního tunelu a podzemí bylo nejprve využíváno jako pěstírna hub. Od 80. let se zde až na jistou přestávku nachází muzeum. Jeho nejzajímavějším exponátem je část krycí pancéřové desky pro ústí hlavní.