Typologie objektů vybudovaných na Oderstellung

Bojové objekty

V prostoru Oderstellung je možné nalézt celou škálu bojových objektů, od nejjednodušších pevnůstek, určených pro jeden těžký kulomet, umístěný v jediné místnosti objektu, až po poměrně rozlehlé objekty s výzbrojí ve dvoustřílnové pancéřové polokopuli určené pro těžký kulomet.

Vůbec nejstarší "střední" bojové objekty z let 1928 – 1932 budované k ochraně mostů, brodů a přívozů podél celé Odry byly určeny pro boční palbu jednoho těžkého kulometu. Osazovány do nich byly netypové pancéřové desky pro těžké kulomety různých rozměrů a tloušťky. Na tyto stavby je možné narazit například v prostoru Krosna, nacházejí se také pod železničním mostem ve Ścinawě nebo Brzegu Dolnem. Kromě bojové místnosti pro těžký kulomet disponovaly objekty pouze vchodovou chodbičkou, která zároveň sloužila pro účely protiplynové ochrany. Vstup uzavíraly dvoukřídlé pancéřové dveře. Uvnitř již byly často osazeny pouze dřevěné dveře pokryté plechem. Pod střílnou byl umístěn stolek s lafetou pro těžký kulomet (případně byl vybetonován podstavec). Kromě střílny se na desce nacházel také pozorovací průzor. Oba otvory byly uzavíratelné pomocí posuvných desek. V případě zahájení palby bylo nutné vysunout hlaveň kulometu ven ze střílny. K tomu sloužily ližiny na pevnostní lafetě. Na hlavni byl později uchycen pancéřový štít, který utěsňoval střílnu v průběhu palby. Na vnější stranu pancéřové desky byl před objekt na úrovni okolního terénu umisťován betonový práh ("betonový předpancíř"), který měl zamezit případnému podstřelení. K řadě starších objektů byl přidáván až dodatečně v průběhu 30. let. V originálních konstrukčních dokumentech nesly tyto objekty označení "Úkryt pro těžký kulomet se střílnovou deskou".

Stavěny byly dvě základní varianty pevnůstek. V místech, kde byly stavby dobře maskovány pomocí pilířů mostu, nebo různých budov, se jednalo o poměrně výrazné vysoké stavby. V otevřené krajině byly naopak zabudovány hlouběji pod úroveň terénu a pozornost byla věnována dobrému maskování pomocí zemního valu. V tomto případě se do nich vstupovalo pomocí schůdků a prostor nad vchodem byl kvůli zachování požadované tloušťky stropnice výrazně vypouklý.

V tomto období došlo k výstavbě také několika málo "lehkých" bojových objektů se slabou odolností určené k boční palbě. Na jednu z těchto pevnůstek je možné narazit v prostoru obce Kwiatkowice. Jedná se o malou stavbu určenou pro boční palbu těžkého kulometu, postavenou ve snížené odolnosti C. Disponuje jedinou místností, do které se vstupuje panceřovými dveřmi. Jako první zaujme klenutý strop vyztužený vlnitým plechem. Toto konstrukční řešení zvyšovalo odolnost proti dělostřeleckému ostřelování. Na zadní stěně se nacházejí dva otvory pro ventilaci. Na opačné straně netypová pancéřová deska pro těžký kulomet. V případě Kwiatkowic se jedná o desku o síle 4 centimetry. Objekt je opatřen krycím křídlem, které mělo chránit velice zranitelnou střílnu. Celá čelní stěna je potažena pohledovým betonem, který zvyšuje maskovací účinky.

Především v roce 1932 byly často stavěny větší "střední" bojové objekty, konstrukčně velice podobné výše popsaným, které však byly určeny pro vedení bočních paleb do obou směrů linie. Opět se jedná o malý objekt určený pro dva těžké kulomety umístěné v pancéřových deskách. Stavěn byl v odolnosti B alt nebo C, pancéřová deska byla netypová o rozměrech 280 x 180 x 8 cm. Vchodová část opět postrádala jakoukoliv ochrannou střílnu, oproti předešlému objektu se však vstupovalo nejprve do malé předsíňky, ze které vedly další pancéřové dveře do střeleckých místností. V některých objektech byl pod střílnami vybetonován stolek pro umístění lafety těžkého kulometu. Uvnitř byla opět použita jednoduchá ventilace. K pozorování sloužila pouze štěrbina v pancéřové desce. Výjimečně byly do stropnice umisťovány pancéřové desky pro periskopické pozorování. V případě, kdy objekt stál na samotném břehu Odry (např. Radoszyce), byly jeho základy zapuštěny extrémně hluboko tak, aby se zabránilo podemletí vodou. Dovnitř se vstupovalo pomocí dvoukřídlých pancéřových dveří, případně jednokřídlých, které disponovaly nouzovým výlezem.

