Pommernstellung

Průzkumné práce pro potřebu výstavby opevnění započaly v Pomořanech v roce 1928. Na konci roku 1930 byla vytyčena linie opevnění, která začínala na severu u jezera Großer Papenzin-See (Jezioro Bobięcińskie Wielkie), čímž byla dodržena požadovaná vzdálenost cca 50 km od moře. Jižním směrem probíhala přes Baldenburg (Biały Bór) - Neustettin (Szczecinek) - Gross Born (Borne Sulinowo) - podél řeky Pilow (Pilawa) a Döberitz (Dobrzyca) - Deutsch Krone (Walcz) - Tütz (Tuczno) a podél řeky Drage (Drawa) do soutoku s řekou Netze (Notec), a to pod souhrným označením Pommernstellung (Pomořanská linie). Až později bylo dobudováno opevnění, někdy označované jako Netzestellung, podél řek Netze (Notec) a Warthe (Warta), které zajistilo návaznost na opevnění v prostoru Oder-Warthe Bogen. Zde byly budovány především typizované objekty pro jeden, v ojedinělých případech pro dva těžké kulomety. Celková délka linie tak dosáhla cca 250 kilometrů, na kterých bylo postaveno okolo 850 objektů - zhruba dvě třetiny z nich byly určeny pro jeden těžký kulomet.

Výstavba zdejšího opevnění souvisela s celkovou koncepcí případných válečných operací na východních hranicích proti v té době mnohem silnější polské armádě. Hlavním cílem bylo udržení předmostí na Odře, což by usnadnilo vedení protiútoku. Zatímco v případě Slezska se počítalo s téměř okamžitou ztrátou Horního Slezska a s postupnými ústupovými boji, mělo v Pomořanech dojít ke koncentraci armády, která by následně provedla útok do boku nepřítele postupujícího na Berlín od Poznaně.

Výstavba zde započala v roce 1932, ale nejprve postupovala velmi pomalu. Přednostně byly budovány protipěchotní a protitankové překážky, často formou regulace vodních toků a jezer, díky čemuž bylo možné zatopit rozsáhlé prostory v předpolí. Nejprve byly uzavírány důležité komunikace a přechody mezi jezery. Vrcholu zde výstavba dosáhla patrně v letech 1934 - 1936. Opevnění bylo budováno podle platných zásad - v lesnatém terénu se jednalo o slabé objekty v odolnosti C, v ostatních případech v odolnosti B1. Důležité prostory - především v okolí velkých měst a důležité přechody mezi jezery byly opevňovány pomocí tzv. B-Werků, umožňujících kruhovou obranu i v případě nepřátelského obklíčení. V naprosté většině případů však byly budovány malé objekty pro jeden těžký kulomet, v menším množství pro 2 těžké kulomety. Vybudováno zde bylo také cca 100 pasivních objektů, které sloužily jako velitelská stanoviště, pozorovatelny a telefonní centrály.

V Pomořanech bylo vybudováno přes 100 různých typů objektů. Často se lze setkat s jedním typem objektu v rámci jednoho stavebního úseku, na dalších se však již nevyskytuje. V omezené míře můžeme některé typy z let 1934 - 1936 spatřit také ve Východním Prusku nebo podél Odry. Objekty lze rozdělit do několika skupin:

• Bojové objekty (v tehdejší terminologii označované jako úkryty) - malý objekt, často s jedinou místností a střílnou v pancéřové desce.
• Pasivní úkryty - budované jako úkryty pro pěchotu nebo pro protitankové kanóny s obsluhou. Existovalo také několik modifikací s pozorovacím zvonem pro potřeby velení. Sloužit mohly také jako velitelské stanoviště, telefonní centrála nebo jako objekt pro řízení palby dělostřelectva
• Libovolné kombinace výše uvedených funkcí, přičemž bylo požadováno, aby jeden objekt plnil maximálně dvě funkce.
• Pozorovací stanoviště - věže pro pozorování sloužily jak pro pěchotu, tak i pro dělostřelectvo. V blízkosti věže byl k dispozici úkryt pro obsluhu. Budovány byly většinou v týlu postavení.
• Typizované objekty v odolnosti B1 - budované v rámci tzv. Netzestellung - naprostá většina zde postavených objektů byly typy B1-1 a B1-5. V menší míře se zde vyskytuje také například B1-2 nebo B1-22.

