Typová řada B1
Směrnice pro výstavbu typových objektů v odolnosti B1, označených jako B1-1 až B1-29, byla uvedena v platnost v dubnu 1938. Nejednalo se o zcela novou typovou řadu, ale byly využity již existující starší návrhy. Podobu objektů stanovovala směrnice Zusammenstellung der Bestimmungen für Regelbauten der Baustärken B1 - D (Soubor předpisů pro typové objekty v odolnosti B1 - D). Jejich hlavním úkolem bylo ulehčení projektové přípravy opevněných pozic, výstavby objektů a finanční úspora při samotné stavbě, včetně finanční kontroly provedených prací.
Preferována byla kruhová obrana bojových objektů, což ovšem umožňovaly pouze 6-střílnové pancéřové kopule pro dva těžké kulomety. Tato koncepce tak zcela logicky narážela na vysokou finanční náročnost a patrně také na chronický nedostatek pancéřových prvků. Jejich stavba tak byla možná pouze v nejohroženějších úsecích, kterým byl přidělen rozpočet 300 tisích RM na kilometr fronty. Se stejnými náklady jako za objekt s pancéřovou kopulí bylo ovšem možné vybudovat dva objekty typu B1-5, které při vhodném umístění v terénu byly schopné zastat téměř identické bojové úkoly. Vysloveně vyžadováno bylo zapojení střílen určených pro obranu prostoru před vchody do palebných plánů opevněných pozic a k vedení dalekých paleb. V tomto případě bylo voleno osazení pancéřové desky 422P01 (403P9), ve které bylo možné použít kulomet. V opačném případě postačilo osazení střílny 48P8 pro ruční zbraně. Při výstavbě měly být preferovány objekty B1-1, B1-1a, B1-5 a B1-5a. Ostatní typy objektů měly být budovány pouze v případech, ve kterých to vyžadovala konfigurace terénu. Stejně tak bylo možné provádět změny v prostoru střeleckých místností (změny směru paleb) a vyloučena nebyla také konstrukce netypových objektů, pokud to terénní podmínky vyžadovaly a nebyl překročen finanční rozpočet. Hlavním kritériem pro vhodné umístění objektů byla co největší efektivita palby zde osazené kulometné výzbroje. Výjimkou bylo pouze umístění pozorovatelen a velitelských objektů, včetně těch, které disponovaly kulometnou výzbrojí. Zde o umístění primárně rozhodovaly požadavky velení pro efektivní řízení boje. Všechny typy objektů bylo možné budovat také v zrcadlově obrácené podobě. Nutné však bylo počítat s řadou změn v interiéru dveřmi počínaje a rozvody ventilace konče.
Objekty s ubikací pro výpadovou jednotku měly být budovány pouze tam, kde byla nutná čelní palebná podpora objektu z otevřených postavení. Zcela nevhodné tak byly především v plochém otevřeném terénu, kde bylo obtížné se v otevřeném terénu ukrýt. Omezení platila také pro objekty s pancéřovou kasematou (pancéřová deska se střílnou pro těžký kulomet a pancéřová stropnice objektu). Jejich výhodou byla poměrně nízká silueta v terénu. Určené byly především do rovinatého a přehledného terénu. Zcela nevhodné pak do zalesněných oblastí. Jejich hlavní nevýhodou byla značná cena a nedostatek pancéřových prvků. Jejich hlavní výhoda - zapuštění do okolního terénu - se navíc střetávala s požadavkem na zapojení střílny pro obranu vchodu do palebných plánů. To znemožňovalo zapuštění vchodu hlouběji pod úroveň terénu.
V případě objektů pro 3-střílnové pancéřové kopule byl preferován starší typ 3P7, který umožňoval nasazení jakéhokoliv typu kulometu. Naopak osazení kopulí 61P8 a 414P9 bylo limitováno jak výrazně vyšší cenou, tak možností osadit pouze MG 34.
Objekty s vedlejší střílnou (B1-17), ve kterém byla jedna z pancéřových desek ve slabší odolnosti C, bylo možné budovat pouze tam, kde byla vyloučena možnost vedení nepřátelské palby proti této zeslabené střílně. V případech umístění objektu na vrchol prudkých svahů a nutnosti úhlu palby (náměr) v rozmezí -15° až -35° bylo nutné prodloužit střeleckou místnost o 50 cm a zvýšit ji na 2,2 metrů, osazena zde pak byla místo pancéřové desky 7P7 deska 454P01, případně místo 10P7 deska 455P01. Za použití speciální lafety tak bylo možné pálit v náměru -8° až -35°, případně +10°/-35°. V případě objektů B1-1 a B1-1a stačilo pouze zvýšit stropnici objektu. Tyto objekty mohly disponovat pouze jedním vchodem.
Při výstavbě objetků v prudkých svazích bylo požadováno zesílení přístupového zákopu, případně opatření objektu různými odolnými zídkami a opěrnými zdmi, které by chránily vchodovou část před zasypáním a posádku v případě opuštění objektu před nepřátelskou palbou. To samé platilo i v případech, kdy vedl vchod do boku objektu a byl tak více náchylný na přímou nepřátelskou palbu. Vstupní šachty byly přísně zakázány.