Objekty z let 1933 – 1934 se stále velice podobají svým předchůdcům. Jediným rozdílem je existence nouzového východu. Vchody naopak stále nedisponují střílnami na jejich ochranu a to ani uvnitř vstupní chodbičky. Poznávacím znamením objektů z roku 1934 jsou nezvykle velké nouzové východy, často ústící v blízkosti jediného vchodu. Omezená výstavba v tomto období probíhala například v okolí Glogowa. Po drobné přestávce let 1933 – 1934, kdy nedocházelo k větším stavebním aktivitám, započala v roce 1935 hlavní fáze výstavby Oderstellung, kdy byla v následujících dvou letech postavena většina objektů.

V roce 1935 byly výše popisované objekty rozšiřovány o další místnosti, které měly zvětšit pohodlí posádky a které měly více odpovídat jejich úkolům v terénu. Daleko větší pozornost byla také věnována vchodové částí, kterou již většinou netvořil jeden, ale dva vchody, kterými se vstupovalo do společné předsíně, ze které vedl jeden vchod do ubikací objektu. Vchody již disponovaly uvnitř ochrannými střílnami. Vstupy se uzavíraly pancéřovými dveřmi 14P7, které disponovaly malými nouzovými průlezy a také nouzovou střílnou pro ruční zbraň. Navíc začalo docházet ke kumulování užitných funkcí. Kromě bojového účelu docházelo k umístění ubikací pro výpadovou jednotku. Do stropnic byly osazovány pozorovací zvony typu 9aP7, které sloužily jak pro účely samotného objektu, tak pro pěchotní a dělostřelecké pozorování nebo pro velitele úseku. Samozřejmostí se staly nouzové východy, které obvykle vedly z předsíně do boku objektu. Uzavíratelné byly pancéřovými dvířkami, za nimi byly dodatečně zazděny a výstup byl zasypán zeminou/oblázky, kterou bylo nutné v případě použití odhrabat dovnitř pevnůstky. Nad pancéřové desky hlavních zbraní a nad vchody byly umisťovány kovové síťky, které měly zabraňovat zapadnutí střílen a vstupů zeminou odletující od výbuchů dělostřeleckých granátů. Vzhledem k umístění střílen hlavních zbraní nízko nad úroveň terénu bylo toto nebezpečí poměrně značné.

Samostatnou kapitolu tvoří tzv. pancéřové kasematy. Jediným rozdílem oproti ostatním objektům byla jejich střelecká místnost. Pancéřová deska totiž netvořila jen přední stěnu, ale chránila také stropnici místnosti. Pro tyto potřeby byl vyprojektován speciální pancéřový prvek 5P7 o hmotnosti 15 tun. Výjimkou nebyly ani oboustranné objekty disponující touto kasematou. Hlavním cílem bylo optické snížení výšky objektu a tím pádem také jeho lepší maskování větším zapuštěním pod úroveň terénu. Nad střeleckou místností nebylo díky tomu nutné dodržet požadovanou tloušťku stropnice. V pozdějších letech bylo od stavby těchto objektů, především z ekonomických důvodů upuštěno.

V roce 1935 bylo navíc vybudováno celkem 5 objektů s pancéřovou polokopulí 3aP7. Těžký kulomet měl k dispozici dvě střílny, u kterých se nacházely celkem tři pozorovací průzory. K pozorování mohl navíc sloužit také zvon 9P7, který byl v některých případech osazen nad samotnou kopulí. Aby bylo možné vést daleké čelní palby na předpolí, docházelo obvykle k umístění pevnůstek na vyvýšené místo, obvykle do záhybů protipovodňového valu. Aktuálně znám polohu čtyř těchto objektů, dva se nacházejí v prostoru Cigacic (č. 721 a č. 705), které jsou zcela zachovalé včetně pancéřových prvků, dnes jsou však zasypány v modernizovaných protipovodňových valech. Třetí objekt (č. 656) se nachází severně od Milska. Zde byl umístěn do druhé linie opevnění, která postřelovala rovinaté prostory pod výraznou terénní vlnou, která se táhne od Milska do obce Tarnawa (té bylo v roce 1944 využito k výstavbě silného polního opevnění). Týlová část objektu byla zničena výbuchem ppd v 50. letech. Samotná pancéřová kopule byla odříznuta autogenem okolo roku 2002 a odtažena traktorem do sběrných surovin. Identický osud potkal také čtvrtý objekt č. 394 východně od Glogowa.