Největšími typy objektů stavěnými na Pommernstellung jsou tzv. B-Werky. Neměly pouze jeden účel, ale většinou zajišťovali několik funkcí najednou. Daleko více prostoru bylo věnováno sociálnímu zázemí a ubikacím. O takovém komfortu si mohla osádka malých kulometných objektů nechat pouze zdát. Jejich úkolem bylo posílit obzvláště exponované místa linie, kde by svojí palebnou silou malé kulometné objekty neobstály a zajistit kruhovou obranu. Jednalo se často o dvoupatrové objekty, kdy se v horním patře nacházely bojové místnosti a ve spodním sociální zázemí a ubikace. Jejich výstavba se koncentrovala do prostoru důležitých komunikací - Hochzeit (Stare Osiecno) nebo Hochfelde (Śmiadowo) nebo dopravních uzlů a větších měst Neustettin (Szczecinek), Deutsch Krone (Walcz). V nejstarších realizacích, například v Hochzeitu (Stare Osiecno) se jednalo o velmi neobvyklé stavby, spodní patro nacházející se pod úrovní terénu bylo mnohem větší, než horní se střeleckými místnostmi. Zde bylo po obvodu osazeno několik pancéřových desek, případně také pancéřová polokopule a okolí vchodu mohly chránit také střílny pod betonem. Novější objekty budované například v okolí Deutsch Krone (Walcz) již byly klasické B-Werky známé například z Oder-Warthe Bogen. Výzbroj byla koncentrována do pancéřových kopulí, jedinou střílnou byl postřelován pouze prostor v okolí vchodů.

Výjimečně byly stavěny skupiny po 2 - 4 menších objektech tak, aby tvořily opěrný bod o kruhovém výstřelu 120 - 220 stupňů. V některých případech z nich byly tvořeny pěchotní tvrze. Objekty byly propojeny podzemními komunikacemi a tvořily je 1 - 2 B-Werky a několik stanovišť pro pozorování, případně palbu těžkého kulometu z pancéřové kopule. Nejsilnější pěchotní tvrz byla vybudována v blízkosti obce Strahlenberg (Strzaliny). Pod názvem Galgenberg (Góra Wisielcza) bylo postaveno 8 B-Werků propojených 800 metry podzemních komunikací. Prakticky se však jednalo o dva větší bojové objekty, zbylých 6 bylo tvořeno pouze jedinou pancéřovou kopulí (dvě z nich určené pouze pro dělostřelecké pozorování). V podzemních sálech byly k dispozici ubikace, sociální zázemí, kuchyně, ošetřovna a velitelství.

Přehled vybudovaných pěchotních tvrzí:

• Werkgruppe Ziegelei (Grupa Warowna Cegielnia) - Walcz
• Werkgruppe Mariensee (Grupa Warowna Marianowo) - Walcz
• Werkgruppe Maiberg (Grupa Warowna Majowe Wzgórze) - Śmiadowo
• Werkgruppe Chaussee (Grupa Warowna Szosa) - Śmiadowo
• Werkgruppe Buchberge (Grupa Warowna Gora Smiadowska) - Śmiadowo
• Werkgruppe Galgenberge (Grupa Warowna Gora Wisielcza) - Strzaliny

V roce 1939 bylo vybudováno na nejohroženějším úseku předmostí okolí města Schneidemühl (Piła), za použití typizovaných kulometných objektů, jejichž tloušťka stěn kolísala v rozmezí 30-50cm. Interiér byl obložen vlnitým plechem, střílnu chránila pancéřová deska. Vstup bylo možné uzavírat pomocí dvoudílných pancéřových dveří. Tyto objekty byly stavěny také na jiných místech v předpolí.

Od roku 1944 zde bylo intenzivně budováno polní opevnění. Tato výstavba odpovídala svojí strukturou "Návrhům pro výstavbu opevnění na východní frontě" (Anregungen für den Ausbau von Stellungen an der Ostfront). Současně byly v týlu postavení vybudovány protitankové příkopy a v některých místech byla linie opevnění dále zesilována pomocí výstavby velkého množství Tobruků.

Na řadě míst Pomořanské linie se v roce 1945 aktivně bojovalo. V důsledku těchto válečných událostí, a následných demolic prováděných nejprve ruskou a následně polskou armádou je většina objektů naprosto v troskách a to včetně výše uvedených pěchotních tvrzí, ze kterých je v několika případech přístupné pouze podzemí. Objektů s pancéřovými prvky se zachovalo pouze několik. Ničení se však vyhnulo velké části pasivních objektů, ze kterých nebylo možné vytěžit pancéřové prvky.

Dodnes jsou některé úseky v relativně dobrém stavu - jedná se především o nejsevernější úsek linie v prostoru Gross Küdde (Gwda Wielka) - Großer Papenzin-See (Jezioro Bobięcińskie Wielkie), kde jsou sice vytrženy s výjimkou jednoho pozorovacího zvonu všechny pancéřové prvky, samotné objekty jsou však kompaktní. Jižněji je situace o poznání horší s výjimkou jednotlivých objektů (například Walcz), v relativně dobrém stavu se zachoval například uzávěr v prostoru obce Preußendorf (Prusinowo Wałeckie). Také hydrotechnické překážky se zachovaly ve většině případů dodnes, a to podél celé linie.