Do posledního stádia výstavby Oderstellung v letech 1936 - 1938 lze zařadit poměrně rozlehlé objekty určené pro přímou nebo boční palbu 1 - 2 těžkých kulometů umístěných v pancéřových deskách 7P7. Do objektu se opět vstupovalo dvěma vchody, které ústily do společné předsíně. V závislosti na poloze v terénu, disponoval objekt střílnou, ze které bylo možné postřelovat prostor v okolí vchodů. V této „strážnici“ (Wache) byl navíc obvykle umístěn také nouzový východ. V některých případech docházelo také k rekonstrukcím a rozšiřování starších objektů. To se týká především objektů budovaných v roce 1938. Druhou variantou (z roku 1937), bylo použití pouze jediného vchodu se zalomenou chodbičkou, ze které zároveň vedl nouzový východ. Střílna na ochranu vchodu byla v takovém případě umístěna v ubikacích a ústila přímo na prostranství před vchodem. V obou variantách se z předsíně pancéřovými dveřmi vstupovalo do velké místnosti, která sloužila jako ubikace posádky. V závislosti na výzbroji a vybavení objektu se dále měnily i proporce zbytku místností. Pokud měl například objekt dvě střelecké místnosti, vedl do každé z nich samostatný vchod. Pokud zde byl navíc osazen pozorovací zvon 9P7, vstupovalo se nejdřív do malé předsíňky, ze které dále vedly troje pancéřové dveře (do dvou střeleckých místností a do místnosti s pozorovacím zvonem). V případech, kdy bylo vyžadováno extrémní natočení střílen a tak i celých střeleckých místností, bylo možné vstup do místnosti s pozorovacím zvonem umístit do jedné z přístupových chodeb k bojové místnosti.

Bojové objekty vybudované v průběhu let na Oderstellung lze rozlišit následujícím způsobem:

• Objekt pro palbu jednoho těžkého kulometu/MG-Schartenstand – ve variantě pro přímou tak boční palbu
• Objekt pro palbu dvou těžkých kulometů/Doppel MG-Schartenstand – s různou orientací střílen, ve variantách pro přímou i boční palbu.
• Objekt pro palbu těžkého kulometu s pozorovacím zvonem 9P7/MG-Schratenstand mit Kleinstglocke 9P7
• Objekt pro palbu dvou těžkých kulometů s pozorovacím zvonem 9P7/Doppel MGSchartenstand mit Kleinstglocke 9P7
• Objekty pro těžký kulomet umístěný v pancéřových kopulích 3aP7 (ve verzi s i bez pozorovacího zvonu).

U výše uvedených bojových objektů bylo vždy možné je kombinovat s úkrytem pro výpadovou jednotku, která obsazovala polní opevnění v okolí.

Vzhledem k tomu, že se většina pevnůstek nacházela v oblastech, kde velmi často hrozilo jejich kompletní zatopení a řada z nich byla postavena doslova v bažinách, musela být pozornost věnována také masivnímu vnikání vody do interiéru. Obvykle byl prostor před vstupem chráněn pomocí betonové šachty, která poskytovala ochranu před vnikáním vody v případě povodní. V závislosti na poloze byly různě hluboké a opatřeny schůdky. V případě kdy se voda do interiéru v rámci silnějších záplav dostala, bránila tato stavební úprava zpětnému samovolnému odtékání. Z tohoto důvodu je také v současné době řada objektů zatopena, a to často až po strop. Uvnitř pevnůstek bylo provedeno spádování podlahy do několika jímek, které bylo v případě většího zatékání nutné manuálně vybírat, případně pomocí pumpy vyčerpávat.

Úkryty

Na rozdíl od sousedních opevněných linií (Pommernstellung, Nischlitz-Obra linie), zde byly pasivní úkryty použity v hojném množství. Vestavovány byly do protipovodňového valu, do prostoru před i za ním. Jejich konstrukce se až na výjimky příliš nelišila a nejčastěji se lze setkat se třemi typy objektů. I zde však existovaly výjimky. Především se jednalo o dodatečné umístění pozorovacího zvonu 9P7, případně pancéřové desky pro periskop.

Nejčastěji stavěný typ pasivního úkrytu má dva vchody uzavíratelné pancéřovými dveřmi 14P7, kterými se vstupuje do společné předsíně. V jejím boku se nachází nouzový východ, ve stěnách naproti vchodům jsou umístěny dvě ochranné střílny pro ruční zbraně. Tento prostor zároveň sloužil jako úložný prostor pro vybavení výpadové jednotky a pro prostředky protichemické ochrany. Jedinými pancéřovými dveřmi je možné vejít do jedné velké místnosti, která sloužila jako ubikace. Druhá varianta úkrytu, je shodná s výše popisovanou, ale je určena pro dvě družstva pěchoty. V tomto případě ze společné předsíně vedou dvoje dveře, do dvou stejných ubikací. Tato varianta byla používána pouze výjimečně. Při průzkumu je možné narazit na různě řešené varianty vstupních chodeb, které se lišily velikostí úložného prostoru. V ubikacích byl k dispozici filtr vzduch a kamínka. Postele byly standardní třípatrové.

Druhý typ úkrytu je konstrukčně daleko jednodušší. Má pouze jeden vchod, který postrádá ochrannou střílnu. Zalomená chodbička ústí do velké místnosti, která sloužila jako ubikace. Na jedné z jejich stěn se nacházel nouzový východ. Ani zde nechyběla ventilace a k dispozici byla kamínka pro topení a filtr vzduchu.

V rámci slučování funkcí pevnostních staveb docházelo k budování kombinovaných objektů, kdy se ve výhodně položených úkrytech nacházelo zároveň také velitelství úseku. V takovém případě byl umístěn na stropnici pozorovací zvon 9P7. Obvykle byla taková stavba vybudována těsně za protipovodňovým valem a to v místech ohybu řeky, které umožňovalo daleké pozorování do obou směrů. Zvon mohl navíc sloužit jako dělostřelecká pozorovatelna.

Pozorovatelny

V rámci pevnostní výstavby probíhající v roce 1935 byly vybudovány také samostatné pozorovatelny. Jednalo se o malé stavby, které disponovaly pouze střílnou na ochranu vchodu v zalomené vstupní chodbičce. Na stropnici byl umisťován buď pozorovací zvon 9P7 nebo pancéřová deska pro periskopické pozorování o síle 10 cm. Pokud se v objektu nacházel nouzový východ, byl umístěn v ubikacích. Kromě nich se zde nacházela ještě maximálně jedna místnosti, většinou však již pouze vstup do místnosti s pozorovacím stanovištěm. Své místo nacházely na výrazných terénních bodech, které umožňovaly daleké pozorování.

Ve většině případů však nebylo využito této varianty samostatné pozorovatelny, ale došlo k jejich sloučení s úkryty nebo bojovými objekty. Druhou variantou byly odolné pancéřové pozorovatelny umístěné na vysokých stožárech, to umožňovalo daleké pozorování předpolí tam, kde se nenacházely žádné vysoké terénní body (Stahlhochstand für Art. Beobachtung). Produkovány byly v několika výškových variantách. Podobným způsobem byla konstruována také pancéřová stanoviště pro těžký kulomet. Ze stožárů se však dodnes zachovaly pouze základové desky, které byly obvykle umístěny bezprostředně za protipovodňovým valem. Narazit na ně je možné například v prostoru Tarnawa – Wielobloto nebo Pomorsko – Brody.

Během průzkumu Oderstellung v roce 2013 se nám podařilo navštívit neobvykle dobře zachovalou samostatnou pozorovatelnu vybavenou pancéřovou deskou pro periskop o síle 10cm. Jedná se o poměrně jednoduchou stavbu z roku 1935. Umístěna byla na hraně výrazné terénní vlny, což umožňovalo daleké pozorování pevnostní linie, která se nacházela přibližně 600 metrů před ní. Pod kontrolou tak byla řeka i jednotlivé bojové objekty v délce přibližně čtyř kilometrů. Do objektu se vstupovalo zalomenou chodbičkou, která byla chráněna pomocí střílny pro ruční zbraň. Vchod byl uzavíratelný pomocí pancéřových dveří. Dále se vstupovalo do hlavní místnosti, kde se přímo proti vchodu nachází nouzový východ, zde se nacházela ubikace, k dispozici byl ventilátor a topení. Dveřmi vedle vchodových se vstupovalo do malé místnosti, ze které vedla střílna na ochranu vchodu a kterou se vstupovalo do šachty pod pancéřovou desku. Pozorovateli bylo k dispozici sklopné sedátko, nad podlahou byl umístěn kovový plát s funkcí jakési podlážky. Po stranách desky se nacházely dva výklenky. Objekt je v současnosti zatopen vodou do výšky cca 20 centimetrů. Na zdech je patrné, že zde došlo několikrát k obnově vnitřních maleb včetně pořízení nových nápisů.